Červená řepa - nejoblíbenější receptyČervená řepa - nejoblíbenější recepty Houbový guláš - nejoblíbenější receptyHoubový guláš - nejoblíbenější recepty Kdy se slaví Halloween v roce 2017?Kdy se slaví Halloween v roce 2017? Nakládané zelí - nejoblíbenější receptyNakládané zelí - nejoblíbenější recepty
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Narozeninový poklad
Soutěžte o výhry za
více než 150 000 Kč
do startu zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Pátek 20.10. 2017
Dnes má svátek Vendelín
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 
Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY
Dělená strava? Zase další dieta? Nebojte se, dělená strava spočívá v tom, že své jídlo dělíte na bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny.

Závislost, která mi zničila mou dceru

10. 07. 2014 | Vaše příběhy
Tereza

Terezu jsem vychovávala se svým manželem tak, jako její starší sestru Janu. Manžel pracoval na úřadě, já jako vedoucí ve školní jídelně. Když bylo Tereze osm let a Jana oslavila desáté narozeniny, s manželem jsme se rozvedli. V kanceláři měl ryze ženský kolektiv, a tak jedné z mladých kolegyň podlehl a ona se stala jeho milenkou. Chvilku to sice tajil, ženskému oku ale neunikne, že se s jejím mužem něco děje. Když jsem na manžela udeřila, aby se rozhodl, zda se vzdá milenky a vrátí se k rodině, a bude tudíž sekat dobrotu, nebo se rozvedeme, prohodil provinile: „Ale já vás mám rád obě.“

Já se ale nehodlala o svého muže dělit. Byl dobrý táta, obstojný manžel, nešikovný kutil, výkonný milenec, ale dělit se o chlapa s jinou ženou bylo pod mou důstojnost. Definitivní tečku za manželstvím udělal výrok soudu a manžel se do měsíce přestěhoval ke své nové lásce.

„Budeš mi holky dávat?“ ptal se.

„Budu, ale nebudeš je brát za tou…“

„Ale Alena by ráda Terezu i Janu poznala.“ Mluvil tak samozřejmě, jako by jeho děti byly housky na krámu. Rozvedl se, přivede je maceše a vlastně se nic neděje. Já si neuměla představit, že dětské hlavičky budou muset strávit mimo faktu, že máma s tátou nežijí spolu, také skutečnost, že táta žije s jinou ženou.  

Snaha brávat si děti k sobě vydržela bývalému manželovi asi dva měsíce.

závislost„Mami, teta Ála nevaří. Jí jen saláty a syrovou zeleninu a ovoce,“ řekla jednou starší Jana.

„Jaká Ála? Pro tebe to je paní Alena. A táta se živí saláty jako králík? Ten, který vyžadoval i snídani a večeři na vidličku?“

„Maminko, táta nám tajně koupil hamburger a sobě taky,“ žalovala mladší Terezka.

Byla jsem ochromená zprávami, které mi děti zvěstovaly. Doma měl můj bývalý muž veškerý servis, a nyní se živil jako vegetarián a maso si kupoval tajně, aby jeho drahá nová láska netušila. Dcery byly nejdřív nadšené změnou. Táta k nim byl velkorysý a kupoval jim i věci, které by jim jindy nedopřál. Po čase se ale tvářily otráveně, když měly jít za tátou.

„Mami, víš, ona Alena nechce, abychom jedly čokoládu,“ stěžovaly si jednou.

Podruhé přišly s tím, že si nemůžou u táty pouštět nahlas hudbu, jak byly zvyklé. Po čase se jim k tátovi nechtělo a jejich otec o ně přestal jevit zájem. Než by se se svou novou láskou hádal, obětoval vlastní děti. A mně to nevadilo.

O prázdninách začaly s mladší dcerou problémy. To už měla devět let. Byla hubatá, hádala se. Na dovolené u moře, kam jsem dcery vzala za těžce naspořené peníze, abych jim vykompenzovala fakt, že jsou z rozvedené rodiny, dokonce na celý den utekla z hotelového pokoje. Už jsem chtěla zalarmovat policii, když se vrátila a byl z ní cítit alkohol.

„Co to vyvádíš?“ ptala jsem se podnapilé dcery. Ta mě ani nevnímala.

Od návratu domů se problémy opakovaly. Tereze se zhoršil prospěch ve škole, chodívala za školu a dokonce mi ji jednou přivedla policie. Chytili ji v místním supermarketu, jak krade sladkosti.

„Copak nemáš doma, na co si vzpomeneš?“ ptala jsem se.

„Jsem z rozvedené rodiny, každý se mi směje,“ odsekla.

„A to všechny děti, kterým se rozvedli rodiče, kradou? Podívej se na Janu. Slušně se učí, nekrade, nepije.“

Ušklíbla se, slíbila, že už to neudělá, ale problémy se táhly dál. Stěží dokončila základní školu a šla na učiliště. Když za mnou jednou přišla má starší dcera Jana, aby mi oznámila, že Tereza nebyla ve škole, ani jsem nebyla překvapená.

„Tentokrát tě omluvím, ale je to naposledy, co jsi byla za školou!“ řekla jsem.

„Já už tam nechci chodit, nezvládnu to,“ brečela Tereza.

„No tak, není možné, abys nedodělala učňák. Jana chodí na střední školu a má dobré známky,“ domlouvala jsem jí.

„Jenže já nejsem Jana. Pořád jen Janička! I táta má Janu radši,“ křičela na mě.

Jana učiliště nedodělala. Propadla a měla základní vzdělání. Přesto jsem jí našla práci. Ve školní jídelně potřebovali pomocnou sílu. „Budeš loupat brambory, mýt nádobí a podobně,“ řekla jsem nahlas. „A budu tě mít pod dohledem,“ pomyslela jsem si v duchu.

Tereza docházela do jídelny dva týdny. Byla líná a kuchařky jí musely nádobí často vracet, protože bylo špatně umyté. Jen s ohledem na to, že jsem její máma a dělala jsem tam vedoucí, si moc nestěžovaly.

Po dvou týdnech nepřišla do práce a neukázala se ani doma. Na stole mi nechala vzkaz, že je u táty a domů se už nevrátí. Přesto jsem zavolala bývalému muži, abych se jej na Terezu přeptala. Volala jsem po třech dnech od jejího odchodu.

„Jo, byla tady. Druhý den se pohádala s Alenou a zmizela. Ona není doma? Říkala, že se vrací k vám,“ oznámil mi.

Téměř dva týdny jsem o Tereze nevěděla. Pak se vrátila domů s oznámením, že je těhotná.

„S kým?“ ptala jsem se zoufale.

„Toho neznáš. S kamarádem.“

„A jak si to představujete? Dáš si to pryč?“

„To tedy nedám!“ ohradila se Tereza a dítě donosila. Během těhotenství bydlela opět doma.

A já zjistila další šokující zprávy. Terezin údajný kamarád byl patnáctiletý kluk, feťák, kterého rodiče vyhodili na ulici. Spojila jsem se s bývalým manželem. Ten si pozval Terezu na jeden víkend domů, aby jí domluvil. Ale přimět ji k přerušení těhotenství se mu nepodařilo.

Mé dceři se v pouhých sedmnácti letech narodila dcerka Verunka. Narodila se o tři týdny dříve a měla problémy již při narození. Byla umístěna do inkubátoru. Malá holčička trpěla abstinenčními příznaky, jaké má feťák, který nemá svou dávku, a měla výraznou podváhu. Přesto mě lékaři ujistili, že bude v pořádku. Od této chvíle jsem se starala o dvě děti. Jedním byla má nesamostatná dospělá dcera, druhým bylo miminko. Jana, starší dcera, byla na koleji na vysoké škole. V době, kdy jsem se měla oddávat odpočinku, protože mé dcery byly dospělé, jsem běhala do práce na zkrácený úvazek. Musela jsem si pracovní dobu nechat zkrátit, abych zvládla také péči o dceru a vnučku. Tereza pobírala dávky v mateřské a nic nedělala. Většinu dne prospala. Když jsem zjistila, že opět fetuje, dala jsem jí na vybranou: Buď půjde z domu, nebo okamžitě přestane. Jednoho dne opustila svou malou dcerku Verunku a odešla k tátovi. Můj bývalý muž ji nechal u sebe. Když mu ukradla peníze a jeho nové ženě brala kosmetiku i oblečení, vyhodil ji. Zažádala jsem o svěření Verunky do mé péče. Tereza k soudu nechodila a o Verunku jsem stejně pečovala já. Soud ji svěřil do mé péče. Od této chvíle jsem Terezu neviděla. Jen jsem slýchala, že se stýká se špatnými lidmi, střídá muže a nepracuje. Jejím bydlištěm se stala ulice.

Když slavila Verunka první narozeniny, objevila se Tereza u nás doma. Špinavá, poškrábaná, v otrhaných šatech zazvonila na domovní zvonek. To jsem už měla nového přítele. Marka jsem potkala ve městě, setkávali jsme se a poté se k nám přistěhoval. Sám měl dospělého syna, lékaře, a měl rád mě i mou vnučku Verunku.

„Pusť mě, nech mě zase u vás bydlet. Budu se starat o dceru. Chybí mi,“ prosila Tereza a objala malou holčičku. Ta ji ale už dávno neznala a dala se do pláče.

„Dej jí ještě šanci,“ přimluvil se i můj přítel Marek.

Terezu jsem opět přijala domů. Vydezinfikovala, otrhané oblečení vyhodila a vykrmila jsem ji. Verunka si pomalu zvykala na svou mámu. Přesto většina práce spočívala na mně a na mém příteli.

Dva měsíce po návratu dcery Terezy se mi začaly z bytu opět ztrácet věci. Mizely peníze, šperky a vše, co mělo nějakou cenu.

„Ty zase bereš drogy?“ uhodila jsem na svou dceru. Snažila jsem se ji přimět, aby vyhledala odbornou pomoc. Markův syn jí dokonce zajistil péči kolegy psychiatra. Na schůzku s lékařem, kterou odpřisáhla absolvovat, nepřišla. Opět utekla z domu a nezajímala se o mě ani o svou dcerku. Nějakou dobu jsem o své dceři neslyšela. Pak se mi doneslo, že se živí jako prostitutka. Chodila za město hledat kunšafty. Z Terezy byla troska.

Nedávno mi volal můj bývalý muž, že se k němu Tereza dovlekla celá zmlácená. Dorazila jsem k nim, abych jí pomohla. Byla zfetovaná, špinavá, bez osobních věcí, a jak jsme brzy zjistili, opět těhotná.

A tak jsem zavolala policii. „Nevím si s ní rady,“ plakala jsem.

„Je plnoletá, může si dělat, co chce,“ bylo mi oznámeno. Co ale s dalším dítětem? Narodí se zdravé? Kdo se o něj postará? Skončí v ústavu?

Tereza byla týden u svého otce. Pak mi zavolal: „Jsem z ní zoufalý. Alena pláče, nechce ji tu,“ stěžoval si. Trvalo to ještě tři dny, kdy mu ukradla větší částku peněz a utekla. V noci jsem nespala, neuměla jsem se soustředit na práci. A to jsem měla v péči malou Verunku. Ta a má druhá dcera mi dělaly radost, přítel Marek mi dodával pocit bezpečí.

Terezu našli po nějaké době opět zmlácenou za městem. Její zranění bylo tak vážné, že při něm potratila a nemohla mít už další dítě. Ve dvaceti dvou letech odešla z našeho města. Zničená, vyhořelá, zestárlá. Matka, nemající dítě, žena, nepůsobící žensky. Od této chvíle jsem o Tereze neslyšela já, její otec ani její sestra. V noci občas mívám zlé myšlenky. Vzpomínám na chvíle, kdy byla malou holčičkou. Kladu si otázky, zda za její špatný vývoj mohl rozvod s manželem, nebo k tomu přispělo něco jiného ve výchově, o čem nemám tušení.

Má starší dcera vystudovala, vdala se a narodil se jí chlapeček. V ní, v malé Verunce a ve svém novém příteli mám oporu. S bývalým mužem vycházím, občas se navštěvujeme, aby viděl, jak jeho vnučka roste.

A Tereza? Je minulostí…


čtenářka
ChytráŽena.cz
článek vyšel také v tisku

Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
Poslat emailem GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
 



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
Moc smutný příběh,za to nemůže rodina,ale tato nová společnost,které se chytla.Přeji ti hodně,hodně sil.
Obrázek uživatelky
profil
Možná pravdivýSmajlík život je boj
Obrázek uživatelky
profil
ten život si s náma pohrává je to velmi smutné! Ale musíš jít dál. Ať se ti podaří vychovat s vnučky pořádného člověka
Obrázek uživatelky
profil
Znám z vlastní zkušenosti(vnuk)Teď je snad vše OK.Nepije nekouří.Ať to nezakřiknu.Je to už 3 rokySmajlík
Obrázek uživatelky
profil
přes slzy nevidím na obrazovku...přeji ti hodně sil....
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
Náš tip

Dopřejte si krásná česká plastová okna.

Potřebujete stylová a pohodlná křesla do pracovny? Vyberte si kvalitní kancelářské židle Hawaj.

NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY KONTAKT  ? Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles

Bankovky