Výstup na jižní věž katedrály svatého Víta

Jižní věž katedrály svatého Víta se počala stavět v roce 1396 podle plánů Petra Parléře. Po jeho smrti ve stavbě pokračovali jeho synové. Dokončena byla v roce 1406. Po velkém požáru v roce 1451 provedl opravu a do dnešní podoby věž dostavěl architekt Bonifác Wohlmut.

Věž je vysoká 96,6 metrů a vystoupáte na ni po 287 schodech. Schodiště je točité a úzké, bohužel se cestou musíte vyhýbat lidem, kteří se vrací dolů. Po cestě nahoru uvidíte obrovské zvony. Největší z nich – zvon Zikmund váží téměř patnáct tun a pochází z roku 1549. Zdobený je portréty Ferdinanda I. a Anny Jagellonské. K rozhoupání tohoto největšího zvonu v České republice je třeba šesti zvoníků. Když se pokocháte pohledy na zvony, tak můžete pokračovat dále. Uvidíte také hodinový stroj od hodináře Petra Neumanna z roku 1688. V horní části věže jsou dva ciferníky a každý z nich má jen jednu ručičku. Horní ukazuje hodiny, spodní čtvrthodiny a minuty mezi nimi. Teď už zbývá jen vyjít na ochoz. Nyní jste ve výšce 56 metrů.

Výhled je opravdu nádherný. Uvidíte krásnou Prahu i její daleké okolí. Pohledů jsem se nemohla nabažit. Nejdříve si prohlížím sochy, chrliče, schodiště, římsy na katedrále. Nádherná práce šikovných rukou. No a potom se zahledím do okolí – Valdštejnský palác, hradní zahrady, Vltava s plujícími lodičkami a mosty, Národní divadlo, Chrám svatého Mikuláše, Petřínská rozhledna, Žižkovská věž…  Prostě všechny památky mám pod sebou. A když se podívám do dáli, tak uvidím sídliště – Jižní město, Bohnice. Připadá mi to jako panelová hradba na horizontu. Dnes je zataženo, takže to není úplně ideální, ale líbí se mi tu. Klidně bych tu byla třeba celé dopoledne a pořád nacházela něco zajímavého.

Návrat dolů je dost rychlý. Po točitém schodišti seběhnete jako po tobogánu. Zastavíte se až dole u informačního pultíku. A nejednou zjišťuji, že zatočit na druhou stranu ke dveřím mi dělá mírný problém. No nic, zasmějeme se tomu a vycházíme ven. A zde nás čeká malé překvapení. Fotí se tu nevěsta se ženichem. Vůbec jim nevadí, že mrholí a užívají si svůj den. Na první pohled bylo vidět, že to jsou cizinci. V duchu jim tedy přeji hodně štěstí a roztáhnu deštník.

Chvíli se ještě procházíme po nádvořích Pražského hradu. Vzhledem k deštivému počasí zahrady vzdáváme a vydáme se starými pražskými uličkami na nádraží.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10