Mezi nimi pak svlačce, Yuka, více než dvoumetrový fíkus tučnolistý a mezi borovicemi pak roste spousta nízkých křovin, které v období po dešti taky kvetou /připomínají nízké dřeviny v Tatrách/. V období veder a sucha je vše šedivé, suché a ne příliš vzhledné. Ovšem ve všech zahradnictvích jsou celoročně k mání stovky různých rostlin, které mohou být i v zimním období vystaveny venku před zahradnictvím a stále pilně kvetou /teploty denní většinou kolem +10° až +15°, pokud svítí slunce, jsou kolem +20° i vyšší/. Já - bohužel - zahrádku nemám, bydlím v prvním patře s balkonem a pak nahoře s velkou střešní zahradou, kde ale mám desítky truhlíků na nízkých zídkách, v nichž rostou celoročně tučnolisté sukulenty, visící po stranách a kvetoucí brzy na jaře velkými vínově-červenými květy.
![středomořská flora středomořská flora](https://www.chytrazena.cz/obrazky/admin/clanek/martab-stredomorska-flora-1.jpg)
V ČR jsem vždy na náměstích uždibovala z velkých betonových truhlíků ty odkvetlé, protože když zhnědnou, nevypadá to hezky a doma jsem pak měla na zahrádce olemovány všechny pěšinky žlutými, oranžovými, vzpřímenými i nízkými afrikány - bohužel jen do podzimních mrazíků, které u nás přicházely dosti brzy. O to více si vážím toho, že tady mohou kvést a prospívat celoročně a vše roste jako z vody, ovšem v parném létě potřebují každodenní vydatnou zálivku. Proto jsem byla velmi překvapena, že volně rostoucí květiny, jako bouganvilei, svlačce ap. netrpí nedostatkem deště, nikdo je nezalévá a přesto kvetou ve vzácné symbióze spolu s kaktusy, palmami a jinými, které mají tučné listy a dokáží se vypořádat i s úporným vedrem a suchem. A nesmím zapomenout na aleje mandloní, kvetoucích v únoru a březnu růžovou barvou mnoha odstínů až po bílou /proto se zde tento kraj jmenuje COSTA BLANCA neboli BÍLÉ POBŘEŽÍ/ a desítky sadů s citrusy, pomerančovníky, mandarinkami i grepy, které plodí od prosince do března, stačí jen sbírat spadlé plody!
I pro rostliny zde platí - „jiný kraj, jiný mrav“!
Před
mnoha léty na týdenním poznávacím zájezdu do Provence jsem
viděla u několika rodinných vilek na vstupních širokých
schodech po obou stranách květináče s různými krásnými
kvetoucími kytičkami. Velmi se mi to líbilo a proto jsem záhy po
přestěhování se do nynějšího bytu, kde je dvacet schodů z
balkonu nahoru na střešní terasu, začala něco podobného
realizovat. Ovšem schody jsou tady úzké a musím se držet při
chůzi zděné zídky, proto jsem umístila květináče jen na jednu
stranu podél vyšší stěny. Slunce tam svítí od rána do
odpoledne, zalévám je denně, když scházím dolů z letního
noclehu pod pergolou - většinou tam mám střídavě jednu kytičku
a jeden květináč s bylinkami. I pejsek se už naučil nemávat
příliš ocáskem, když kráčí nahoru nebo dolů. Z kytiček tam
jsou dva kusy čínského ibišku /hibiscus/, jeden žlutý a jeden
růžový, růžově-bílý Summer Bell /letní zvonek/, begonie,
dianthus- řebíček zahradní - pak kadeřavá petrželka, pažitka,
bazalka, tymián, máta, rozmarýn - všechno hezky po ruce.
Hned po ránu se potěším při chůzi dolů hezkými květy a pokud odkvetou - mohu je nahradit podzimním kvítím, maceškami a afrikány /tagettes/ či chryzantémami, které pak pokvetou po celou zimu. Kytičky jsou chráněny před větrem a zimní teploty kolem deseti až osmnácti stupňů jim zatím nikdy neublížily. Když každé slunečné ráno začíná pohledem na moje kytičky na terase i na mých „schodech do nebe“ a pak procházkou s mým drahým amigem-pejskem, je pak celý den hezký a úsměv a optimismus mne neopouštějí.
ChytráŽena.cz