Název knihy:
Všichni jsme z toho úplně na větvi
Autor: Karen Joy Fowlerová
Nakladatelství: Plus
Vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
Datum vydání: 18.5. 2015
Formát: 120 x 185 mm
Počet stran: 328
Cena: 262 Kč

Silný příběh o lidech milujících i chybujících a o tom, že i ty nejlepší úmysly někdy způsobí velké utrpení. Jako malá holka byla Rosemary pořádně upovídaná. Když chtěla rodičům něco vyprávět, prosili ji, ať začne raději rovnou uprostřed příběhu, aby se vůbec někdy dobrala jeho konce. Teď je Rosemary mladá vysokoškolačka, která toho moc nenamluví. A hlavně nemluví o své rodině.

Ani my vám zatím příliš neprozradíme: snad jen to, že ačkoli je Rosemary dnes jedináček, dříve mívala sestru ve stejném věku, skoro dvojče, a staršího bratra. Oba sourozenci se ale z jejího života už dávno vytratili. Jak a proč k tomu došlo, představuje velké rodinné tajemství. Na její sestře Fern bylo totiž něco opravdu výjimečného a zvláštního. A Rosemary je odhodlaná vypovědět teď její příběh; začíná zprostředka a vrací se k začátku. A ve třetině knihy na čtenáře čeká velké překvapení...

Všichni jsme z toho úplně na větvi je román o rodině, o lásce a jednom vědeckém experimentu, který dodnes vyvolává silné emoce. Je to jedna z knih , jež vám nedají spát, a přináší zážitek, který doznívá ještě dlouho po přečtení.

O autorce knihy Všichni jsme z toho úplně na větvi:

Karen Joy Fowlerová je oblíbená americká spisovatelka a milovnice zvířat. Vydala již šest románů a dva soubory povídek, za které posbírala řadu literárních cen. Široký čtenářský ohlas jí přínesl chytře napsaný a humorný román Čtenářský kroužek Jane Austenové (The Jane Austen Book Club, 2004), o skupince vášnivých čtenářů a jejich strastech s láskou.
Ještě větší zájem vzbudila v roce 2014 její poslední kniha Všichni jsme z toho úplně na větvi. Důmyslně vystavěný příběh Rosemary Cookerové a její sestry Fern oslovil čtenáře i kritiku upřímností vypravěčského hlasu i kontroverzním tématem, o němž příjemnou a přitom objevnou formou pojednává.

Ukázka z knihy Všichni jsme z toho úplně na větvi:

Prolog
Ti, kdo mě znají, budou nejspíš překvapení, že jsem jako dítě bývala pěkně upovídaná. Z doby, kdy mi byly dva roky, máme jedno domácí video, takové to staromódní bez zvuku a s vybledlými barvami – bílé nebe, moje červené tenisky v přízračně růžovém odstínu –, ale stejně je z něj poznat, jak moc jsem tehdy mluvila.

Provádím zrovna jakési krajinářské úpravy, po jednom sbírám kamínky z naší štěrkové příjezdové cesty, každý zvlášť odnesu do velké plechové vany, hodím ho do ní a vydám
se pro další. Pracuju pilně a dávám to okázale najevo. Poulím oči jako hvězda němého filmu. Zvedám čistý křemínek, obdivně ho ukazuju a pak si ho strčím do pusy a nacpu do
tváře.

Objeví se máma a vytáhne ho. Potom poodstoupí, zmizí ze záběru, ale já něco neodbytně vysvětluju – poznáte to z mojí gestikulace – a ona se vrací a hází kamínek do vany. Celé to
trvá asi pět minut a já ani na chvíli nepřestanu mluvit. O několik let později nám máma četla starou pohádku, ve které jedné sestře (té starší) létaly z pusy žáby a hadi, když promluvila, zatímco té druhé (mladší) se u úst objevovaly květiny a drahokamy. Ty záběry z videa se mi v hlavě propojily s představou, že mi matka strčí ruku do pusy a vyloví odtamtud diamant.

Více informací nejen o této knize Všichni jsme z toho úplně na větvi se dozvíte také na stránkách nakladatelství Albatros Media.