Nejčastější mýty a pravdy o novorozencích

O novorozencích koluje řada rad a „zaručených pravd“, které se předávají z generace na generaci. Ne vždy však odpovídají současným poznatkům a někdy mohou rodiče spíše zmást nebo zbytečně vystrašit. Přinášíme proto přehled nejčastějších mýtů a jejich vysvětlení.

První okamžiky po porodu

Mýtus: Když dítě po porodu křičí a/nebo pláče, znamená to, že je miminko v pořádku

Pravda: Pláč je důležitý projev novorozence, ale sám o sobě nestačí k posouzení jeho stavu. K hodnocení používáme Apgar skóre v 1., 5. a 10. minutě po porodu. Sledujeme více ukazatelů najednou – například prokrvení, dechový vzorec či svalový tonus. Někdy je nutné dítě krátce stabilizovat a poskytnout mu dechovou podporu při dušnosti. To se provádí pomocí přístroje, který přes masku udržuje vyšší tlak na konci výdechu, a pomáhá tak lépe dosáhnout nastolení efektivního dýchání a okysličení.

Mýtus: Dotepání pupečníku je zbytečné

Pravda: Na základě vědeckých poznatků dnes už víme, že odložený podvaz pupečníku (přibližně po 3 minutách) má jasné přínosy u donošených i nedonošených novorozenců, kteří se dobře adaptují a nevyžadují okamžitou resuscitaci. Do těla dítěte se dostane více krve, tím se snižuje riziko chudokrevnosti v kojeneckém věku a ve výsledku tak můžeme říct, že umožňuje lepší poporodní adaptaci.

Mýtus: Bonding je jen módní trend

Pravda: Bonding, tedy „kontakt kůže na kůži“ (skin to skin), má zásadní význam pro dýchání, regulaci teploty i budování vztahu mezi rodičem a dítětem. Při bondingu lépe nabíhá laktace a díky uvolňování hormonů dochází k rychlejšímu zavinování dělohy a tím i rychlejšímu uvolnění placenty. Novorozenec se ukládá nahý na nahé tělo matky, na hlavičku dostává čepičku a přikrývá se nahřátou dekou. Pokud není možné, aby byl novorozenec uložen na tělo matky, nastupuje otec, protože i on může poskytnout dítěti teplo, kontakt a pocit bezpečí. Jde o jednoduché, ale velmi účinné opatření, které zajistí teplo a umožní, aby si rodina mohla tento čas užít nerušeně.

Kojení a výživa

Mýtus: Pokud je matka nemocná, nesmí kojit

Pravda: Většina běžných onemocnění, jako je chřipka nebo rýma, se mateřským mlékem nepřenáší. Naopak – mléko obsahuje protilátky matky, které dítě chrání před nákazou nebo zmírňují její průběh. Kojení se přerušuje jen výjimečně, například při aktivní tuberkulóze nebo při HIV/AIDS v rozvinutých zemích.

Mýtus: Dudlík kazí kojení a způsobuje křivé zuby

Pravda: Dudlík může být v prvních měsících života dítěte užitečným pomocníkem. Pomáhá se zklidněním, usnadňuje usínání, zmírňuje pocity bolesti například při vyšetření u lékaře a procvičováním svalů obličeje podporuje vývoj dutiny ústní. Podle Americké akademie pediatrů (AAP) může dokonce snižovat riziko syndromu náhlého úmrtí kojence. Není ale vhodné, aby se stal dlouhodobou berličkou. Používání dudlíku je ideální postupně omezovat zhruba od 12.–18. měsíce věku. Americká akademie pediatrického zubního lékařství (AAPD) doporučuje, aby dítě používalo dudlík maximálně kolem 6 hodin denně. Pokud jej během spánku vyplivne, není vhodné mu ho znovu vkládat do úst. Vhodnou volbou je tzv. ortodontický dudlík, který podporuje správný vývoj čelisti a zubů. S dudlíkem je dobré se rozloučit nejpozději kolem 3 let. Dlouhodobé a časté používání totiž může vést k problémům s růstem chrupu, častějším zánětům středního ucha i obtížím s výslovností.

Mýtus: Kojící matka musí jíst jen mdlé jídlo

Pravda: Mateřské mléko je optimálním zdrojem výživy pro novorozence. Strava maminky během kojení proto ovlivňuje nejen ji samotnou, ale i dítě. Pestrý jídelníček je naopak výhodou – můžete jíst to, co vám chutná, a není nutné vynechávat luštěniny, čerstvé pečivo ani sycené nápoje. Rozhodně se ale vyhýbejte alkoholu a drogám. Za dětské koliky většinou nemůže „nevhodná“ strava matky, ale spíše ještě ne zcela vyzrálý trávicí trakt dítěte, chybějící osídlení střev probiotickými bakteriemi, nedostatek prebiotik nebo nadměrné polykání vzduchu při kojení.

Péče o miminko

Mýtus: Miminko je potřeba koupat hned po porodu a každý den

Pravda: Mázek na kůži chrání pokožku a funguje jako přirozený „ochranný štít“. Proto se s prvním koupáním vyčkává a mázek se neodstraňuje. Ve porodnici koupeme miminka společně s rodiči nejdříve po 24 hodinách. Ani doma není nutná každodenní koupel, stačí jemné omývání, případně koupání ob den.

Mýtus: Miminko se dá rozmazlit tím, že ho chováme

Pravda: Naopak. Když na pláč reagujeme a dítě chováme, dáváme mu pocit jistoty a bezpečí. Učí se, že jeho potřeby budou vyslyšeny, a to je základ zdravé vazby mezi rodičem a dítětem.

Mýtus: Miminko musí kakat každý den

Pravda: U novorozenců je četnost i vzhled stolice velmi variabilní. U plně kojených dětí může být stolice při každém kojení (i 12× denně), ale stejně tak jen 1–2× za 2–3 dny. Typicky má žlutou barvu a konzistencí připomíná míchaná vajíčka. Naopak varovným signálem je stolice zpěněná, s příměsí krve, nápadně světlá nebo černá. V takových případech, stejně jako při nápadné spavosti, horečce, změně zbarvení kůže nebo bolestivém a nafouklém bříšku, je nutné vyhledat pediatra. U dětí na mléčné formuli bývá stolice obvykle nazelenalá, i to je v pořádku.

Mýtus: Novorozenci nevidí

Pravda: Donošený novorozenec sice ještě nemá plně vyvinuté zrakové funkce, ale vidí od narození. Nejlépe rozeznává kontrasty a tváře nablízko. Rodiče mohou využít černobílé kontrastní hračky. V prvním měsíci je pro miminko ideální vzdálenost zhruba 50 centimetrů mezi okem a pozorovaným objektem, tedy přibližně tolik, kolik je od obličeje rodiče při kojení nebo chování.

Mýtus: Miminka necítí bolest

Pravda: Dnes už víme, že novorozenci bolest vnímají podobně jako dospělí. Proto i u těch nejmenších používáme šetrné postupy a metody k tlumení bolesti. Ať už při vyšetřeních, očkování nebo drobných zákrocích. Cílem je minimalizovat nepříjemné pocity a zajistit, aby první zkušenosti dítěte byly co nejjemnější.

Spánek a emoce

Mýtus: Nikdy nebudit spící dítě

Pravda: Někdy je probuzení miminka nutné. Například při novorozenecké žloutence, kdy je potřeba častější krmení, nebo z jiných zdravotních důvodů. Miminko lze jemně povzbudit k probuzení jednoduchými podněty: mluvením, držením ve vertikální poloze, uvolněním zavinovačky, přebalením nebo hlazením kolem úst.

Mýtus: Dítě potřebuje ticho, aby spalo

Pravda: Novorozenec není zvyklý na absolutní ticho. Už v děloze slyšel tlukot maminčina srdce, šumění krve i zvuky z okolí. Proto mu spánek často naopak usnadňuje stálý podkres, například bílý šum, zvuk vysavače nebo běžný ruch domácnosti. Tyto známé zvuky mu dodávají pocit bezpečí a pomáhají klidně usínat.

Mýtus: Okamžitě po porodu budete dítě milovat

Pravda: U některých rodičů se silná vazba vytvoří hned, u jiných postupně. Oba způsoby jsou naprosto normální. Láska k dítěti je proces – ovlivňuje ji průběh porodu, zdravotní stav maminky, únava i zkušenosti z dřívějška. Důležité je vědět, že i když citová vazba nevznikne okamžitě, časem se přirozeně prohlubuje a rodiče se mohou učit své dítě poznávat a přijímat krok za krokem.

Velká pravda na závěr: Každé miminko je jedinečné

I když se kolem novorozenců traduje mnoho mýtů, realita bývá jednodušší. Děti se vyvíjejí svým tempem a každé potřebuje něco trochu jiného. Co ale mají společné, je potřeba blízkosti, jistoty a lásky. Rodičovství je cesta, na které není důležité všechno vědět hned, ale učit se spolu s dítětem krok za krokem.