Houbový guláš - nejoblíbenější receptyHoubový guláš - nejoblíbenější recepty Červená řepa - nejoblíbenější receptyČervená řepa - nejoblíbenější recepty Nakládané zelí - nejoblíbenější receptyNakládané zelí - nejoblíbenější recepty Jeřabiny - nejoblíbenější receptyJeřabiny - nejoblíbenější recepty
Chytrá Žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Pátek 22.09. 2017
Dnes má svátek Darina
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 
Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY
Dělená strava? Zase další dieta? Nebojte se, dělená strava spočívá v tom, že své jídlo dělíte na bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny.

Simon Bolívar – osvoboditel s velkým srdcem I.

27. 11. 2010 | Úspěšní lidé

Venezuelský generál a politik Simón José Antonio de la Santísima Trinidad Bolívar Palacios y Blanco, známější jako Simon Bolívar, byl vůdcem několika hnutí za svobodu v Jižní Americe, souhrnně známých jako „Bolívarova válka“. Vedl boje za nezávislost v současné Bolívii, Kolumbii, Ekvádoru, Peru a Venezuele. Za své činy a myšlenky se označuje za „Muže Ameriky“

 

Simon Bolívar se narodil 24. července 1783 ve venezuelském Caracasu a zemřel 17. prosince 1830 v kolumbijské Santa Martě. Jeho otec Juan Vicente Bolívar y Ponte a matka María de la Concepción Palacios y Blanco, příslušeli ke caracasské aristokracii. Vzali se v roce 1773 a dělil je vysoký věkový rozdíl. Juan Vicente měl tehdy 47 let a María pouhých patnáct. Kromě Simona se jim narodili čtyři další děti – tři starší než Simon a jedno mladší. Jmenovali se Juan Vicente, María Antonia, Juana a María del Carmen. Rodina Bolívarů pocházela z malé vesnice nazývané La Puebla de Bolívar v provincii Vizcaya v severním Španělsku u Biskajského zálivu. Bolívarova rodina se usadila ve Venezuele v 17. století. Část jejich majetku pocházela od řeky Aroa, ze zlatých a měděných dolů Venezuely. V roce 1632 bylo zlato těženo jako první, následovaly objevy měděných zásob. Později ve svém revolucionářském životě použil Bolívar část příjmů z dolů na financování revolucí na jihu Ameriky. Někteří potvrzují, že jeho rodina se stala význačnou ještě před získáním značného jmění. Například katedrála v Caracasu, založena v roce 1575, má jim věnovanou kapli.


Sirotek a bohatý dědic

Nejprve mu zemřel otec a za několik let poté matka. Stal se sirotkem a dědicem značného bohatství. Ujal se ho strýc, se kterým se však pohádal. Neměl šťastné dětství ani systematické vzdělání. Mezi nahodilými učiteli figurují jména jako Simón Rodríguez a Andrés Bello. Myšlenky a vyučovací styl Simóna Rodrígueze vážně ovlivnily mladého muže, tři roky po smrti matky se k němu nastěhoval. Roku 1798 vstoupil do venezuelské milice jako kadet, ovšem o rok později již odchází do Španělska, aby zde ukončil vzdělání. Pro ukončení studií cestoval po Evropě, a mezi Římem a Paříží se seznámil s ideály republikánů a demokratů, které od této chvíle vedly jeho kroky. Stal se přívržencem Napoleona Bonaparte a ve Francii vedl život plný rozmarů.

 

Nakrátko ženatý

Při návratu do Španělska se roku 1802 žení se svou příbuznou.  Jeho manželka María Teresa Rodríguez del Toro y Alaysa zemřela za necelý rok po svatbě v roce 1803. Na krátké návštěvě Venezuely onemocněla žloutenkou a podlehla jí. Simon Bolívar se již nikdy znovu neoženil. Do Evropy se vrátil v roce 1804 a na čas se stal součástí Napolenovy družiny, zúčastnil se i Napoleonovy korunovace.  Návrat do Venezuely se stal definitivním v roce 1807 a od této doby zaměřil své síly za boj za svobodu v jižní Americe od španělské nadvlády. 

 

Dlouhý boj začíná

Junta v Caracasu prohlásila v roce 1810 nezávislost a vyslala Bolívara vyjednávat do Anglie. Do Venezuely se vrátil v roce 1811. V březnu 1812 byl nucen opustit svou vlast, protože zemětřesení zničilo Caracas. Pak se zúčastnil povstání venezuelských republikánů pod vedením Francisca de Mirandy. Po jeho kapitulaci pak v Cartageně zorganizoval ozbrojené síly, a roku 1813 se zmocnili Caracasu. Simon Bolívar získal titul El Libertador (Osvoboditel), který mu přiřkla 14. října 1813 rada z Caracasu. V roce 1814 nakrátko osvobodil Bogotu, ale další rok po opětovné porážce odešel na Jamajku, později na Haiti hledat pomoc. Roku 1816 získal pomocí Haiti (slíbil osvobodit otroky) Angosturu (dnes Ciudad Bolívar). Vítězství v bitvě u Boyacá 1819 přidalo Novou Granadu do osvobozených území od španělské kontroly. 7. září 1821vznikla Gran Colombia – Velká Kolumbie. Bolívar se stal prezidentem a Francisco de Paula Santander víceprezidentem. Další vítězství nad španělskými vojsky přišla v letech 1821 u Carabobo a 1822 u Pichincha a Bolívarovo postavení se upevnilo. Rovněž přispěl k osvobození Peru a roku 1821 byl zvolen jeho prezidentem. Definitivní porážku zažili Španělé v roce 1824 Bolívar u Ayacucha a Sucre u Junínu.

 

Petra Nachtmanová

ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
Poslat emailem GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10


Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
zivotopis.....
Obrázek uživatelky
profil
si dala hodně práce a seznámila nás s kusem historie, která je mnohým z nás zcela, nebo téměř neznámá. Je vidět, že stále je tolik nových věcí, které neznám a je dobře se nechat poučit. Velmi zajímavé čtení i když si nemyslím, že poběžím do knihovny a hledat další informace.
Obrázek uživatelky
profil
toho znám jen se spojením s VenezuelouSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
Poučné čtení
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
Náš tip

Dopřejte si krásná česká plastová okna.

Potřebujete stylová a pohodlná křesla do pracovny? Vyberte si kvalitní kancelářské židle Hawaj.

NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY KONTAKT  © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles