Bramboráky - nejoblíbenější receptyBramboráky - nejoblíbenější recepty Nakládané zelí - nejoblíbenější receptyNakládané zelí - nejoblíbenější recepty Likér ořechovka - nejoblíbenější receptyLikér ořechovka - nejoblíbenější recepty Jak vyrobit budku z prkna?Jak vyrobit budku z prkna?
Chytrá žena na Facebooku
Výherní anketa
Kategorie
Narozeninový poklad
Soutěžte o výhry za
více než 150 000 Kč
do startu zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
pondělí 15.10. 2018
Dnes má svátek Tereza
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 
Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY
Dělená strava? Zase další dieta? Nebojte se, dělená strava spočívá v tom, že své jídlo dělíte na bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny.

Zimní děs

26. 12. 2017 | Vaše příběhy
Dobrý den :),
tak by mě zajímalo, jak všichni trávíte zimní čas a jestli se vám někomu už stalo něco netradičního nebo i tradičního. Mně už dvakrát a byla jsem pěkně naštvaná.

Jela jsem k prarodičům společně s naším psem Benjim a jela jsem autobusem. Dříve jsem chodila pěšky, cesta není tak moc dlouhá a během hodiny jsem byla vždy u nich doma a pochutnávala si na kafíčku. Jenže když jsem tam jela před dvěma dny autobusem a se psem, tak první zádrhel byl na světě.

Pršelo a náš pes byl mokrý až na kost. No mně osobně by to nevadilo, ale spolucestujícím a hlavně řidiči ano. Já je chápu, ale v dešti s tím snad musí každý počítat, ne? Nakonec všechno dobře dopadlo a my se psem seděli u dveří. No aspoň něco, že.

Když jsme vystoupili, počasí se už dalo. Došli jsme k prarodičům, pes spal a uschnul a my si hráli žolíky. Počasí bylo pořád dobré, ale když jsem pak za dvě hodiny odjížděla, nastal další problém. Začalo chumelit a mně už bylo jasné, že řidič zase bude remcat, že jdu zase s tím mokrým čoklem. A tak stojím na zastávce a čekám a čekám na autobus. Pět minut zpoždění, deset a dvacet, a mně se už pak čekat nechtělo, a tak jsem přemýšlela, co dělat. Stopovat nepřipadalo v úvahu, když jsem měla Benjíka. A jít pěšky v tom počasí? No nic jiného mi nezbylo. Prarodiče jsem otravovat nechtěla, aby ve tmě a v chumelenici nemuseli nikam autem jezdit. A tak jsem nahodila sprint a se psem jsme chvíli utíkali a chvíli šli pomalu. Pes z toho měl samozřejmě radost, ale já ne. Po běhu mě bolelo v boku a pes nechápal, na co si stěžuju. Do hodiny jsme byli doma a já si oddychla, že to mám za sebou. Jenže jen co přijdu ke dveřím a chci odemknout, zjistím, že nemám klíče.

No díkybohu, že doma byl partner. Zvoním a ťukám a nic. Nikdo neotevírá. Jsem promrzlá na kost, ale v obýváku se svítí. Stoupnu stěží na špičky a vidím, že partner chrápe. No super! Klepu klackem na okno a on nic. Pěkně v teplíčku si spí a já v mokru venku v zimě. Volala jsem mu na mobil a taky nic. Po půlhodině mě to přestalo bavit a tak jsem šla k sestře, která bydlela ve vedlejší ulici... díkybohu. No nakonec jsem byla ráda, že mě sestra i se psem vzala domů.

Domů k nám jsme se dostali až za další hodinu a partner to pěkně schytal. 

AničkaNov - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
 



Komentáře
Žádné komentáře
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip

Dopřejte si krásná česká plastová okna.



NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !