Výletování po severních Čechách, II. část

Druhý den našeho výletování jsme se rozhodli, že projedeme Šluknovský výběžek. Hned po snídani jsme vyrazili. Hned zkraje dne jsme si „naservírovali“ kulturu v podobě zámku Šluknov. Prohlídka nás nakonec zklamala, protože budova v r. 1986 vyhořela a dlouhou dobu chátrala. Zámek byl veřejnosti znovu otevřen až v roce 2007, ale požár se na interiéru negativně podepsal tím, že vyhořela většina původních exponátů. Výsledný dojem z prohlídky zámku trochu vylepšila výstava v nejvyšším patře a přilehlá zahrada.

Naším dalším cílem bylo nejsevernější místo ČR – Lobendava. Projížděli jsme krásnou přírodou, jen silnice a svěží zeleň okolo. Z Lobendavy je to kousek do Dolní Poustevny, kde jsme si připadali jako na tržnici. Po každých ujetých sto metrech se něco prodávalo, často květináče se všemi možnými kytkami. Město jsem si přejmenovala na „kytkárnu“ a jeli jsme dál do historického městečka Mikulášovice. Ve svých poznámkách jsem si přečetla, že město vzniklo v 10. nebo 11. stol. a německy se jmenovalo Nixdorf. Dominantu tvoří barokní kostel sv. Mikuláše, jehož hlavní věž dosahuje výšky 60 m. V době naší návštěvy byl bohužel zavřený, dovnitř se dalo nakouknout skrz mříže. Pak jsme zase sedli do auta a vydali se směr Krásná Lípa.

Ale ještě předtím jsme měli naplánovanou rozhlednu Vlčí horu a obec Kyjov. K rozhledně vedla lesní pěšina. Zhruba v půlce cesty na čedičový kopec se nachází studánka. Na vrcholu kopce stojí 16 m vysoká rozhledna. Stoupání po schodech je zpestřeno pohledy na zdech, které zobrazují rozhledny z celé naší republiky. Úplně nahoře se nám naskytl dech beroucí výhled po hornaté krajině Lužických hor, Českého Švýcarska a Saského Švýcarska. Měla jsem pocit, že snad na každém pátém kopci stojí vyhlídka nebo zřícenina nějakého hradu. U paty rozhledny se rozkládá čedičová skála. Díky vysokému obsahu magnetitu vychyluje zdejší čedič střelku kompasu. Ten jsme s sebou neměli, takže jsme si to nemohli ověřit a raději jsme pokračovali dál do rekreační vesnice Kyjov, která spadá do CHKO Labské pískovce. Odtud jsme přejeli do Krásné Lípy. Motiv lípy se vyskytuje nejen v názvu města, ale i ve znaku a vlajce a jeden košatý strom stojí i na náměstí. Procházeli jsme se a obdivovali starobylé domy. Dostihl nás hlad a tak jsme usedli do jedné z restaurací.

Občerstveni jsme se vyjeli k větrnému mlýnu Světlík, který se nachází nedaleko stejnojmenného rybníka, asi 7 km vzdušnou čarou od Krásné Lípy. Mapy, které jsme měli k dispozici, nebyly tak podrobné a chvíli jsme bloudili. Cesta, po které jsme se k mlýnu chtěli dostat, se proměnila v polní a ještě byla zatarasená. Požádali jsme o pomoc tamějšího obyvatele. Řekl nám, že buď se kus cesty vrátíme a pojedeme jinou, nebo můžeme jít pěšky pastvinou. Zvolili jsme druhou možnost. Stádo krav na nás nedůvěřivě pokukovalo a já se modlila, aby mezi nimi nebyl i býk. Přešli jsme louku a mlýn nikde, byť nás milý pán před 20 minutami ujišťoval, že ho uvidíme už z pastviny. Nakonec jsme ho našli, byl schován v zeleni a dokonale zapadal do krajiny. Mlýn je v soukromém vlastnictví a pro veřejnost není dostupný denně, proto jsme se museli spokojit pouze s pohledem zvenku. Jedná se o mlýn holandského typu, s 5 lopatkami a otočnou střechou. Při rekonstrukci byl kladen důraz na použití  původních součástí a  nebyly prováděny změny, které by památku znehodnocovaly. I proto je zároveň technickou a kulturní památkou zapsanou v seznamu památek.

Posledním naplánovaným cílem tohoto dne bylo město Varnsdorf. Po 2. světové válce se mu prý přezdívalo „město mládí, zahrad a komínů“. My jsme spíš než komíny viděli kostely a několik hezkých staveb. Po dnešním dni jsme byli do sytosti nabaženi památek a zážitků a pokračovat jsme se rozhodli následující den.

Ráno jsme si sbalili věci a vypravili se na zpáteční cestu. Hned v úvodu dne jsme zamířili do nedalekého Rumburku. Podle mých poznámek se ve městě nachází církevní památka Loreta, barokní klenot zhotovený architektem Johannem Lucasem Hildebrandtem. Nejnavštěvovanější částí je Svatá chýše, v níž se nachází zázračná černá Madona. I když církevní památky nijak zvlášť nevyhledávám, vzbuzovalo toto místo posvátnou úctu. V Rumburku jsme se chvíli zdrželi, abychom si ho mohli prohlédnout. Poté jsme zamířili do rekreačního města Doksy. Měli jsme štěstí, že se na náměstí zrovna konala akce Májové veselí pro celou rodinu, spojená s jarmarkem. Zpříjemnili jsme si tak čekání na otevření Muzea Čtyřlístku. Byť není muzeum nijak zvlášť velké, hezky jsme si zavzpomínali na časy strávené čtením příběhů čtyř animovaných postaviček. Mimo jiné jsem se dozvěděla, že právě město Doksy se stalo předlohou pro komiksovou vesničku Třeskoprsky. Z muzea jsme přešli k Památníku K. H. Máchy, kde jsme si zase zopakovali vědomosti ze školy.

Naše cesta pokračovala dále přes obec Nosálov, s původními chaloupkami z 18. a 19. stol., k vesnici Lobeč, kde jsme zaparkovali a vešli do muzea věnovaném Eduardu Štorchovi. Kromě informací o samotném spisovateli a pedagogovi jsme si odnesli také pár zajímavostí o životě pravěkých lidí. Poslední zastávku jsme si udělali ve městě Mšeno v okrese Mělník, nazvaného nejspíše podle četných mechových porostů v okolí. Za zmínku stojí kostel sv. Martina, který stojí nedaleko nám. Míru. V okolí Mšena, které je vstupní branou do CHKO Kokořínsko, se nachází nespočet turistických tras a cyklotras. Zpátky domů jsme se vrátili plní dojmů a zážitků z třídenního výletu.

Doma jsem vybalila všechny turistické známky a spočítala je. Ulovila jsem jich přes 20! Takové číslo jsem vůbec nečekala! Kdykoliv si je nyní prohlížím, vybavují se mi vzpomínky spojené s danou památkou a uvědomuju si, jaká turisticky atraktivní místa v České republice máme. Snad jsem alespoň někoho zlákala k návštěvě…

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10