Vzpomínky na hodiny angličtiny

Jsem takzvané Husákovo dítě. Narodila jsem se ve sladkých sedmdesátkách, v době populační exploze. To mi zaručilo, že jako dítě jsem byla pořád venku, protože neexistovaly počítače a mobilní telefony a venku bylo stále dost kamarádů, kteří hráli gumu, vybíjenou, panáka a školku s míčem.

Ve zdraví jsem prožila dětství, ač neexistovaly sterilizátory kojeneckých lahví a když dudlík spadl na zem, tak se jen otřel nebo olízl. Se sestrou jsme jezdily autem na zadním sedadle bez dětských sedaček, z deky jsme si tam dělaly bunkr a spaly jsme při delších jízdách na skvěle pérujících sedačkách našeho žigulíku. Při jízdě na kole jsme neměly ani helmu, ani chrániče loktů a kolen a přežily jsme.

Nastoupily jsme na základní školu a celou základku jsme se učily se sestrou Marxismus-leninismus a o dělnické třídě, nad kterou bdí KSČ. Na základce jsme se učily ruštinu, protože kdo neuměl rusky, jako by nebyl.

Na střední školu jsem nastoupila a vůbec jsem netušila, že nás během studia zastihne jakási revoluce.

Kdybychom to věděli, určitě by nám pořídili kvalitní učitele především na angličtinu. Na střední škole jsem se sice angličtinu učila, učila ji ale přeučená profesorka, jak už to bývalo, ruského jazyka. Toho jediného lituji.

Naše paní profesorka vybruslila ze zadaného úkolu učit nás angličtinu, kterou sama valně neovládala, chytře. Naučila nás anglicky počítat do deseti, a pak už vyprávěla jen anglické dějiny. Samozřejmě česky. Se zvláštním zaujetím hovořila o významném anglickém spisovateli a dramatikovi Williamu Shakespearovi, protože sama učila také český jazyk, nikoli však naši třídu. Paní profesorka vystačila s tímto významným člověkem na několik vyučovacích hodin. Dopodrobna jsme tak znali z hodin angličtiny celé jeho dílo, věděli jsme, kdy a kde se narodil, kam chodil do školy a kde dodnes stojí jeho rodný dům, ale anglicky jsme stále uměli jen napočítat do deseti. Takto jsme prošli celou střední školu, i když se v jejím průběhu změnila doby. Marxismus-leninismus vystřídali exiloví spisovatelé, ale velký William Shakespeare zůstal až do maturity. A při ní jsem si v českém jazyce vylosovala téma romantismus. Ihned jsem si vzpomněla na velkého Williama Shakespeara a hodiny angličtiny, a rozhovořila jsem se především o informacích, které jsem nabyla nikoli v hodinách českého jazyka, ale angličtiny. Naše profesorka angličtiny, která seděla u maturity jako přísedící, na mě významně mrkla a nenápadně, aby si toho nikdo nevšiml, mi pošeptala:

„Vidíte, na co se vám hodí angličtina?“

Náš češtinář zíral, protože až tak pilně jako angličtinářka se Shakespearovi nevěnoval ani on. Maturitu jsem udělala s přehledem na jedničku.

Jenže s Shakespearem, jak jsem bohužel zjistila, nevystačím při cestách do zahraničí. Jeho dílo a vše o jeho životě se mi nadosmrti vryly do paměti. Ovšem pozdější pokus naučit se slušně anglicky selhal. A tak dodnes jsem od počítání do deseti v anglickém jazyce moc nepokročila. Do kapsy mě strčí v angličtině dítě školou povinné. To ale nezažilo dobu, kdy venku bylo stále dost kamarádů, kteří hráli gumu, vybíjenou, panáka a školku s míčem, jezdilo se na kole bez helmy a chráničů a když spadl dudlík na zem, olízl se nebo otřel.

Tak bych přece jenom neměnila.

Pegonela - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete