Zloděj a tajemná dolarovka

Ve všední dny jsem pracovala jako prodavačka v místním obchůdku.

Hned, jak jsem nastupovala na brigádu, jsem byla upozorněna na to, že „někdo“ v obchůdku krade.

„Už řadu měsíců se potýkáme s tím, že nám v obchůdku mizí během pracovní doby zboží. Je tu hodně dětí, které v krámku dovádějí a zřejmě něco seberou. Není to moc, občas nějaké lízátko, čokoláda, nebo bonbóny. Dávejte si na to pozor. Zatím jsme pachatele nevypátrali,“ řekl mi sám starosta obce.

Obec má málo obyvatel a jen jediný krámek, kde je pultový prodej. „Musí to být někdo z místních,“ dodala sama vedoucí.

Vstoupila jsem do krámku. Na pultě bylo vystaveno zboží. Tehdy ještě nebyly v obchodech instalovány kamery, a tak nebyl problém, když prodavačka obsluhovala jiného zákazníka, něco vzít. A to i přes to, že všude byly cedulky: „Dotýkat se zboží je zakázáno.“

Hned první den mi zmizela čokoláda. Zákazníky nebylo možné uhlídat. Povídala jsem si právě s manželkou starosty, po prodejně pobíhaly malé děti, jedné babičce se udělalo zle, tak jsem jí podala vodu, a k večeru jsem zjistila, že tabulka čokolády chybí. Byla jsem z toho rozčarovaná.

Druhý den jsem si do prodejny vzala talisman, který mi přivezl taťka z Německa. Byla jím kovová atrapa dolarové mince. Uvnitř mince byl ale umístěn práskací papírek. Když se mince položila na stůl nebo jinou podložku a někdo ji sebral, uvolnila se záklopka na spodku mince a místností se rozlehlo ohromné bouchnutí. Každého to vždy vylekalo. S mincí jsem měla velké plány. Ještě před směnou jsem do mince vložila nový práskací papírek a zboží na pultě jsem vyskládala tak, aby přitahovalo pozornost. Tu nejlahodnější čokoládu jsem vzala a izolepou jsem na ni přilepila dolarovou minci tak, abych nezalepila záklopku a mince mohla bouchat. Čokoládu jsem položila hned na kraj, aby byla po ruce.

Během dne přicházely babičky pro cukr, mouku i pečivo, přišlo pár dětí, prodejnu navštívilo několik zákazníků středních let. A opět přišla také paní starostová. V kostýmku šitém na míru jí to moc slušelo.

„Tak copak, kočičko? Byl tu zase zloděj?“ ptala se.

„Včera byl, bohužel. Vzal čokoládu. Ale…“ Už jsem jí chtěla prozradit, jakou lest jsem nastražila. Pak jsem si ale řekla, že čím méně lidí o pasti ví, tím lépe, a větu jsem nedokončila. Do krámu přišlo víc lidí, bylo po ranní šichtě a lidé se vraceli z práce. A tak jsem asi hodinu měla práce až nad hlavu.

Těšila jsem se ale, kdy dolarová mince bouchne a já tak dopadnu zloděje.

Když se krám vylidnil, zjistila jsem, že čokolády s dolarovou mincí se nikdo nedotkl, z pultu ale zmizela krabička se slanými buráky. Ten zloděj byl víc a víc drzý. Přesto jsem dolarovou minci na čokoládě nechala.

Byl pátek a do obchodu se trousili celý den lidé. V sobotu a v neděli jsem měla volno, už jsem se těšila na víkend. Stále jsem sledovala zboží na prodejním pultě a poslouchala, zda se prodejnou neozve ohlušující rána. Přišlo několik dělníků, kteří v obci opravovali rozvod pitné vody. Hladoví si kupovali svačinu a já běhala z jednoho konce prodejny na druhý. Právě jsem do sáčku rovnala rohlíky, které si poručil jeden z dělníků, když se prodejnou ozvala ohlušující rána. Přestože jsem na ni už dlouho čekala, leknutím jsem upustila igelitový pytlík na zem. Dělníci i já jsme se otočili po zvuku. Na konci fronty stála paní starostová a v ruce držela luxusní čokoládu, kabelku otevřenou a přichystanou čokoládu v ní ukrýt.

„Vy, paní starostová?“ zmohla jsem se na otázku.

Paní se červenala a ruka, v níž držela čokoládu, se jí třásla.

„Já, já jsem si nemohla pomoci. Promiňte, vše zaplatím,“ vykoktala, položila na pult pětistovku, a vyběhla z krámu. Pětistovku jsem dala paní vedoucí.

„Toto vám posílá zloděj. Dokázala jsem ho polapit, ale nebudu říkat, kdo to byl. Jen vám garantuji, že se tu už neukáže,“ řekla jsem a položila peníze na pult večer při zavíračce.

V krámku jsem brigádničila ještě dva týdny. A paní starostová se zde už neukázala. Od chvíle, kdy byla usvědčená z krádeže, jezdívala na nákupy do vzdáleného města. A pan starosta si mnul ruce, že s příchodem brigádnice zmizel zloděj z obce, aniž tušil, že se jedná o jeho vlastní manželku.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10