Zimní radovánky na zahradě

Hurá, sníh! Takto jsme se zaradovali všichni doma. Počínaje vnoučkem Michálkem, a radost jsme měli také my všichni dospělí a při vypuštění našich 6 psů jsme zjistili, že i oni jsou spokojení tím, co mají pod svými tlapkami.

Už jsme pomalu přestávali věřit, že se sněhu této zimy, co právě panuje, dočkáme. Když okolo Vánoc bylo téměř jako na jaře, ukázaly se květy sedmikrásek, také pampelišky a teploměr ukazoval téměř 13°C,  tak jsme si mysleli, že zima, jak ji známe z Ladových obrázků, už vzala za své a že si o takové zimě můžeme nechat akorát jen tak zdát. Ale zázraky, jak je vidět, se dějí, a zima přišla, i když se značným zpožděním.

A jako každé dítě, i náš Michálek chtěl jít při pohledu z okna ven, chtěl si užít té bílé studené sněhové peřiny. A protože máme zahradu, ve které je také u plotu kopeček, tak se nemuselo nikam chodit, aby si to naše malé téměř 3leté vnoučátko zajezdilo. A tak se vytáhly po 2 letech odpočinku sáňky a boby, trochu se očistily z prachu, aby pak mohly plnit účel, k čemu jsou určené.

Tam, kde sníh nebyl žádoucí, což jsou chodníky, se uklidil a naházel na ten kopeček, aby se upravila sjezdová dráha pro vnoučka Michálka. A aby se mu na ten kopeček dobře chodilo, tak jeho tatínek mu udělal sněhové schodky, které se ukázaly jako velmi moc dobrý nápad. Michálkovi to pod nohama neklouzalo a pohodlně se tak dostal na počátek své sjezdové dráhy. Vyzkoušel sáňky i boby. A co myslíte, co bylo lepší? No jasně že to byly boby - lépe a dál sjely z kopečka, takže sáňky se schovaly, aby zbytečně nezavazely. A když už byla tato zahradní sjezdová dráha řádně od bobů uhlazená a hladká, tak Michálek už ani boby nepotřeboval a jezdil po svém zadečku. My dospělí jsme jen přihlíželi a dávali pozor, aby se nějak nezranil. A přitom jsme se navzájem koulovali, a takto jsme se zahřívali. Také přišla doba na stavění sněhuláka a jiných děl za sněhu. Zeť z něj nakonec udělal i zahradní sněhové křeslo. Každý jsme jej vyzkoušeli, zda je pevné a nepropadne pod námi. No bylo bytelné, jen je studené. Už je v něm vysezený hezký dolíček. Chodí si do něj sedat unavené dětičky, které tu teď jezdí si zablbnout na naši zahradu a kopeček je opravdu v obležení. Zeť  zkusil sjet kopeček na lopatě a byla z toho pirueta jako z rychlobruslení a ne ze sjezdu.

A pejsci? I ti si sněhu užívají do sytosti. Běhají po zahradě jako diví, čenichy hrabou ve sněhu a samozřejmě se nevyhýbají ani sjezdové dráze, a dítka pak na ně musejí dávat pozor, aby jim neublížili. Domů pak všichni přicházíme mokří, vyblbnutí a pak nám dvojnásobně chutnají čajíčky a kávičky.

Snad teď sníh vydrží delší dobu a ne jen jeden den a postupně bude připadávat. Je třeba materiálu na sněhové tvoření a také na upravování dráhy. Vnouček teď chce stále jen ven a ven, tolik se mu ta bílá hmota, která padá z nebes, líbí. A pokud je vyblbnutý na sněhu, pak v noci krásně spí a je jak andílek. Co na tom, že se pak vše suší na topení - od čepic a rukavic až po zimní kombinézy. Dokud bude sníh na naší zahradě, dotud je o zábavu vnoučka postaráno, a nemusí sedět jen u televize nebo počítače. Je na čerstvém vzduchu, je to na sněhu zábavné a je i pohyb, což prospívá všem členům rodiny. Konec konců i pejskům, jsou vyběhaní a pak také krásně spí. 

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10