Ach, ta paměť

Vyšší věk s sebou přináší zkušenosti a nadhled. Bohužel k němu také patří různé tělesné i psychické neduhy. Mezi nejčastější psychické obtíže patří zhoršující se paměť. Lidé si stěžují, že si špatně vybavují jména či méně frekventovaná slova, hůře se učí novým věcem. Takové stesky bývají normální. Někdy ale hranici normy přesáhnou. Potom hovoříme o tzv. mírné kognitivní poruše.

Mírná kognitivní porucha znamená lehké zhoršení paměti nebo jiných mozkových poznávacích funkcí. Objektivně to lze zjistit pouze podrobným lékařským vyšetřením, které byste neměli odkládat. (V testech jsou horší výsledky ve srovnání se zdravými vrstevníky odpovídajícího vzdělání). Člověk zůstává i nadále soběstačný, může mít však určité potíže při některých aktivitách, takže si vypomáhá různými pomůckami (poznámky, lístečky, seznamy atd.). Mírná kognitivní porucha může být prvním projevem počínající Alzheimerovy nemoci nebo jiné choroby mozku a postupem času může přejít až do demence. Mírnou kognitivní poruchou trpí téměř 20 % populace nad 65 let. Ve věku 65 let je demencí postiženo asi 5 % populace, s rostoucím věkem její výskyt stoupá.

Lidé s demencí mají narušenu řadu mozkových poznávacích funkcí včetně paměti a myšlení v takové míře, že to omezuje jejich soběstačnost. Potřebují pomoc druhé osoby, i když zprvu pouze při řešení složitějších úkonů např. finančních či organizačních. Později vyžadují pomocnou ruku i při přípravě jídla nebo oblečení, v pokročilých stadiích pak potřebují pomoci s hygienou apod. Nejčastější příčinou demence bývá Alzheimerova nemoc (cca 60 % případů), pak mluvíme o tzv. Alzheimerově demenci.

Alzheimerova nemoc je trvalé onemocnění mozku vedoucí k řadě změn, v jejichž důsledku odumírají mozkové buňky a zhoršuje se fungování mozku. Mezi 65. a 70. rokem života jsou postižena 2-3 % populace. Každých 5 let se toto procento zhruba zdvojnásobuje. Ve věku nad 85 let trpí Alzheimerovou nemocí téměř polovina osob. V Česku žije v současné době asi 130 tisíc pacientů s touto diagnózou a každým rokem jejich počet narůstá.

Projevy mírné kognitivní poruchy či demence mohou být způsobeny nebo zhoršeny tělesným onemocněním (např. chudokrevností, chronickým onemocněním srdce či plic), psychickou poruchou (např. depresí, úzkostnou poruchou nebo chronickým stresem). Podle výsledků základního vyšetření tělesných funkcí (laboratorní vyšetření, EKG, RTG apod.) a psychického stavu lze odhalit případné příčiny poruchy paměti, které lze poté léčit nebo dokonce zcela odstranit, a tím znovu zlepšit i fungování mozku. Je tedy potřeba včas vyhledat lékaře, stanovit diagnózu a zahájit léčbu.

Příběh paní Heleny

Paní Helena pracovala celý život jako úřednice. Odchodem do důchodu přišla o každodenní povinnosti i společenské kontakty. Manžel měl své koníčky, a ona zůstávala často sama doma. Trávila dny u televize a domácích prací. Po dvou letech přibrala 12 kg a pohyb se pro ni stával čím dál obtížnější. Začala mít výrazné problémy s vyjadřováním, nemohla najít správná slova, horšila se jí paměť. Na nákup chodila vždy s lístkem, jinak něco zapomněla a musela se vracet. Stávala se nejistou a podrážděnou. Přibývaly konflikty s manželem, protože se dohadovali, zda si to či ono opravdu řekli nebo ne.

V té době potkala paní Helena svoji dávnou spolužačku Vlastu, která vypadala báječně. Vkusně oblečená, usměvavá, v dobré kondici. Vyprávěla Heleně o svojí matce, která se léčila s Alzheimerovou chorobou. Líčila její příznaky od počátku onemocnění až do současného pokročilého stadia. Maminka byla schopna mluvit o svém mládí, ale nevěděla, co bylo před chvílí. Dokola se ptala na to samé. Někdy chtěla jít domů za rodiči, kteří byli dávno mrtví. Bylo zbytečné něco jí vysvětlovat, protože si vysvětlení nezapamatovala a Vlasta se tím jen stresovala. Maminka přestala udržovat osobní hygienu, veškerá péče zůstala na Vlastě. Vlasta vyprávěla, jak pro ni bylo těžké přijmout maminčinu změnu, jak se těžko vyrovnávala s každým zhoršením. Zpočátku její problémy považovala za součást běžného stárnutí. Zlobila se, když něco udělala špatně nebo vůbec. Bohužel až pozdě pochopila, že jde o závažnou nemoc. Hroutila se z péče o milovanou matku, byla nevyspalá, začala užívat sedativa. Cítila, že i její paměť se zhoršuje, všechno jí trvalo déle, dělala chyby. Pak si jednoho dne řekla: „Dost!“

Rozhodla se, že udělá maximum pro to, aby se vzchopila, nepotkalo ji něco podobného a jednou se nestala přítěží pro svoje děti. Maminku začala 3x týdně vozit do denního stacionáře pro postižené s demencí, sama se přihlásila na cvičení a do různých kurzů pro seniory. Nechala se vyšetřit u praktického lékaře, začala užívat lék na zjištěný vysoký krevní tlak a lék na podporu mozkových funkcí. Opustila své oblíbené smetanové omáčky a knedlíky, začala se stravovat racionálně s využitím různých obilovin a zeleniny. Aktivity jí přinesly nové přátele a motivaci pro další péči o sebe. Maminku si odpoledne vyzvedávala ze stacionáře v dobré náladě a pohodě.

Vlastin příběh Heleně otevřel oči. S její pomocí i Helena zvládla od základu změnit svůj stávající způsob života. Začala se opět cítit sama sebou, získala zpět ztracené sebevědomí a znovu začala prožívat radost ze života.