Vyhne a okolí

Začátkem roku nás oslovili naši kamarádi z Liptovského Mikuláše, jestli bychom po letech opět nechtěli s nimi strávit společnou dovolenou. Známe se velmi dobře, vždyť jsme na Liptově měli vedle sebe chalupy a už jsme spolu strávili nejednu dovolenou, rozumíme si, tak jsme dlouho neuvažovali a souhlasili jsme. Už bylo jen třeba vybrat kdy a kam bychom jeli.

Z počátku jsme zvažovali pobyt někde u moře, ale vzhledem k rostoucím cenám (a našim důchodům) a zvyšujícím se počtům krachujících cestovních kanceláří jsme usoudili, že i doma je hodně krásných míst, kde jsme ještě nebyli a proto zůstaneme na rodném Slovensku. No a aby to nebyla jen taková „obyčejná“ dovolená, rozhodli jsme se pro wellness pobyt v některém z našich lázeňských měst. Těch je na Slovensku velké množství, proto jsme začali hledat na internetu. Zadali jsme podmínky: senior pobyt - máme všichni nad 60 let, polopenze - abychom mohli podnikat nějaké výlety a nebyli přitom časově omezení, termální voda, podle možnosti i neomezený vstup do wellness a výběr z co nejvíc procedur. Netrvalo dlouho a našli jsme místo, které tyto podmínky splňovalo. Jelikož se nám toto místo líbilo všem, napsali jsme do vybraného hotelu e-mail a dohodli se na termínu. Dokonce nám v hotelu vyšli vstříc, přestože mají v nabídce Senior pobyt na 5 dní, mohli jsme nastoupit o den dřív a pobyt si tak prodloužit. A tak jsme se už nemohli dočkat neděle - 6. dubna 2014. Kamarádi jeli z Liptovského Mikuláše autem, my z Trnavy rychlíkem, setkali jsme se na železniční stanici v Ružomberku a odtud jsme už jeli společně do cíle naší cesty, do obce Vyhne.

Vyhne a okolí Vyhne se nacházejí v okrese Žiar nad Hronom, v jižní části Štiavnických vrchů ve Vyhnianské dolině na středním Pohroní. První zmínka o obci vychází z roku 1326. Je to malá obec nacházející se v nadmořské výšce 350 m n.m. s rozlohou 18,34 km² a počtem obyvatel 1237. Je známá především svojí hornickou historií, nejstarším pivovarem na Slovensku, a v minulosti železářstvím a strojírenstvím, co bohužel už zaniklo. Obec je známá i svou lázeňskou historií. Tato tradice postupem času sice opadla, ale v roce 2007 bylo v místě bývalého termálního koupaliště otevřené vodní centrum s názvem Vodní ráj Vyhne.

Ubytovali jsme se v menším hotelu a hned jsme se vydali na procházku do dědiny, kterou jsme ukončili v místní krčmě, abychom ochutnali zdejší pivečko - a musím uznat, že nám velmi chutnalo. Po procházce nám zase dobře připadlo zaplavat si a nechat se masírovat různými tryskami v bazénu s termální minerální vodou, teplou 36,5 °C. Voda v bazénech je přírodní, neupravovaná, obsahuje železo, oxid železa, magnesium, uhlík, CO2, křemík, chlór a kyselinu křemičitou. Působí blahodárně na zápaly nervů, ženské choroby, revmatismus, poúrazové stavy, kožní choroby, rekonvalescence při srdečních chorobách, stavy po operaci a duševní vyčerpanost.

Hned na pondělí jsme si naplánovali celodenní výlet do Banské Štiavnice, vzdálené jen 16 km. Banská Štiavnice je historické město na středním Slovensku. Známá je těžbou kovů, zejména stříbra. Území města bylo osídlené Kelty už ve 3. - 2. století př. n l., kteří tu těžili zlato. První písemná zmínka o městě je z roku 1156, první písemný důkaz o těžbě stříbra na území města je z roku 1217. Roku 1238 dostalo město městská privilegia a z roku 1275 pochází první listina opatřena městskou pečetí. V roce 1442 zažilo město plenění a vraždění vojsky Šimona Rozgoňa a v roce 1443 zažilo ničivé zemětřesení, po kterém muselo být znovu vybudované.

V 16. století převzalo město do svých rukou těžbu na území Banské Štiavnice. V letech 1546 - 1559 byl přestavěný farský kostel na dnešní Starý zámok, který sloužil jako protiturecká pevnost. V letech 1554 - 1571 vybudovali Nový zámok jako protitureckou pevnost. Roku 1627 byl v dole poprvé použit pušný prach při ražení příkopu Daniel a v roce 1681 byla postavená Klopačka oznamující čas fárání. V roce 1735 byl v Banské Štiavnici Samuelem Mikovínim založená první banská škola v Uhersku. V roce 1751 byla dokončena Kalvárie, výstavba, která byla iniciovaná jezuitem Františkem Pergerem. V roce 1763 v městě vznikla první Vysoká banská škola, v roce 1770 byla přejmenovaná na Akademii. Je to první banská škola v Evropě a nejstarší technická škola na světě. V roce 1870 město získalo municipální právo, čímž se vyňalo z pod župy a bylo podřízené ministerstvu vnitra. Od roku 1950 je Městskou památkovou rezervací. Město je centrem chráněné krajinné oblasti Štiavnické vrchy vyhlášené 22. září 1979 na rozloze 77 630 ha a 11. prosince 1993 bylo zapsané na Seznam světového dědictví UNESCO. V roce 2001 byla po městě pojmenovaná planetka - Štiavnica. V městě působí Slovenské banské muzeum, pod které spadají muzea Banské muzeum v přírodě, Starý zámok, Nový zámok, Mineralogická expozice, Galérie Jozefa Kollára, Štola Glanzenberg a Fritzov dom, v kterém se nachází městský archiv. Prohlédli jsme si většinu uvedených památek a jelikož se město nachází v kopcovitém terénu, byli jsme rádi, že se večer zas můžeme namočit zase do hřejivé a uklidňující vodičky.

V úterý jsme dopoledne absolvovali exkurzi v místním pivovaru.

V roce 1473 tu začali mniši vařit pivo s jedinečnou chutí díky kvalitě místní vody. Nejstarší přímá zachovaná zmínka o pivovaru pochází z roku 1524, kdy královna Marie Habsburská dala souhlas městu Banská Štiavnice na vaření piva ve Vyhnianském pivovaru. Zvyšující se poptávka vyvrcholila v roce 1765 výstavbou nového, většího pivovaru, který byl spuštěný do provozu 14.1.1769. Po vyhoření hospodářské budovy se celý pivovarnický areál nacházel v kritickém stavu. Banská Štiavnice neměla dál zájem do podniku investovat, a tak ho 3.března 1893 odprodala Karlovi Kachelmannovi za 12 000 zlatých. Pod jeho vedením pivovar zase ožil. Jedinečnou zvláštností pivovaru jsou sklepy, ve kterých se i v době největších veder tvoří přirozený led. Nárůst životní úrovně obyvatelstva se projevil i ve zvýšené spotřebě piva, což vedlo k rozšíření a zmodernizování vyhnianského pivovaru. Ten produkoval v 70. a 80. letech minulého století 7, 10, 12 a 14% pivo. V roce 1993 získal pivovar v procesu privatizace nové majitele a od roku 1996 se změnil i název nosné značky Vyhnianský ležák na Steiger (takto je pojmenovaná i jedna z nejvýznamnějších funkcí v dole - hornický mistr), čímž vyjadřuje sepjatost s regionální tradicí hornictví. V rámci exkurze jsme také ochutnali různé druhy piva a nakoupili jsme suvenýry pro rodinu - pivo v dárkovém balení. Po obědě jsme opět využili volný vstup do wellness a vyhřáli jsme se i v infra sauně.

Ve středu a ve čtvrtek jsme si udělali půldenní vycházky po okolí, v rámci kterých jsme navštívili přírodní zajímavosti této lokality. Přímo nad dědinou se tyčí vrch Kamenná (495 m n.m.), na jehož úpatí se nachází unikátní přírodní úkaz - Národní přírodní rezervace Kamenné moře, rozlohou největší kamenné moře v sopečné části Karpat a jedno z nejstarších chráněných území na Slovensku. Dalším mimořádně cenným výtvorem přírody je Přírodní památka Vyhnianský travertín - travertínová kopa tvořící vodopád o výšce 3,5 m s vodou vytékající z bývalé štoly. Přestože tyto vycházky nebyly moc náročné, po obědě nám zase přišla vhod infra sauna a bazény. Ve čtvrtek večer jsme si dopřáli i masáže - manžel, Anička a Janko klasickou a já medovou - bylo to prima.

V pátek se bohužel zkazilo počasí, z vycházky nás déšť vrátil do hotelu, tak jsme lenošili a opět jsme využili volný vstup do wellness a do sauny.

V sobotu jsme stihli už jen snídani (mimochodem musím pochválit stravu v hotelu, co se týká kvality jídla i velikostí porcí), sbalili jsme se, zašli jsme si ještě na kávu a trochu smutní, že příjemné dny tak rychle uběhly, jsme se vydali na cestu domů.

Zůstali nám ale krásné vzpomínky a fotky, a protože jsme byli spokojeni s prostředím a službami v hotelu, možná se tam někdy v budoucnu vrátíme.

Dada274 - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete