Vzpomínky na dětství mých dětí

Občas nějaký přítomný zážitek vyvolá vzpomínky na něco podobného, co jsme prožili již v dobách dávno minulých a co bylo zasunuto hluboko v paměti. Od časného jara až do konce října, někdy i do půli listopadu nocujeme s mým drahým pejskem na střešní terase, kde jsem si nechala postavit pergolu s plátěnou střechou, proti žhavému letnímu slunci a silné noční rose. Je tam přívod vody i elektřina, mohu tam i grilovat na el. grilu, pohodlně večeřet, ale ve dne v létě se tam nedá zdržovat, teploty nad 40 st. jsou i pod pergolou nepříjemné.

Na obvodových zídkách kolem celého prostoru stojí několik desítek květinových truhlíků, kde celoročně rostou tučnolisté sukulenty, které od jara kvetou nádhernými vínově červenými květy a v létě mezi nimi kvetou letničky, na podzim a přes zimu pokvetou macešky a afrikány. Večery, noci a časná rána jsou zde nádherně osvěžující oproti horkým letním vedrům pod žhavým sluncem, v noci bývá 18 až 25 st. V noci usínám za zpěvu cikád, ráno mne budí zpěv ptáků, sedících na TV anténách okolních střešních teras a taky můj HAF, který mi kolem 8.hod. přijde podat pacičku, což znamená, že by už chtěl na procházku. V noci sledovat pomalý pohyb luny a hvězdy na obloze a brzy ráno, jak se pomalu slunce vyhoupne nad střechy domů v dálce, to je opravdu NÁDHERA. Protože plátěná střecha už díky občasným silným poryvům větru a žhavému slunci poněkud chátrá a vzniklo na ní několik dírek i děr, musela jsem ji sundat a již několik dní ji záplatuji.

Tudíž opravdu nocuji „pod širákem“, pouze nad hlavou mám roztažený pruhovaný slunečník, protože noční rosa bývá dosti nepříjemná, přikrytá jsem spacákem, jenž je na jedné straně ušit z nepromokavého plátna /v parném létě pouze plátěným prostěradlem a ještě je moc teplo/.  Dnes nad ránem mezi 5. a 6. hodinou, se po mnoha týdnech drobně rozpršelo několikrát za sebou po pár minutách a to byla teprve nádhera. Můj HAF vyskočil ke mně pod slunečník a podřimoval dále /i když on má tak hustý kožíšek, že by teprve pořádný liják vůbec postřehl/. Zaposlouchala jsem se do šumění deště a jemného ťukání dešťových kapek na slunečník a se zavřenýma očima se mi vybavilo, jak jsme s malými dětmi  /dcerka 10 a syn 2 roky/ stanovali za Ostravou nejdříve na Bašce, pak u přehrady Olešná za Frýdkem-Místkem v blízkosti Beskyd a jak nádherně se nám spalo při zvuku dešťových kapek, bušících do stanu. Tehdy byly malé děti ještě velmi milé, toužící po blízkosti maminky, na mnoha toulkách po Beskydech i Tatrách mne každé z nich drželo za ruku /proviant jsme nosili v batohu/.

To byla krásná období, v nichž jsem si ani neuvědomovala, že děti tak brzy vyrostou a vše se změní. Že přijdou pubertální roky, kdy už nebudou stát o maminčin doprovod až ke škole - o nějaké puse na rozloučenou ani nemluvě, kdy nejmladší benjamínek při koupání ve vaně už nebude stát o pomoc a odnášení v osušce do teplého pokoje, ale bude z vany volat „nevstupovat“ - že celé to nejkrásnější období s malými dětmi brzy „vodnese čas“ a to navždy - jen vzpomínky zůstanou. Bohužel jsem si mateřskou nikdy moc neužila, byla jsem záhy samoživitelkou a do práce se vracela nejpozději v jednom roce svých batolat.

Ani se člověk nenadál a děti vylétly z domu daleko od matky a to putování přírodou a mnou vštěpovaná láska k přírodě na nich nezanechalo téměř žádné stopy. Do dnešní doby ráda cestuji, kempuji - v místnostech bez denního styku s přírodou jsem celá nesvá  /nyní to píši na balkoně a koukám na krásná oblaka/. V každém počasí prchám do přírody a jsem znovu a znovu nadšená měnící se barvou moře, změnami nádherných oblak různých barev a tvarů, plujících nad hlavou, stále mne přivádí v úžas ten krásný slunečný /i měsíční/ pruh na hladině moře při východu či západu slunce /měsíční svit setrvá na hladině po celou noc, jen pomalu putuje/, stejně jako kdysi jsem byla nadšená Vysokými Tatrami, které po padesáti létech od mého prvního výletu do Tater, jsou stále stejně krásné /což se o mně říci nedá/. Hluboce mám vryty všechny pěkné zážitky z různých cest a vstřebávám je doposud, stačí jen přivřít oči a vše krásné se vrací.

Kdežto moje starší dcery s dětmi tráví dovolenou /třeba i u moře/ pouze v komfortním apartmá nebo v hotelu, ani nevaří - protože přeci mají dovolenou - a stravují se po restauracích. Nejmladší syn zase z finančních důvodů buďto nemůže na dovolenou vůbec nebo mu zaplatím letenku a přiletí za mnou. Ten sice zůstal nadále skromným a přírodu má rád, ovšem kupř. moje nadšení z kempování pod olivovníky, několik metrů od moře, kdy jsem vařila na malém vařiči, mnohokrát denně plavala v moři a byla jsem tam nesmírně šťastná a spokojená - to on taky zcela nechápe.

MartaB - čtenářka
ChytráŽena.cz
článek vyšel také na webu autorky