Čas podzimních květin jiřin

Jiřina je považována za královnu zahrad pozdního léta. Její předností jsou nádherné květy mnoha barev a rozmanitých tvarů různých velikostí, a také dlouhá doba květenství. Jediné co lze jiřinám vytknout je, že nevoní a v široké nabídce barev jim chybí barva modrá.

Na území Mexika pěstovala civilizace Aztéků botanické jiřiny dávno před tím, než byla objevena Amerika. Jiřiny byly považovány za květy symbolizující boha Slunce. Proto měly výjimečné postavení a zdobily například obřadní šat posledního aztéckého krále Moctezuma II. při korunovaci. Kromě svého symbolického významu využívali Aztékové jejich hlízy i v kuchyni a léčitelství. Třicet let po objevení Ameriky byla říše Aztéků dobyta, a jiřiny objevil celý svět.

Jiřinku, tehdy neznámou divoce rostoucí květinu v pohorských oblastech Mexika, objevil kolem roku 1784 ředitel mexické botanické zahrady. Poslal ji řediteli královské botanické zahrady v Madridu, který ji zasadil, pozoroval, popsal a poté pojmenoval. Dal jí název Dahlia na počest švédského botanika Andrease Dahla.

V roce 1795 se neznámá rostlina dostala i do Německa, kde jí ředitel botanické zahrady v Berlíně K. L.Willdenow dal jméno Georgina podle německého lékárníka a profesora J. G. Georga. Z německého názvu Georgina tak vzniklo české pojmenování jiřina.

Obliba jiřin rychle stoupala, díky šlechtitelům vzniklo až desetitisíc odrůd. Šlechtitelé z Evropy, Ameriky a Austrálie předkládají do národních i světových soutěží stále nové, krásnější a odolnější odrůdy jiřinek s ještě trvanlivějšími květy nezvyklých tvarů a neobyčejných barev. I v Japonsku má pěstování jiřinek dávnou tradici. V roce 1909 tu proběhla první národní výstava, v roce 1921 byla založena Jiřinkářská společnost Nippon Dahlia Kai. Tedy o něco málo později než jiřinkářská společnost v Americe a o pět let dříve než u nás.

U nás byla Národní jiřinkářská společnost založena v roce 1926. Výstavy a jiřinkové slavnosti či bály se spojily s dobou národního obrození. Průkopníky pěstování a šlechtění jiřinek v Čechách se stali venkovští vlastenci a buditelé, vůdčí osobnosti českého veřejného života první poloviny 19. století. V roce 1927 vznikla v Pardubicích první jiřinková pokusná zahrada v Československu. Roku 1928 vydal architekt Josef Vaněk první československou ročenku pod názvem Naše jiřinky. V roce 1936 vznikl v Praze jiřinkový sad na místě újezdských kasáren, kde se narodil Jan Neruda.

Výstavy v Hronově v roce 1926 se zúčastnil i Alois Jirásek a jím vybraná novinka byla pak pokřtěna jménem Miláček mistra Aloise Jiráska. Následující výstava na Slovanském ostrově byla první výstavou jiřinek v Praze.

V dalších letech bývaly jiřinky každoročně pojmenovávány ke zvláštním příležitostem nebo oslavám. V roce 1932 hodně jiřinek dostalo jména na paměť Sokola, v roce 1934 u příležitosti Podzimních pražských veletrhů se dostalo pocty mnohým hudebním skladatelům a pěvcům. Mnoho výpěstků mělo jméno těch, kteří pomáhali bojovat v domácím i zahraničním odboji za první světové války.

V sortimentu botanických jiřin nalezneme květiny s téměř trpasličí výškou do čtyřiceti centimetrů, na opačném konci řady jsou jiřiny stromkovité, přes osm metrů vysoké, s téměř metrovými listy. Nesčetné množství tvarů a barev, tím i odrůd, působilo poměrně zmatečně. Proto od roku 1962 platí nové rozdělení jiřin do deseti základních skupin podle tvaru květů: Jednoduché jiřiny působí nejskromněji. Náhrdelníkovité okouzlují nápadným barevným kontrastem mezi dvěma velikostně odlišnými paprsky jazykovitých květů. Dekorační se představují bohatě plnými úbory až do velikosti talíře se široce plochými či mírně stočenými korunními lístky, které mohou být i vícebarevné, skvrnité či žíhané. Kulovité jiřiny a Pomponky vynikají dokonale zaobleným tvarem. Kaktusovité a Semikaktusové se vyznačují ježatými úbory. Anemonky mají drobnějšími květy. Pivoňkovité mají květ jako pivoňky. Do skupiny Ostatní zvláštnosti jsou zařazeny všechny jiřiny, jejichž květy se liší od předchozích skupin. Známé jsou hlavně orchidejové, hvězdicovité a chryzantémové jiřiny.

V roce 1962 byla při Československém ovocnářském a zahrádkářském svazu zřízena organizace DAGLA. Název je zkratkou latinských slov Dahlia a Gladiolus. Jde o organizaci sdružující milovníky a pěstitele jiřinek, mečíků a jiných hlíznatých a cibulovitých rostlin.

Členové klubu SZO ČZS DAGLA už 15 let pořádají v Letňanech výstavy, kde můžeme shlédnout více než 200 druhů jiřin. Přiložené fotografie jsou z výstav Jiřiny 2019 a Jiřiny 2020.

Předpokládám, že ani Vám jiřiny na zahrádce nechybí. Tak se pochlubte.

HankaHH - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete