Vzpomínka na babičku

Nebudu tu vzpomínat na babičku Boženy Němcové, ale na svou, která se té zmiňované přibližovala velmi svou moudrostí. Rády jsme k ní jezdívali na prázdniny, Vánoce, prostě kdykoliv. Stále pro nás měla velké pochopení. Uměla nám vytvořit hodně podnětných zábav, dobře vařila a pekla, byť její důchod byl dost skromný. Její buchty neměly konkurenci, pomazánky byly nepřekonatelné, vždy krásně ozdobené zeleninou ze zahrádky. Dnes si hodně uvědomuji, že dovedla využít každou maličkost, detail, jen aby nic nepřišlo na zmar.

Hodně si vypěstovala na krásné zahradě, nedaleko svého domku. Na nevelké ploše se pěstovaly brambory, mrkev, petržel, hrášek, salát, okurky. Rostlo zde i několik ovocných stromů, které skýtaly jablka, švestky, hrušky, mirabelky i třešně. Vše zralé jsme pomáhali konzumovat, ale i zavařovat pro zimní spotřebu. Vždy jsme měli radost, když se vše podařilo a sklenice s kompoty a džemy byly urovnány ve sklepě, jak babiččině, tak u nás doma.

Vše potřebovalo pěkně okopávat, zalívat. Hlavně v suchém období léta se musela vždy navečer pumpovat voda ze studně do malého bazénku, aby se následující den prohřála a rostlinky nedostaly šok zalitím studenou vodou. Pamatuji si, že dědeček mnohdy vyhloubil u stromů jámu, kam se nalilo několik konví vody, aby na nich dozrálo ovoce a neopadalo suchem. Dobře si pamatuji, že se sušily i křížaly. V té pro mne už vzdálené době, byla sušená jablíčka i ozdobou vánočního stromku, navlečená na niti, jako řetězy.  Na podzim se dělávala povidla, ne jen švestková, ale i hrušková, která provoněla vždy celý dům.
Babička byla velkou milovnicí květin. Pěstovala jak trvalky, tak i letničky. Jejich jména uměla  nejen česky, ale  i latinsky. Pamatuji si, že na oknech byly květináčky nebo sadbovače, kde jsem mohla pozorovat, jak květinky vyrůstají ze semínek, vyvíjejí se a pomáhala je pikýrovat a následně vysazovat na záhonky. Měla jsem s babičkou velkou radost, když se ujaly a vykvetly. Babička se zajímala i o aranžování vypěstovaných kytiček. V té době byla velmi oblíbená ikebana, která se sem dostala z dalekého Japonska. Babiččina aranžmá byla vždy tvořena s láskou, velmi vkusně. Pamatuji se, jak mi do mého prvního zaměstnání připravila kytičku na stůl, jak ji všichni obdivovali. Pěstovalo se několik květinek na sušení pro zimní vazby. Dokonce jsme jí i sehnali orobinec - doutníky, pro které se muselo na kraj rybníka do vody. Na zahrádce rostly i bylinky - máta, meduňka a heřmánek, ze kterých babička připravovala  dobré čaje.   

Zahrada stále je. Postupně jsme se o ni starali společně s babičkou a s mužem, na začátku našeho manželství, když  jsme u ní bydleli. Pak převzali žezlo moji rodiče, kterým jsme pomáhali s těžšími pracemi. Dnes mi bude zahrada pomocníkem, kamarádem v mé samotě. Hlavně krásnou vzpomínkou na dobu bezstarostného dětství, strávené u milující babičky.