Jídelníček našeho syna

Musím se s vámi podělit o starosti týkající se jídelníčku našeho dvaceti měsíčního syna. Náš malý Radímek se narodil jako zdravé miminko, i když malé, vážil 2,5 kg, ale byl zdravý, takže z něj všichni měli radost. Pro mé rodiče to bylo první vnouče, takže se stal oblíbencem hned od narození.

Já jsem ho kojila, velmi rychle přibýval na váze, tak brzo dohnal své vrstevníky, a to, že byl malý při narození už nikdo neřešil. Začala jsem s příkrmy, Radimek baštil vše, co jsme mu připravily, paní doktorka byla ráda, jak nám přibývá a vše bylo v pořádku.

Ale pak nastal zlom. Radimkovi bylo 14 měsíců a najednou se nám zasekl v jídle. Odmítal všechno, prostě jsme do něj nic nedostali, když viděl lžičku s jídlem, tak bylo zle. Jediné co jedl, bylo kakao. A tento stav trval 5 měsíců. Je to neuvěřitelné, že takto staré dítě může být živo jen z pití kakaa, ale je to tak.

Pak ale situace začala být divná i paní doktorce a byli jsme odesláni na psychiatrii. Tam jsme dostali rady, jak s Radimkem jíst, stolovat, žádné sladkosti, kakao omezit, aby dostal hlad a jedl jiné jídla, ale ona no není legrace, jak jsme se dozvěděli, Radimek získal blok na jídlo, nechce ho přijímat a my to teď opravdu nemáme lehké.

Běháme za ním stále se lžičkou s jídlem, nutíme to jíst při hraní, to se nechá přemluvit, protože je zabraný do hry a nevnímá to jídlo, dáváme mu jíst venku, na kole, v autě, kdy má odvedenou pozornost a něco pozře, ale to je právě dle paní psychiatričky špatně. On musí jíst vědomě, u stolu, chápat, že právě teď je jídlo, ale co mám dělat, když on to tak odmítá?

Já jsem ráda, že sní trochu jídla při hrátkách, a nevím co bude dál. Vím, že bych ho měla nechat vyhladovět, aby pochopil, že jídlo je nutnost, ale moje mateřské instinkty mě nutí dělat něco jiného. Proto mu podstrkávám jídlo při všemožných příležitostech, ač vím, že to je špatné, ale trápí mě celá situace, a nevím co dál. Jak řekla paní doktorka, on si nás už tak dobře ochočil, že ví, že mu dáme,co potřebuje, proto zlobí a jídlo si vyžádá, jak sám potřebuje, ale prostě já nemůžu jinak. Já udělám, co mu na očích uvidím, a jen zhoršuju situaci. Doufám, že brzo se vše zlepší, ale asi to ještě bude dlouhá cesta.