Výlet na hory v Bulharsku – Bansko

V květnu jsme ještě s dvěma kamarády domluvili, že vyrazíme na výlet na hory do Bulharska. Jeden kamarád nám to ale odřekl, takže jsme zbyli jen 2 nakonec. Nasedli jsme do rychlíku směrem na Sofii, ale ještě před Sofií jsme přestupovali do menšího historického vláčku, který nás dovezl do Banska. Ale tím, že to byl historický vlak, cesta nám zabrala asi 7 hodin (autem je to asi 2 hodiny), takže když jsme navečer dorazili na místo, byli jsme opravdu rádi!

Poté následovalo hledání našeho předem zamluveného penzionu. Měli jsme oba jen offline mapy, žádný internet a wifi jsme nemohli najít. Mysleli jsme si, že offline mapa bude stačit, ale problém nastal až když jsme zjistili, že náš zamluvený penzion není otevřen a prostě zatím nefunguje. Zkoušeli jsme volat i na uvedené telefonní číslo, ale nikdo nebyl dostupný. Bylo asi 9 nebo 10 hod. večer a my byli opravdu unavení po cestě. Už jsme začali přemýšlet o tom, že budeme spát někde venku, vtom si kamarád vzpomněl, že den před tím rezervoval ještě jeden hotel, ale zatím mu nepřišel potvrzovací e-mail. Nicméně byla to naše jediná záchrana, takže jsme zkusili najít! Hotel byl v centru městečka Bansko, takže nebylo těžké ho najít a světe div se, majitel s manželkou na nás už čekali, aby nás ubytovali! Ani nevíte, jak moc rádi jsme za to všechno byli.

Druhý den jsme vyrazili na výšlap na nejvyšší horu pohoří Pirin na Vichren. Oba dva jsme ale byli úplní amatéři, co se horské turistiky týče, a tak i přesto, že jsme měli vytisknutou mapu a i mapy v telefonu, prostě jsme nějakým záhadným způsobem nedošli na Vichren, ale na vrchol Demjanicu. I přesto jsme za to byli rádi, protože výšlap to byl pořádný a výhled stál za to!

Cestou zpět jsme si vše pofotili, ale únava už byla znát. Když jsme sešli na silnici, která vedla do Banska, rozhodli jsme se, že zkusíme stopovat. A hle, hned první auto nám zastavilo. A ještě více překvapení jsme byli, když jsme zjistili, že posádka auta nejsou domácí z Bulharska, ale sousedi z Makedonie. Komunikaci jsme zvládli takovým nějakým mixem bulharštino-angličtiny a dozvěděli jsme se i něco o makedonské historii. Když jsme se potom loučili v centru města, pánové nám ještě dali 2 lahve makedonské pitné vody. Ten večer jsme si došli ještě na večeři a spát, protože jsme byli dost unavení.

A poslední den jsme se rozhodli pro návštěvu nedalekého jezera. Jezero se nacházelo asi 5 km za Banskem, což není nikterak daleko. Na mapě to byl jediný rybník, takže jsme si říkali, že ho najdeme úplně bez problémů, ale zjistili jsme, že to tak jednoduché nebude. Nicméně i tak jsme rybník nakonec našli. A byl nádherný. Z jedné strany výhled na hory na vrcholku se sněhem a na druhé straně pole a malé vesničky, prostě úžasné!

Poté odpoledne jsme seběhli na vlak a jeli jsme zpět. Byl to moc fajn výlet, i když trošku náročný, tak ale oba jsme se shodli na tom, že byl moc fajn a těšíme se na další společné aktivity!

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10