K Vánocům jsem dostala vstupenku na výstavu miniatur ve Strahovském klášteře v Praze. Ihned jsem si vyhledala na internetu bližší informace a už jsem věděla, že se mi výstava bude líbit. Také jsem si vzpomněla, že jsme se doma o ní někdy bavili a shodli se na tom, že by určitě byla zajímavá.
Strahovský klášter byl založen řádem premonstrátů v roce 1140. Po požáru v roce 1258 byl přestavěn na gotický a později následovaly barokní úpravy. Roku 1950 byl uzavřen a řeholníci museli odejít. Při rekonstrukci v souvislosti s budováním Památníku národního písemnictví se zjistilo, že původní románské stavby kostela i kláštera jsou zachovány. V letech 1992 – 1993 byl klášter opraven a obnoven. Navštívit zde můžete Teologický a Filozofický sál, kde je jedna z největších knihoven v Čechách, stará přes 800 let. Za návštěvu také stojí místní kostel a několik výstav.
Jednou ze stálých expozic je právě výstava miniatur. Je zde vystaveno asi dvacet pět exponátů, které vytvořil Anatolij Koněnko z Omsku. Mikrominiatury jsou vlastně umění. Základem je nemožnost vidět dílo detailně pouhým okem, ale pouze přes mikroskop nebo lupu. Rozměr není přesně stanoven. Mikrominiatura může být velká v řádu od několika milimetrů až po jejich pouhé desetiny. Toto umění se začalo šířit na konci osmdesátých let dvacátého století. První výstava bylo v roce 1996 v Petrohradu.
Strahovská výstava není obsáhlá, ale byly jsme zde asi hodinu. Nejdříve jsme si vše prohlédly a potom se vracely k těm exponátům, které se nám obzvlášť líbily. Výhodou bylo, že jsme zde byly jediné návštěvnice. Mohly jsme si tedy přecházet po místnosti, jak jsme chtěly. Vyrobit něco tak malinkého musí být strašně náročné. Zkoušela jsem přes mikroskop fotografovat, ale moc mi to nešlo. Nejdříve najít ten správný úhel a potom bez třesu ruky stisknout spoušť. Stačí pohnout fotoaparátem o milimetr a jste vedle. Pár fotografií přikládám, snad to pro představu stačí. Ještě zde uvedu několik názvů miniatur a potom už budete mít úplnou představu, jaká je to asi piplačka, vyrobit takovou věc. Tak například: Labutí jezero na makovém zrnku, Plachetnice na křídle komára, Portrét Puškina na rýžovém zrnku, Otčenáš napsaný na vlasu, Eiffelova věž uvnitř višňové pecky, Automobily na komáří nožce, Portrét Čechova na makovém zrnku, Vlak na vlásku v oušku jehly, Karavana velbloudů v oušku jehly, atd. A co se mi líbilo nejvíce? Je těžké ukázat na jeden exponát a říci: „Ten je nejhezčí“. Každý je originál a nelze srovnávat jeden s druhým.
Výstava se nám moc líbila. Ještě při procházce Prahou a cestou domů jsme o ní přemýšlely. Je úžasné, co dnes lidé nevymyslí a hlavně jak jsou zruční. Pokud budete mít cestu do Prahy, zajděte se na výstavu podívat. Opravdu to stojí za to.
ChytráŽena.cz