Houbový guláš - nejoblíbenější receptyHoubový guláš - nejoblíbenější recepty Kdy se slaví Halloween v roce 2017?Kdy se slaví Halloween v roce 2017? Červená řepa - nejoblíbenější receptyČervená řepa - nejoblíbenější recepty Nakládané zelí - nejoblíbenější receptyNakládané zelí - nejoblíbenější recepty
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Narozeninový poklad
Soutěžte o výhry za
více než 150 000 Kč
do startu zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Úterý 24.10. 2017
Dnes má svátek Nina
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 
Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY
Dělená strava? Zase další dieta? Nebojte se, dělená strava spočívá v tom, že své jídlo dělíte na bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny.

Vzpomínka na prázdninové houbaření

27. 01. 2015 | Vaše příběhy

Konečně červenec, tolik očekávané a dětmi vytoužené prázdniny už jsou konečně tady, po všech těch útrapách a nepříjemností ve škole! Všechny se těší, jak si užijí prázdnin, zatímco jejich rodiče jsou jako na trní. Sluníčko svítí, ptáčci švitoří už od rána, vzduch je krásně svěží a voňavý. Včelky a čmeláčci létají a bzučí nad loukami, které jsou nádherně zelené. Zahrádky jsou v samém květu, kytky voní a lákají motýly na sladký medový lektvar. Obláčky bílé se líně pohybují po modré azurové obloze a nás to táhne ven. Někdo vyrazí k vodě, chytat ryby nebo si jen tak zaplavat, někdo rád tráví den na zahrádce, kde se těší z práce a krásy svých nádherných kytiček. Jiný jezdí po lokalitách, které jsou vyhlášeny krystaly a hledají své poklady a vzácné kameny. Zkrátka prázdniny, které budou takové, jaké budete chtít jen a jen vy! Prázdniny jdou ruku v ruce s houbařskou sezónou.

Lesy se paří a všichni vášniví houbaři se těší, jak porostou. My máme les asi hodinu od vsi, když to dáme svěží chůzí. A že chodíme často. Naše rodina chodí do lesa už od dob našich prapraprababiček a dědů. Nejsme jen milovníci přírody, lesa a hub, ale pořádní nadšenci. Lesy tady jsou spíše listnaté, nebo smíšené. A jsou krásné, docela husté, ale hlavně je to do kopce, z kopce, do kopce, z kopce a tak pořád dokola. Tady nejen že člověk dýchá čerstvý vzduch, ale u toho dýchání se mu pěkně roztáhne hrudní košíček a pořádně si protáhne svaly. A to i ty, o kterých už dávno nevěděl, že je má. Vždycky když jsme v lese a zadýchám se, vzpomenu si na maminku, jak říkávala, že chodívala po lese s kočárkem. Bráchu tehdy vozívala v kočárku a sestra (tříletá a tehdy strašně hodná, že jí neutíkala) šla chvíli vedle a chvíli se vezla s bratrem v kočárku.

houbařeníJe fakt, že tehdy byly kočárky větší a určitě i nemotornější, takže s nimi byla stoprocentně i těžší manipulace už jen na rovném chodníku. Proto si to tak nějak nedovedu přes ty kopce představit. Musela být strašně moc nadřená už z lesa a nechápu, jak zvládla ještě tu cestu domů, i když s kočárkem asi pomalejší, ale zato delší. A to nemluvím o práci doma. Postarat se o dvě malé děti a ještě čistit spoustu hub (všechny to dobře známe, kolik času to zabere). Ale i za tu cenu mamince to houbaření stálo za to! Přiznám se, že já bych to určitě nedala! I když chodíme s manželem a synem třeba i dva kilometry daleko, nohy bolí, i když je člověk zvyklý chodit - změna terénu je holt změna terénu a prostě to na sobě člověk pozná.   

Líbí se mi v lese ten klid a spojitost s přírodou, někdy se najde i parůžek a to se do kořisti taky počítá, nebo uslyšíme, ba dokonce uvidíme i jelena, srnky, datla a spoustu jiných lesních zvířátek, která jsou na nás zvědavá stejně jako my na ně. Tedy pokud se na nás zrovna neřítí rozzuřená bachyně - takový zážitek nemám a ráda si ho odpustím a určitě ho nepřeji nikomu z vás! Brrr! Já, syn a manžel, když chodíme lesem, máme vedle sebe menší rozestupy. A já koukám všude možně, ale taky nenápadně syna a manžela dozoruji, ať nás domů nedojde menší počet. A když je mám z dohledu, přijde na řadu známé uuuuúúúúú. Tak jako se kolikrát ozývá z dálky, kde jde více lidí spolu. Nejčastěji, když si vyjdou chataři, ke kterým se sjede celá velká rodina, neznají to tady a nechtějí se ztratit.

Jako spousta zdejších houbařů už máme svá místečka, kde rostou praváci, kozáci nebo křemenáči. A je pravda, že když rostou, tak nesbíráme nic jiného než hřiby a to po přepravkách. Tak kdo by odolal! Znám ale hodně houbařů, zapálených do sbírání a přitom nic uvařeného z hub nejí. Ani pár hříbků pod maso si nedají, a taková je to dobrota- mňam! Zkrátka je baví jen sbírat a své úlovky potom rozdávají po rodině či známých. Mnohdy cesta po lese je teď už jen pro zdatné, snad je to jen tady, ale poslední dobou je v lese neskutečný (jak to říct slušně) – nepořádek! Dřív chodily babičky a sbíraly po lese sebemenší větvičky, aby měly domů klestí na roztopení v kamnech a les byl krásně čistý. Teď lesáci pokácí strom, větve ořežou a zatímco strom se nařeže na metry a nechá odvézt, tak ořezané větve tam zůstávají a zarůstají do trávy. A to potom jedna má co dělat, aby se tomu vyhnula, nebo nedej bože, když uprostřed napůl zarostlé větve si matka příroda postaví hlavu a nechá tam narůst krásného praváka. To je pak motání a kolikrát i pád. Ale přece ho tam nenechám!

Sbírání v jehličnatém lese jsem nezažila, snad jen na dovolených. Je pravda, že tam se všechno lépe hledá než v trávě, ale nějak mě to tam nebaví. Snad už je to ta pověstná síla zvyku, ale i jehličnatý les má spoustu krás. I to popadané jehličí má svůj půvab a takové metr vysoké mraveniště je taky něco docela výjimečného – to u nás nemáme. A co se mi strašně moc a nejvíc líbí je, že kam vypadne semínko ze šišky, tam začne růst nový malý stromeček. Nikdo ho nezničí, nebo nevyryje, aby ho pak zasadil do školky k tomu určené jako je to se stromky v lesích listnatých. Prostě si roste tam, kde patří.  


BADAČA - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
Poslat emailem GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Další fotografie ke článku Vzpomínka na prázdninové houbaření:

Vzpomínka na prázdninové houbaření
Vzpomínka na prázdninové houbaření
Vzpomínka na prázdninové houbaření
Vzpomínka na prázdninové houbaření
Vzpomínka na prázdninové houbaření
 
Čtěte také



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
Také chodím moc ráda na houby, ale srdíčko vzdoruje a odmítá poslušnost, když se musí do kopců.
Obrázek uživatelky
profil
Pekný článok.
Tiež chodíme radi na huby, alebo len tak na prechádzku do lesa.
Máme chatu v doline, kde rastú listnaté stromy, ale keď sme žili na Liptove, tam boli zas ihličnaté lesy.
Ťažko povedať, ktorý je krajší - obidva majú niečo do seba.
A s tým neporiadkom v lese máš 100% pravdu.
Aj u nás odvezú len kmene a haluzinu nechajú tak. Ale chatári si ju zobrať nemôžu, resp. občas si niečo zoberú, ale na vlastné riziko. Keby ich načapal lesník bola by to veľká pokuta. A tak špatí les a prekáža pri hubárčení a prechádzkach.
Obrázek uživatelky
profil
Krásné vzpomínání na sbírání hub a přírodu.SmajlíkSmajlíkSmajlík
Mám to také hodně ráda.SmajlíkSmajlíkSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
taky rádi houbaříme..Smajlíktaky jsem před lety chodila do lesa i s kočárkem...Smajlík ted´ bych asi volila sedačku na záda..ale dříve tato možnost nebylaSmajlík
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
Náš tip

Dopřejte si krásná česká plastová okna.

Potřebujete stylová a pohodlná křesla do pracovny? Vyberte si kvalitní kancelářské židle Hawaj.

NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY KONTAKT  ? Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles