Univerzálně nejlepší antikoncepce neexistuje, protože každá žena má jiné potřeby, životní styl i plány do budoucna – každá žena je jedinečná a volba antikoncepce by skutečně měla být individuální. Všechny druhy antikoncepce přináší při správném užívání prakticky srovnatelnou účinnost, ale různé neantikoncepční výhody i potenciální rizika, související se zdravotním stavem uživatelky.  

Co řeší ženy a co by řešit měly

Téměř polovina žen v České republice užívá tabletovou hormonální antikoncepci. Druhou nejčastěji užívanou formou hormonální antikoncepce je nitroděložní tělísko, méně často pak náplast a nejméně často implantát, injekce nebo vaginální kroužek.

Ženy berou účinnost antikoncepce jako samozřejmost. Hodně ale řeší její bezpečnost pro ně samotné a někdy i pro přírodu. Obecně vědí, že některá hormonální antikoncepce může zvyšovat riziko trombózy nebo infarktu. Obávají se také navyšování hmotnosti, ztráty libida, ztráty plodnosti i znečištění vody hormony. Přitom za přibírání na váze může hlavně změna stylu života – hormony to dokáží maximálně o 2 až 3 kilogramy. Libido je multifaktoriální záležitost daná mnohem více vztahy než hormonálními hladinami. Pověst ztráty budoucí plodnosti často souvisí s odkládáním těhotenství do pozdějšího věku, kdy je plodnost snížená fyziologicky. A vodní toky zamořují daleko více xenoestrogeny obsažené například v plastech. 

Podle čeho doporučuje antikoncepci gynekolog

Gynekolog musí v první řadě znát zdravotní stav, ale i osobní a rodinnou anamnézu pacientky, aby vyloučil kontraindikované metody. Kombinovaná hormonální antikoncepce je v určitých případech kontraindikována – jedná se především o kouření u žen ve věku 35 a více let, nadměrné srážení krve, neléčený vysoký tlak, migrény s aurou, kojení. Oproti tomu čistě gestagenní antikoncepce má jen relativní kontraindikace. 

Pro gynekologa je také důležité vědět, co žena od antikoncepce kromě samotného antikoncepčního efektu očekává (zlepšení akné, odbourání premenstruačního syndromu, snížení krvácení atd.) a jaké má reprodukční plány. Na základě všech těchto informací pak vybírá mezi antikoncepcí hormonální a nehormonální, v rámci hormonální dále podle dávky či nepřítomnosti estrogenu, použitého gestagenu a aplikační cesty. 

Jaké jsou antikoncepční možnosti

Antikoncepční (kontracepční) metody se dělí na nevratné (ireverzibilní) a vratné (reverzibilní). Mezi nevratné metody patří zneprůchodnění vejcovodů u žen a podvaz chámovodů u mužů. Vratné metody se rozlišují na přirozené (kojení, přerušovaná soulož, periodická nebo úplná koitální abstinence), bariérové, hormonální a nitroděložní. 

    A. Bariérové metody (včetně lokální chemické antikoncepce)

Zahrnují latexové zábrany průniku spermií do pochvy (kondom, femidom), respektive dutiny děložní (pesar) a chemické spermicidní prostředky. Chrání i před pohlavně přenosnými infekcemi. Jsou vhodné pro ženy v období hledání partnera nebo s nižší frekvencí pohlavního styku a pro ženy, které nemohou nebo nechtějí užívat hormonální antikoncepci.

    B. Hormonální antikoncepce

Tvoří dominantní skupinu antikoncepce, rozlišuje se podle složení na čistě gestagenní (obsahující pouze gestagen) a kombinovanou (kromě gestagenu obsahuje také estrogen). 

    • Čistě gestagenní antikoncepce (jednohormonální) se liší aplikační formou (minipilulky, injekce, implantát, tělísko) a použitým gestagenem. Při nasazování gestagenní kontracepce je doporučena podrobná anamnéza a preventivní onkogynekologické vyšetření, nejsou ale nutná žádná laboratorní vyšetření. 

Čisté gestageny nemají absolutní kontraindikace, a proto jsou vhodné pro ženy, které nemohou užívat přípravky s estrogenem – pro ženy s anamnézou nebo rizikem tromboembolické nemoci, pro ženy obézní, po infarktech, s hypertenzí či migrénou s aurou, kuřačky, ženy kojící. Čistě gestagenní antikoncepce je bezpečnější také po 35. roce věku, kdy obecně narůstá riziko kardiovaskulárních onemocnění. Mohou ji ale samozřejmě užívat i ženy zcela zdravé, které prostě nechtějí svůj organismus zatěžovat estrogeny. 

U žen s nadprodukcí estrogenů (při obezitě nebo menstruačních cyklech bez ovulace), která rovněž stoupá s věkem, mohou čisté gestageny úspěšně snižovat nadměrné krvácení a riziko pozdějšího vývoje nádoru sliznice děložní. Mají i další neantikoncepční indikace – pomáhají s poruchami menstruačního cyklu, endometriózou, vaskulární migrénou aj. 

    • Kombinovaná antikoncepce (estrogengestagenní) nabízí různé formy aplikace (tablety, náplast, vaginální kroužek) a jedinečnost jednotlivých preparátů je založena na zvoleném gestagenu. Vyšetření potřebná k jejímu nasazení zahrnují řádnou anamnézu, preventivní gynekologickou prohlídku, měření krevního tlaku, u rizikových žen i jaterní testy a koagulační parametry. Důležité jsou i pravidelné kontroly krevního tlaku, u rizikových pacientek opakované jaterní testy a onkologická prevence.  

Absolutní kontraindikací kombinované hormonální antikoncepce je anamnéza či podezření na hormonálně dependentní nádory, osobní anamnéza trombembolické nemoci či vrozená trombofilie, onemocnění jater hepatopatie, neléčená hypertenze, kouření u žen nad 35 let. 

Pro neantikoncepční terapeutické účinky se estrogengestagenní kontracepce indikuje při léčbě dysmenorey, poruch menstruačního cyklu, premenstruačního syndromu, akné, syndromu polycystických vaječníků. Může také snižovat riziko opakování mimoděložního těhotenství, cyst a karcinomu vaječníků nebo karcinomu endometria.  

    C. Nitroděložní tělíska (nehormonální nebo hormonální)

Intrauterinní tělísko (IUD) procházelo vývojem tvaru a použitého materiálu – u nás od spirály z inertního plastu (DANA) k tělískům tvaru T s mědí, stříbrem či zlatem. Tato nehormonální nitroděložní tělíska však s sebou nesou i jistá rizika – oproti hormonální antikoncepci je to riziko mimoděložního těhotenství, pánevního zánětu a zvýšení krevní ztráty při menstruaci. 

Přidáním gestagenu vzniká hormonální nitroděložní systém (LNG-IUS), vhodný pro ženy, které již rodily a chtějí dlouhodobou, spolehlivou antikoncepci s návratem plodnosti po delším období. Gynekolog ho může zavést už v šestinedělí – i u kojících matek, protože neovlivňuje tvorbu ani složení mléka.