Lesinka

K mým prvním narozeninám mi otec přinesl malou srnečku. Dostal ji  v jižních Čechách od známého hajného. Ten ji našel  v zuboženém stavu v lese, matku pravděpodobně střelil pytlák.  Hajný si ji vzal domů a spolu s manželkou ji zachránili.

Moji rodiče dali srnečce jméno Lesinka. Přichystali pro ni teplý chlívek a na probíhačku měla dvorek a zahradu. Lesince se u nás dařilo, byla moc krásná, ale jednu vadu přece jen měla - nesnášela děti!  Asi jí někdy ublížily. Když jsem byla starší, ráda bych si s ní byla hrála, ale nikdy z nás kamarádky nebyly. Na zahradu jsme mohli jít s mým bratrem jen v doprovodu dospělých.

Jednoho letního večera se přihnala veliká bouřka s krupobitím. Náhle blesk, rána, Lesinka vyběhla z chlívku a proletěla zavřeným oknem k nám do kuchyně. Na chlívek spadla veliká větev z jabloně, která se ulomila pod poryvem větru. Srnka v šoku, my s ní a než jsme se nadáli vyskočila rozbitým oknem ven, přeběhla zahradu, přeskočila plot a utíkala k lesu. Když se utišila bouře, vypravila se babička, kterou Lesinka velice milovala, na kraj lesa.

Volala, ale Lesinka se neobjevila. Babička se smutně vrátila domů. Měla o ni strach, protože věděla, že  jestli se nevrátí, v přírodě nepřežije. Dva dny chodili rodiče a prarodiče do lesa. Volali, nosili různé pamlsky, ale Lesinka nikde. U nás doma bylo velice smutno. Teprve třetího dne přišli lidé, že na louce u lesa se pase srnka a není plachá. Babička pospíchala na uvedené místo a po zavolání Lesinka vyběhla z lesa. Babička k ní klidně a tiše promlouvala a ona s ní šla, jako věrný psík, až domů. Od té doby nám ještě jednou utekla, ale sama se zase vrátila.

Během let jsem se několikrát  pokoušela jít sama na dvorek, ale vždy to špatně dopadlo - porazila mě na zem a buď to odnesla kolena nebo loket. Lesinka s námi  žila 15 let a když zemřela /nemohu to jinak napsat/, všichni jsme ji dlouho oplakávali.

Autor: Macizaj

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10