Léky, nebo doplňky stravy?

Téměř každý z nás čas od času musí navštívit lékárnu. Ať už je to z důvodu nemoci či potřeby její prevence, anebo jednoduše sháníme „dárek pro babičku“. Jak se vyznat v nabízených preparátech a který nejlépe vybrat?

Je rozdíl, jestli kupujeme lék, anebo tzv. potravní doplněk, ač se někdy na první pohled můžou tvářit stejně. Rozdíl je jednak v definici a jednak v legislativních požadavcích na přípravek kladených. A v neposlední řadě často také v ceně. Ovšem zde platí pravidlo, že připlatit si se vyplatí.

Léky jsou preparáty, které prochází řadou kroků, než vůbec mohou být uvedeny na trh a celkový proces je finančně velmi nákladný. To zahrnuje zkoušky kvality, stability a zejména účinnosti a bezpečnosti. Výroba léků je přísně sledována a kontrolována.

Od záměru až po uvedení na trh uplyne dlouhá doba, po kterou jsou prováděny studie na dobrovolnících a zjišťování případných nežádoucích účinků. To vše není charakterizováno pouze samotným složením léku, avšak z velké míry také zpracováním do požadované lékové formy.

Některé látky se například lépe vstřebávají rozpuštěné například v oleji, jiné vyžadují pro optimální vstřebání a tím biologickou dostupnost mikronizaci (rozmělnění na velmi jemné částečky v řádech mikrometrů).

Další zase pro optimální efekt vyžadují buď retardovanou formu (zpomalené či řízené uvolňování) nebo uvolňování ve specifických částech trávicího systému, např. v závislosti na pH buď v žaludku, nebo v tenkém střevě, aby nebyly znehodnoceny dříve, než může dojít k jejich vstřebání. Toto všechno někdy nemusí být dodrženo v doplňcích stravy.

Z legislativy dále vyplývá, že doplňky stravy nesmí nést v označení „léčí“, avšak pouze „může pomoci v léčbě“. Jistě je zde patrný rozdíl. Doplňky stravy nepodléhají tak přísným testům a celé škále aktivit vedoucích ke schválení a registraci Státním ústavem pro kontrolu léčiv (SÚKL) před uvedením na trh.

U doplňků stravy není nutné provádět testy biologické dostupnosti (vstřebávání do organismu) a účinnosti. Tím není prokázán stejný účinek, přestože množství účinné látky může být v léku i v doplňku stravy stejné. Občas se dokonce může stát, že ani obsah účinné látky se v přípravku fyzicky nenachází v deklarované výši. Některé doplňky stravy samozřejmě mohou být účinné dostatečně, jsou kvalitní, jiné, zejména ty „podezřele levné“ ovšem nemusí dosahovat účinnosti léku se stejnou účinnou látkou.

Jako příklad uveďme přípravky s obsahem Ginkgo. Jedná se o preparáty na zlepšení prokrvení a zlepšení mozkových funkcí (například paměti). Bylo testy prokázáno, že některé doplňky stravy obsahují vedle účinných a prospěšných látek také kyselinu ginkgolovou v nadlimitním množství. Ta nejenže zamezuje dostatečnému vstřebávání prospěšných složek, ale je pro organismus také toxická.

Při nákupu přípravků ovlivňujících naše zdraví tedy není vhodné hledět pouze na cenu, ale také na ostatní aspekty. Někteří výrobci doplňků stravy si jsou nevýhody vedle léčiv registrovaných SÚKL vědomi a sami dobrovolně nechávají své výrobky testovat v certifikovaných laboratořích, aby u nich byl potvrzen nejen deklarovaný obsah účinné látky. Najdou se tudíž na trhu i takové doplňky stravy, které svou účinností opravdu jsou srovnatelné s registrovaným léčivem.