Novoroční předsevzetíNovoroční předsevzetí 5 důvodů, proč nemůžete zhubnout5 důvodů, proč nemůžete zhubnout Velký roční horoskop na rok 2018Velký roční horoskop na rok 2018 Je naše dítě zralé na vstup do školy?Je naše dítě zralé na vstup do školy?
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
pondělí 22.01. 2018
Dnes má svátek Slavomír
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 
Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY
Dělená strava? Zase další dieta? Nebojte se, dělená strava spočívá v tom, že své jídlo dělíte na bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny.

Zimní děs

26. 12. 2017 | Vaše příběhy
Dobrý den :),
tak by mě zajímalo, jak všichni trávíte zimní čas a jestli se vám někomu už stalo něco netradičního nebo i tradičního. Mně už dvakrát a byla jsem pěkně naštvaná.

Jela jsem k prarodičům společně s naším psem Benjim a jela jsem autobusem. Dříve jsem chodila pěšky, cesta není tak moc dlouhá a během hodiny jsem byla vždy u nich doma a pochutnávala si na kafíčku. Jenže když jsem tam jela před dvěma dny autobusem a se psem, tak první zádrhel byl na světě.

Pršelo a náš pes byl mokrý až na kost. No mně osobně by to nevadilo, ale spolucestujícím a hlavně řidiči ano. Já je chápu, ale v dešti s tím snad musí každý počítat, ne? Nakonec všechno dobře dopadlo a my se psem seděli u dveří. No aspoň něco, že.

Když jsme vystoupili, počasí se už dalo. Došli jsme k prarodičům, pes spal a uschnul a my si hráli žolíky. Počasí bylo pořád dobré, ale když jsem pak za dvě hodiny odjížděla, nastal další problém. Začalo chumelit a mně už bylo jasné, že řidič zase bude remcat, že jdu zase s tím mokrým čoklem. A tak stojím na zastávce a čekám a čekám na autobus. Pět minut zpoždění, deset a dvacet, a mně se už pak čekat nechtělo, a tak jsem přemýšlela, co dělat. Stopovat nepřipadalo v úvahu, když jsem měla Benjíka. A jít pěšky v tom počasí? No nic jiného mi nezbylo. Prarodiče jsem otravovat nechtěla, aby ve tmě a v chumelenici nemuseli nikam autem jezdit. A tak jsem nahodila sprint a se psem jsme chvíli utíkali a chvíli šli pomalu. Pes z toho měl samozřejmě radost, ale já ne. Po běhu mě bolelo v boku a pes nechápal, na co si stěžuju. Do hodiny jsme byli doma a já si oddychla, že to mám za sebou. Jenže jen co přijdu ke dveřím a chci odemknout, zjistím, že nemám klíče.

No díkybohu, že doma byl partner. Zvoním a ťukám a nic. Nikdo neotevírá. Jsem promrzlá na kost, ale v obýváku se svítí. Stoupnu stěží na špičky a vidím, že partner chrápe. No super! Klepu klackem na okno a on nic. Pěkně v teplíčku si spí a já v mokru venku v zimě. Volala jsem mu na mobil a taky nic. Po půlhodině mě to přestalo bavit a tak jsem šla k sestře, která bydlela ve vedlejší ulici... díkybohu. No nakonec jsem byla ráda, že mě sestra i se psem vzala domů.

Domů k nám jsme se dostali až za další hodinu a partner to pěkně schytal. 

AničkaNov - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
Poslat emailem GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
 



Komentáře
Žádné komentáře
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip

Dopřejte si krásná česká plastová okna.

Potřebujete stylová a pohodlná křesla do pracovny? Vyberte si kvalitní kancelářské židle Hawaj.

NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY KONTAKT  ? Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !