Zaniklé Krušnohoří

Vhodným výchozím místem je Horní Blatná (tomuto významnému hornickému městu se budeme podrobněji věnovat příště). Pěkně upravené náměstí s kostelem sv. Vavřince opustíme ulicí U Kapličky. Jak název napovídá, dojdeme k barokní kapličce sv. Anny z poloviny 19. století. Pokračujeme ulicí Lesní na tzv. Vrchovou cestu. Ta opouští zástavbu a po chvíli nás přivádí k půvabné novotou svítící kapli.

Původní jednoduchá, z cihel postavená kaplička stávala u lesní cesty spojující Horní Blatnou s obcí Potůčky-Stráň. Po druhé světové válce byla zbořena a upadla v zapomnění. V roce 2017 přišly Lesy České republiky, s.p. s nápadem obnovy kaple. Je zasvěcená Svatému Archandělovi Michaelovi, který je mj. patronem proti zásahu bleskem a nečasu. Jeho vítězství nad drakem můžeme též chápat jako symbol vítězství řádu nad chaotickými silami temnot, což bude patrně důvodem, proč je též patronem policistů a vojáků a výsadkářů.

Pohodlná cesta pokračuje lesem, můžeme si udělat odbočku na skály zvané Na strašidlech. K nim se váže pověst o hádce dvou bratrů o valoun stříbra, která skončila jejich propadnutím do pekla. Divné zvuky připomínající rozepři se prý ze skal ozývají za úplňku dodnes, což dalo skalám jejich název.

Po dalších dvou kilometrech vycházíme z lesa na pastviny s turistickým přístřeškem. Tabule upozorňuje, že procházíme soukromými neoplocenými pozemky s volnou pastvou ovcí, které chrání pastevečtí psi. Člověka široko daleko nevidíme, pejsci samostatně hlídají (respektive buzerují) stádo ovcí skvěle, ale jak dodržet pokyn „neopouštějte vyznačené cesty“, když je stádo nahnané právě na onu cestu? 

Sice občas říkám, že trocha adrenalinu není v mém věku na škodu, ale docela jsem si oddechla, když jsme za přísného dohledu psisek přešli pastviny a na rozcestí Stráň se napojili na turistickou značku.

Přes Kozí potok a návrší Dolina sestupujeme do údolí říčky Černé. Její tmavá barva je způsobena rozkladem převážně rostlinných zbytků, jak by ne, vždyť pramení v rašeliništích u Božího Daru. V některých místech díky zabarvení i kamenitému řečišti připomíná šumavskou Vydru a po 17,5 km opouští území naší republiky v Potůčkách.

Sílu vody využívali místní obyvatelé nejprve k rýžování cínu, později k pohonu mlýnů, pil, hamrů a dalších zařízení. K jednomu takovému místu právě přicházíme.

Původně zde stávala brusírna dřeva, v letech 1930-1 přestavěná na továrnu na lepenku, která zde funguje dodnes. Máme rádi drobné technické památky a tak zkoumáme jez a 702 metrů dlouhý náhon, místy tesaný přímo ve skále. Část vodního příkopu a jezu byla při povodni v srpnu 2002 zničena, při následné obnově byl zřízen rybí přechod.

Jen o kousek dál stávala osada Pila (Brettmühl). Pila, která místu dala jméno (něm. Brett = prkno) pravděpodobně dodávala dřevo pro důlní provozy v blízkém okolí. Ještě před II. světovou válkou zde stávalo 7 domů, ve kterých žilo 25 lidí a malá kaplička.

Ve dvacátých letech minulého století bylo na pravém břehu Černé v Pile vybudováno velké koupaliště, které se stalo oblíbeným cílem výletu lidí z okolí. Po II. sv. válce byla celá obec zničena. Zbytky domů ani kapličku zde nenajdeme, ale poloha koupaliště je dodnes patrná podle zbytku mohutných zdí.

Pokračujeme proti proudu Černé. Připomínkou zdejší hornické minulosti je portál Podleské štoly. 

Červená značka opouští údolí Černé v místě zaniklé obce Luhy (Jungenhengst). Kromě činností spjatých s těžbou a zpracováním rud se místní obyvatelé věnovali paličkování krajek a výrobě loutek, bývalo zde povoznictví a hostinec.  Dnes je zde novodobá rekreační chata. Ve stráni směrem k Blatenskému vrchu se dochovaly sklepy některých domů.

Z Luhů se po červené a následně žluté značce lze vrátit do Horní Blatné (3,5 km).

My se ale ještě chceme podívat do míst, kde stával jeden z mlýnů, které se zabývaly zpracováváním kobaltové rudy z okolních nalezišť a výrobou kobaltové modři neboli šmolky. V roce 1622 je připomínán jako mlýn Drechslerův. Šmolka se používala při výrobě malířských barev a při barvení skla, porcelánu a papíru. V domácnostech i k bělení prádla. Výroba skončila kolem roku 1860. Hlavním důvodem byla konkurence levné průmyslově vyráběného modrého barviva – ultramarínu. 

Za pozůstatky této stavby se sice musíme přebrodit přes Černou, ale studená koupel unaveným nohám spíše prospěje.

Údolí Černé tak opustíme až na rozcestí Háje a po tzv. Skákavé cestě (cyklotrase č.2004) dojdeme až k Blatenskému příkopu, který nás dovede do Horní Blatné. (z Hájů do Horní Blatné je to 6 km).

Zatímco šlapeme stezkou kolem příkopu, máme dostatek času popřemýšlet o tom, jak vznikalo toto unikátní vodní dílo. Blatenský příkop je technická památka z poloviny 16. století, přivaděč vody potřebné pro těžbu a zpracování rud.

Pěšinka vzrostlým lesem snad nemá konce, je plná kořenů - že by některý z nich byl ten „bludný“? Aby toho nebylo málo, nebe zatáhne, spustí vytrvalý déšť. Zabloudit ve skutečnosti nelze, pokud se budeme držet Blatenského příkopu, nakonec nás přivede do civilizace.

Do Horní Blatné přicházíme přiměřeně unavení a zablácení, ale plni zážitků. Tak má správný výlet vypadat!

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz