Zastavení ve Dvorech nad Žitavou

Nedávno jsme s manželem a synem strávili pár dní odpočinkem na jižním Slovensku. Vzhledem k tomu, že nevydržíme na jednom místě, vždy si ještě před cestou zjišťujeme informace o navštívené destinaci a jejím okolí. Na ta nejzajímavější místa pak nakonec vyrážíme. Slovensko přece jenom nemáme za rohem, a tak jsou některé naše výlety třeba i delší a časově náročnější.

Jak je naším zvykem, i letos jsme měli předem připravený plán na návštěvu toho nejzajímavějšího, takže jsme kromě lenošení v termální vodě zvládli návštěvu několika historicky zajímavých míst a zavítali i do známé maďarské baziliky v Ostřihomi (o tom ale někdy příště).

Počasí bylo celou dobu nádherné; sluníčko svítilo, ptáci zpívali, všude všechno kvetlo a vonělo jarem. Nebylo divu, že se nám odpoledne ani nechtělo zpátky „na základnu“. Mým zvykem je v autě si pořádně všímat okolí a mockrát se mi to vyplatilo, když jsem objevila zajímavé místo nebo dokonce památku, o které jsme předtím nevěděli. Skoro pokaždé na něco takového narazíme a cestu si tak protáhneme. Stejně tak tomu bylo i tentokrát. Křižovali jsme neznámá místa a těsně před jednou obcí jsem si všimla malého vršku s krásnou kalvárií. Auto jsme při nejbližší příležitosti otočili a vydali se zpátky.

Ta obec se jmenovala Dvory nad Žitavou a kdyby nic jiného, tak „jen“ místní kalvárie rozhodně stojí za zastavení...

Zkraje vesnice jsem si všimla ve stráni vysázeného nápisu „Udvard“. Jak jsem později zjistila, jedná se o maďarský název obce (maďarštinu tady i v okolí slyšíte opravdu na každém kroku, všechny nápisy jsou dvojjazyčné). Dvory nad Žitavou najdete 7 km od okresního města Nové Zámky. Leží v Podunajské nížině, na levém břehu řeky Žitavy a první písemná zmínka o ní pochází už z roku 1075. Obec měla pohnutý osud, na kterém se bohužel hodně podepsaly nájezdy tureckých vojsk – Turci tehdejší město poprvé přepadli v roce 1530 a od té doby se nájezdy spojené s pustošením několikrát opakovaly. Dvory byly dokonce trvale obsazené Turky v letech 1572 – 1685, turecké poddanství přineslo obci mnoho utrpení (rabování, pustošení, vraždění a odvlečení obyvatel do otroctví). Po vyhnání Turků už se vrátila jen část původních obyvatel. V letech 1938 – 1945 byly Dvory připojené k Maďarsku, poté se opět staly součástí Československa.

Ale zpět ke kalvárii, díky které jsme si této obce více všimli. Ta se nachází západně od obce na malém kopečku, kde již ve středověku stávala kaplička zasvěcená sv. Martinovi. Iniciátorem kalvárie ve Dvorech nad Žitavou byl místní farář Adolf Majthényi. Kalvárii vysvětil 16. září 1860 ostříhomský arcibiskup Scitovský a na svou dobu byla opravdu velkolepou stavbou: během pěti let výstavby tu bylo vybudováno 14 zastavení křížové cesty a v areálu vysázeno téměř 7000 stromů. Vyvýšenina byla upravená do pravidelného oválu, okolí odvodněno. Kapličky se zastaveními jsou rozesety podél cesty, která se spirálovitě vine na zmíněnou vyvýšeninu. Přístup na samotný vrcholek je po schodišti lemovaném čtyřmi plastikami svatých a dvěma plastikami andělů. Na vrcholu kopce stojí kříž, za ním místo původně plánovaného kostela najdete na vysokém podstavci umístěnou sochu Panny Marie, obklopenou lavičkami. Kousek od kříže stojí zajímavá zvonice s kruhovým půdorysem a dvěma zvony – dokonce je součástí erbu obce. Dále tu najdete Kapli sv. Martina, postavenou zřejmě na základech původní středověké kapličky. Z vrcholku je pěkný výhled na obec. Vše je tady upravené, cestu lemují krásné záhony květin... Tohle místo opravdu stojí za zastavení, a to nejen ve smyslu fyzickém. Celý areál kalvárie patří k nejrozsáhlejším a údajně i nejkrásnějším na Slovensku. Za sebe to můžu jen potvrdit...

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10