MDŽ nebo Den matek?MDŽ nebo Den matek? Pampeliškový med - nejoblíbenější receptyPampeliškový med - nejoblíbenější recepty Rebarborový koláč - nejoblíbenější receptyRebarborový koláč - nejoblíbenější recepty Hrajte s námi SUDOKU online !Hrajte s námi SUDOKU online !
Chytrá žena na Facebooku
Miminka
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Čtvrtek 16.05. 2024
Dnes má svátek Přemysl
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Můj 1. porod

22. 12. 2013 | Porod

Bylo mi dvacet tři let, když jsem tenkrát poprvé otěhotněla.

„Čekáte miminko, budoucí maminko,“ oznamovala mi gynekoložka při prohlídce, na kterou jsem šla po vynechání menstruace a já jsem nevěděla, mám-li být šťastná či ne, ale myslím, že jsem ani na chvíli nezauvažovala o tom, že bych snad své krásné těhotenství mohla přerušit. Proč také?

Vždyť věk už jsem na to měla a gravidita je to nejhezčí, ale i nejcitlivější období v životě ženy, tedy ovšem končí-li porodem zdravého donošeného človíčka.

Potraty nesnáším a nikdy nepochopím matky, které se rozhodly své dítě zabít.

Když jsem řekla svému partnerovi, že jsem „v tom“, zareagoval, jak jsem nechtěla. Myslela jsem si, že bude mít radost, protože jsme dokonce i plánovali svatbu, jenomže já mladá hloupá netušila, že on je již dvojnásobným otcem a že matce svých dětí dluží spoustu peněz.

Nejspíš proto tedy byla jeho reakce taková.

Hodil mi batoh plný věcí do břicha, abych své dítě ztratila.

můj 1. porodBála jsem se, že potratím, ale díky své milované mamince, která si mě vzala od něho k sobě domů a díky své víře v Boha můj syn uvnitř mé dělohy vydržel se vyvíjet alespoň do 32. týdne těhotenství.

Celý měsíc jsem musela ležet v nemocnici na infúzích, snášet to odporné napichování kanyl do žil, které bylo po delší době tak nesnesitelné, že lékaři opravdu museli porod vyvolat tak brzo.

Byla jsem napojená na hadičkách nepřetržitě a celé hodiny jsem pozorovala, jak ptáci přeskakují ze stromu na strom.

„Musím to vydržet,“ říkávala jsem si, protože jsem věděla, že každá kapka zázračného hořčíku dávala naději mému chlapečkovi.

Erik je tedy dítě vymodlené, jak se říká.

Dvacátého sedmého prosince roku 2001 mi páni doktoři píchli „vyvolávačku“, pomalu odtekla plodová voda a šli jsme rodit.

Byli si totiž jisti, že dítě bude schopné života, že bude mít zdravé plíce po podání různých injekcí a že to tak nějak všichni zvládneme.

Rodila jsem přirozenou cestou, na sále jsme byli celých dvanáct hodin, skákala jsem na velikém míči jak bláznivá, pak mi přivázali nohy a ve čtrnáct nula nula či nula jedna se narodil takový dlouhý hubený hošíček, kterého jsem viděla až druhý den.

S porodní váhou dvě kila musel totiž do inkubátoru, ale byl naprosto zdráv, jen potřeboval ještě nějaký čas být v teple, které tento přístroj poskytoval. Nyní mu je již dvanáct let a nemá žádné obtíže, ale není nad to, když se Vám narodí děťátko dozrálé v termínu, které máte ihned u sebe.

Medicína je natolik daleko, že zoufalým matkám přináší hodně nadějí, ale přesto bych nikomu nepřála zažívat ten strach o život svého dítěte.

Mnohé z Vás mají podobnou zkušenost a každá matka mi dá za pravdu, že po vyčerpávajícím těhotenství a hlavně porodu je největší odměnou a štěstím miminko, které se přisává k prsu.

Cyriela13 - čtenářka
ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
 



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
Myslím, že strach jde ruku v ruce s každým děťátkem.
I bez komplikací a problémů. Pokud se jedná o dítě, bojíme se od chvíle, kdy vidíme dvě čárky na těhotenském testu, až po chvíli, kdy na vždy zavřeme oči a nikdo mi nevymluví, že tomu tak není! I když bude dítě dospělé, nesníží to smutek matky, pokud její dítě prožívá nesnáze, nemoc a podobně a v jakémkoli věku by se za ně ráda dala, kdyby mohla.
Tak to aspoň cítím já..
Obrázek uživatelky
profil
Taky bych neřekla, že je to přehnaně citlivé, každá máma se bojí o své dítě, první dítě jsem měla po dlouhém léčení a mnoha operacích a zákrocích (jen ta, která tím prošla ví, o čem je řeč)a nechtěném potratu v 34 lech, taky se narodil v 7. měsíci, měl 2,65 kg a 48 cm, dcera se už narodila v termínu, také obě děti císařem, normálně to nešlo. Oba jsou zaplaťbůh zdraví a i když už jsou dávno dospělí, taky mám o ně strach. Asi jako každá normální máma.
Obrázek uživatelky
profil
krásný článek, také jsem rodila předčasně, dcera měla 2,23 kg a 43 cm, v inkubátoru byla 8 dní, předtím jsem ležela 3 měsíce v nemocnici, kde nás bylo na pokoji 12! Dceři je dnes 23 let a je naštěstí zdravá.
Přeju ti a tvému synovi jen a jen štěstí a zdraví. Z prvního příspěvku si nic nedělej, i tady na ch.ženě občas musíš čelit blbosti.SmajlíkSmajlíkSmajlíkSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
paní nebo slečno, mluví z vás necitlivost, kdybyste zažila opravdové trable, tohle byste nemohla nikdy napsat...
Obrázek uživatelky
profil
díky za dojemný článek, právě čekám miminko, ještě mám tak 3-4 měsíce do konce, a popravdě, bojím se o něj každý den, každou vteřinu, a říkám si, ať vydrží co nejdéle u mě a až se narodí, ať je zdravounké... sice máme za sebou všechna vyšetření na vývojové vady a další obtíže, ale s myšlenkou, že jsem nedávno o jedno miminko přišla, se do mé hlavy stále vkrádají červíci a hlodají... už se nemůžu dočkat chvíle, až konečně svého mimíska uvidím a budu si ho moct pochovat a přiložit na hrudník...

všem budoucím i stávajícím maminkám přeji hodně štěstí a zdraví pro jejich děti i jim samotným
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles