Bramboráky - nejoblíbenější receptyBramboráky - nejoblíbenější recepty Nakládané zelí - nejoblíbenější receptyNakládané zelí - nejoblíbenější recepty Likér ořechovka - nejoblíbenější receptyLikér ořechovka - nejoblíbenější recepty Jak vyrobit budku z prkna?Jak vyrobit budku z prkna?
Chytrá žena na Facebooku
Výherní anketa
Kategorie
Narozeninový poklad
Soutěžte o výhry za
více než 150 000 Kč
do konce zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Neděle 21.10. 2018
Dnes má svátek Brigita
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 
Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY
Dělená strava? Zase další dieta? Nebojte se, dělená strava spočívá v tom, že své jídlo dělíte na bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny.

Ztracená zahradní láska

28. 01. 2018 | Vaše příběhy

Bylo jaro, když jsem poznala Mirka. Mirek byl mnohem zkušenější, než já. Měl třicet pět let a byl rozvedený, zatímco já ve svých dvaceti šesti letech těžce prožívala rozchod s mým prvním přítelem.

Mirkovo manželství naštěstí bylo bezdětné, a tak ho s jeho bývalou ženou Evou nic nepoutalo. Alespoň jsem si to myslela.

Mirek bydlel v maličké garsonce, já dosud u rodičů. Chtěla jsem se sice dávno osamostatnit a koupit si vlastní byt, scházely ale finance, a možná i motivace. Náš vztah začínal pomalu, já si Mirka trochu oťukávala, protože byl přece jen o devět let starší, než já. Rozuměli jsme si, a tak přece jen vznikla láska.

Do jeho malého bytu jsem chodila jen nerada. Nesl stopy jeho bývalé ženy Evy, byl mi něčím nepříjemný. Mirek měl ale malou zahrádku na kraji města. Na zahrádce měl dřevěnou chatičku, která byla lépe vybavena, než jeho byt. A tak jsme se začali vídat tam. Tři měsíce jsme se scházeli na zahrádce, grilovali tam, milovali se a těšili se jeden z druhého. Chatička měla zavedenu vodu i elektřinu, a tak jsem mohla Mirkovi také navařit. Často jsme o víkendech trávili v zahradní chatce také noc. Přesto se mi vždy zdálo, že při každé další návštěvě nacházím věci jinak, než když je opouštíme.

„Nebyla ta vázička minule na té vrchní poličce?“ ptala jsem se například při naší další návštěvě.

„To se ti jen zdá,“ odpovídal Mirek nerušeně.

Koneckonců, možná, že na zahradě byl mezitím sám.

Tři měsíce jsme takto randili na zahrádce a v jejím okolí, když mi Mirek dal jednoho dne vlastní klíče.

„Od čeho jsou?“ ptala jsem se.

„Od branky a od chatky,“ odpověděl. Nyní jsem mohla jít na zahrádku rovnou z práce a počkat tam, až Mirek v práci skončí a přijde za mnou. Chystala jsem mu jeho oblíbené jídlo, okopávala záhonek, nebo zalila zahrádku, vždy jsem měla co na práci.

Jednoho dne přišel Mirek a nesl velkou plochou krabici.

„To jsem koupil, aby nám tu nebylo tak smutno.“

Krabice skrývala nový notebook.

„To tu můžeme mít místo televize. Budeme se tu dívat na filmy, povídat si, mazlit se.“

Pustili jsme si romantický film, a usnuli. Ráno ale nebyl víkendový den, byl tehdy čtvrtek.

„Já nestihnu práci!“ spustila jsem. Za padesát minut jsem měla být v kanceláři, Mirek za hodinu a půl.

„To stihneme,“ řekl Mirek.

Umyli jsme se v sudu s dešťovou vodou, naházeli jsme na sebe svršky a sedli do auta. Mirek odpoledne naštěstí přijel autem, ne jako obvykle na kole.

V práci jsem byla včas. Další schůzku jsme stanovili na sobotu, opět na zahradě.

V pátek ale Mirek volal s tím, že se mnou potřebuje nutně mluvit. Domluvili jsme se, že se sejdeme na náměstí.

„Půjdeme si někam sednout na kávu?“ ptala jsem se a snažila jsem se dát Mirkovi pusu. Ucukl.

„Co se děje?“

„Ty nevíš?“

„Co bych jako měla vědět?“ Byl jiný, než obvykle. Cizí.

„Byla jsi ve čtvrtek nebo dnes dopoledne na zahrádce?“ zeptal se.

„Byla. Ve čtvrtek, s tebou.“ Vždyť mě přeci osobně vezl ve čtvrtek ráno do práce? Proč se tak ptá, a proč se tváří nepřátelsky?

Mirkovi někdo odnesl ze zahradní chatky nový notebook.

„Oni tě vykradli?“ ptala jsem se.

„To těžko. Nic nebylo porušeno, a klíč máš jen ty.“

Vylíčil mi, že si v pátek ráno vzpomněl, že ve spěchu notebook na zahrádce zapomněl. Bál se, aby ho někdo nezcizil, a tak pro něj jel. Notebook tam ale nebyl, chatka byla zamčená, zámky neporušené.

„Ty mě podezíráš?“ Po tváři mi tekly slzy. Chodili jsme spolu několik měsíců, věřili jsme si. Nebo jsem si alespoň myslela, že mi Mirek věří.

Mirkovi jsem klíče okamžitě vrátila. Ale on nebyl líný a ztrátu notebooku nahlásil na policii. Nezapomněl uvést mě jako možného a pro něj jediného pachatele. Musela jsem se dostavit k výslechu na policii. Připadala jsem si zlomená, zraněná, podvedená a prázdná. Ten, kterého jsem milovala, mě podezírá z krádeže. Vše ve mně mě bolelo.

Když se mě ale na policii ptali, zda nevím o nikom, kdo by ještě mohl mít od zahrádky klíč, vzpomněla jsem si na vázičku a na to, jak věci v chatce často měnily svá místa. A tak jsem to také řekla.

„Mirek, vlastně pan okradený, je rozvedený. Zahrádku měl, už když byl ženatý. Jeho žena možná měla od ní také klíč,“ napadlo mě v poslední chvíli.

Notebook se skutečně našel u Mirkovy bývalé ženy Evy. Při rozvodu si nechala přidělat klíč od zahrádky a pravidelně chodila na zahrádku kontrolovat chatku, občas sklidit, co nezasela a také přemisťovala věci uvnitř chatky. Když v chatce objevila zapomenutý počítač, využila příležitosti a odnesla si ho domů.

Počítač se sice našel, ztracená láska ale ne. Nemohla jsem se smířit s tím, že mě Mirek považoval za zlodějku. 


Osov - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
 



Komentáře
« Předchozí   1   2  Následující » 
Obrázek uživatelky
profil
To určitě bolelo hodně. Zažila jsem něco podobného. Když Vám nevěřil,není čeho litovat.
Obrázek uživatelky
profil
Správné rozhodnutí !!!Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
Nemáš čeho litovat.
Obrázek uživatelky
profil
taky bych se urazilaSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
To zabolí,to je smutné..
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip

Dopřejte si krásná česká plastová okna.



NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles

Hromada zlaťáků