Závislost

Jacek byl můj soused. On se ani Jacek nejmenoval, ale pocházel odněkud z Polska, tak mu všichni začali říkat Jacek. Ve skutečnosti to byl Jan. Vystudoval střední průmyslovku, ale nenašel práci, a tak nastoupil na šachtu.

„Je to jen dočasně,“ říkal.

Nutno podotknout, že Jacek nebyl vůbec šikovný. Byl to takový nemotora a nemehlo, že hned druhý den, co nastoupil do nové práce, se celý dolámal. Ze šachty ho odvezli v sanitním voze. A protože mu nikdo nedokázal, že by za úraz mohl, a Jacek měl trvalé následky, kulhal a byl celý sešroubovaný, musel mu zaměstnavatel umožnit jinou práci, kterou mohl dělat, a vyplácet rentu. Co měli s nešikovným Jackem dělat? Udělali ho vedoucím.

Každý věděl, že Jacek na šachtě zůstává jen proto, aby měl finanční výhody, stejně tak, že ho zvolili vedoucím, aby něco ještě víc nezkazil.

„Jako vedoucí na nic nebude šahat,“ šuškalo se.

Jacek byl vedoucím skladu. Náplní jeho práce nebylo téměř nic. Zůstal na povrchu, v týmu žen, a tak spravoval košťata, rozbité zámky u dveří, pokud to dokázal, nebo třeba urvané splachovadlo na toaletě. Jacek si ale myslel, že je pro šachtu nepostradatelný.

Většinu času prolelkoval ve skladě, kde si za tím účelem zřídil parádní zašívánu. Půl pracovní doby prospal, zhruba čtvrtinu prolelkoval, a jen čtvrtinu směny něco dělal.

„Beze mě by to nešlo,“ prohlašoval důležitě. Nikdo mu to nevyvracel. Každý byl natolik utahaný z práce, že jen tiše toleroval Jackovo nicnedělání. Byl přece zraněný?

Takto by se Jacek v klidu dočkal i důchodu. Po návratu z práce byl ale natolik svěží, že se doma nudil. Byl totiž starým mládencem, čemuž se nikdo nedivil. A proto přičuchl k lahvi alkoholu.

Brzy pil víc, než je zdrávo. Ač mu jeho okolí připomínalo, aby pití nechal, tvrdohlavý Jacek dělal pravý opak. Konečně vedení vycítilo, že se může Jacka zbavit.

Při jednom vstupu do zaměstnání přišli za Jackem s kontrolou alkoholu v dechu. Samozřejmě, že Jacek nadýchal. Ač protestoval, že šachta ho připravila o zdraví a nikdo ho nemůže vyhodit, natož mu vzít jeho rentu, stalo se. To bylo totiž hrubé porušení pracovní kázně, a na to se renta za zranění nevztahovala. Jacek byl propuštěn, neměl nárok na rentu, odstupné, a jak později zjistil, ani na podporu v nezaměstnanosti. Pozdě si vzpomněl, jak ho druzí napomínali, upozorňovali ho a domlouvali mu, aby s pitím skoncoval. Nyní byl doma, sám, nešťastný, bez příjmů. Věděl, že ho nikdo s jeho zdravotními problémy a černou tečkou v podobě propuštění za alkohol nezaměstná.

Tehdy ještě mohl vše zachránit. Ale to by nebyl Jacek, kdyby neudělal pravý opak.

Koupil si flašku, kterou ze žalu vypil. Po ní druhou, třetí, a když po měsíci soustavného pití přišel účet za byt, elektřinu a plyn, na placení se vykašlal. Udělal to ještě jednou, a pak jsme o Jackovi nějakou dobu neslyšeli.

Dnes Jacka potkávám, když někam cestuji. Sedává na zemi před hlavním nádražím a žebrá. Z Jacka se stal bezdomovec. A kdo by si myslel, že alespoň nyní Jacek zpytuje svědomí a snaží se najít si práci a bydlení, ten se mýlí. Když něco vyžebrá, použije almužnu zas a pouze na alkohol…

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10