Zvonice Chrámu svatého Mikuláše v Praze

Barokní chrám svatého Mikuláše je díky své monumentalitě a náročnému architektonickému zpracování považován za umělecky nejvýznamnější stavbu v Praze. Chrám byl postaven v průběhu osmnáctého století na místě raně gotického farního kostela ze třináctého století. Uvnitř chrámu vás překvapí velký prostor s nádhernou výzdobou. Nástropní freska se řadí mezi největší v Evropě. Na mohutné varhany, které zde uvidíte, hrál kdysi Wolfgang Amadeus Mozart.

Přístupná je i barokní věž se zvonicí, která přiléhá k chrámu. Nikdy ale nepatřila církvi, je majetkem Malé Strany a proto má i vlastní vchod. Najdete na ní malostranský městský znak a vlastní popisné číslo. Zvonice je vysoká 79 metrů, stejně jako kopule chrámu. Ochoz se nachází ve výšce 65 metrů a dostanete se na něj po 125 schodech. Stavbu navrhl a postavil architekt Dienzenhofer v roce 1755. Už pět let před dokončením zde byly zavěšeny zvony. Až do roku 1891 věž sloužila jako městská požární hláska. Hlásný při požáru zvonil a ukazoval směr ohně praporem nebo lucernou. V padesátých letech dvacátého století byla na věži vybudována pozorovatelna Státní tajné bezpečnosti s krycím názvem Kajka. Byla zde nepřetržitá služba a pracovníci sledovali dění na americkém, jugoslávském a západoněmeckém velvyslanectví. Tato pozorovatelna zde byla až do počátku roku 1990. V roce 2010 byla zpřístupněna veřejnosti. Mohli jste si zde prohlédnout malou místnost s různými dobovými materiály a zařízeními.

Nyní zde je stálá expozice „Starší byt věžníka s černou kuchyní“. Byt věžníka je velmi malý a úsporný. Obecní zaměstnanec tu žil po dobu své služby se svou rodinou. Je to taková ukázka bydlení nižší vrstvy v druhé polovině osmnáctého století. Prý tu byla velká zima a problém byl s vytápěním. Světnice (obytná místnost) sloužila k práci, odpočinku i jako jídelna. Nábytek zde je rozestavěn dle dobových zvyklostí a hlavně podle sluneční orientace pokoje. Hned u vstupu do místnosti je dřevěný věšák. Postel je zastrčena ve vysekaném výklenku blízko kamen. Nad postelí visí na zdi křížek. Kout, který sloužil k práci a jako jídelna je vybaven dřevěnou lavicí, stolem a židlí. Je zde ještě rohová skříňka, která sloužila jako úložný prostor. A hlavně tu jsou nástěnné hodiny se závažím. Černá kuchyně sloužila k vaření a topení. Příprava jídla se odehrávala na vařící podestě nebo v kachlových kamnech, které se obsluhovaly z kuchyně. V kamnech se mohlo péci tak, že keramický pekáček seděl na železných nožičkách. Pod něj se nahrnuly žhavé uhlíky. Svítilo se keramickou olejovou lampou, která vždy stála na stole. Tak nevím, jestli bych v těchto malých prostorech dokázala žít, pracovat, vařit… Pokud by nás tu bydlelo víc, asi bychom si brzy lezli na nervy.