Loňský rok uplynulo 100 let od vypuknutí 1. sv. války. Chci se s Vámi podělit o příběh mého pradědečka. Pracuji na rodokmenu své rodiny, až tady jsem se dozvěděla o jeho osudu. Babka s dědečkem o něm moc nemluvili. Že byl přímým účastníkem ve válce, tak to nezmínili ani slůvkem. Pátráním po předcích jsem narazila v archivech na tyto informace, věřte, byl to nepopsatelný pocit, hlavně když jsem požádala Vojenský archiv v Praze o údaje o prastarém otci, byly mi zaslány fotokopie jednotlivých dokumentů, při čtení se mi třásly ruce, na jednom z dokumentů byl seznam věcí, které po něm zůstaly, nebylo to nic mimořádného, ale na tu dobu asi nezaplatitelné, tabák, onuce, nějaký ten rubl, dýmka atd.

Rozhodla jsem se proto, že o něm napíšu alespoň pár řádků, na internetu jsem narazila na www stránky, které takové příběhy možná už dávno zapomenutelných osudů mnoha lidí zveřejňují, můj příběh byl vybrán. Rozhodla jsem se tímto přispět k rozšíření článků na Chytré Ženě, určitě to stojí za to.

Legionář v Rusku

Příběh, který chci  popsat, je hlavně věnován všem těm, kteří padli v cizí zemi a spí tady věčným spánkem, daleko od své rodné země. V daleké zemi jsou odloučeni od svých nejbližších, leží tady vedle Čecha, Slováka...    

Prastarý otec Anton se narodil v obci Skalité * 1876. Pocházel z chudé rolnické rodiny, z 10 dětí.  V době vypuknutí 1. sv. války byl ženatý, očekávali přírůstek do rodiny. V létě 1914 se stal otcem syna - mého dědy Michala * 1914. V létě 1914 byla vyhlášena mobilizace a pradědeček musel doma zanechat manželku s novorozencem. Děda otce nikdy neviděl, znal ho jen z vyprávění a z fotky. Narukoval do Trenčína k útvaru - 15. honvédského  pěšího  pluku, měl hodnost vojáka. Jelikož mě zajímal jeho osud, začala jsem pátrat, věděla jsem jen to, že byl účastníkem v 1.sv. válce a že je pohřben na Ukrajině.

Rozhodla jsem se pátrat ve Vojenském ústředním archivu v Praze a zjistila jsem nějaké záchytné body, např. to, že 8. 9. 1914 padl do ruského zajetí u Lublinu, nevím však přesně, kde prožil v Rusku zajetí, že umřel na tyfus a že je pohřben na Sibiři, jaká byla jeho cesta v ruském zajetí až do vstupu do legií se mi nepodařilo objasnit. Nezdávám  se a zjišťuji dále. V Ufě 5. 12. 1918 vstoupil v Čsl. táboře pro Slováky do legii. Během cesty československé legie museli čelit útokům, pluk vykonával strážní službu v Irkutsku, hlídal Transsibiřskou  magistrálu, zajišťoval evakuaci Československých jednotek do Vladivostoku. Mnoho vojáků se sem už nedostalo, zůstali v Rusku, položili zde své životy v bojích, nebo je zdolala zákeřná nemoc, domů se už nikdy nevrátili, jedním z nich byl i pradědeček.

Poslední útvar v legie před jeho smrtí byla v 12. střeleckém pluku MR Štefánika. Anton - střelec 8. roty 12. ČSL. střeleckého pluku, nar. 1876 ​​v obci Skalité, okres Čadca, zemřel ve zdravotním vlaku č. 3 v Krasnojarsku na zvratný tyfus, pohřben byl 16. 2. 1920 na stanici Innokentěvskaja.   V obci Polovina, která leží v blízkosti kostela a stanice je pietní místo, pomník, kde by měl ležet i pradědeček. V Skalitém  byl na památku padlým z 1. sv. války postaven památník obětem z této obce.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10