10. výročí legendárního Lovu Davida Attenborougha

Tato dramata, kde není v sázce nic menšího než samotné přežití, se dennodenně odehrávají na všech místech naší planety, od vyprahlých pouští po rozlehlé oceány. Díky trpělivé práci kameramanů si můžete tyto napínavé okamžiky užívat i na vašich obrazovkách, jak jinak než ve vysoké kvalitě. Hodnocení ČSFD dosahuje 95 %.

Nejznámější moderátor dokumentárních pořadů o přírodě a fenomenální přírodovědec sir David Frederick Attenborough se letos dožívá neuvěřitelných 99 let, které dovršil 8. května. David se už přes 65 let věnuje popularizaci přírodních krás celého světa. Na Instagramu se stal nejen jedním z nejstarších, ale také z nejúspěšnějších uživatelů, když během pár hodin dosáhl přes milion sledujících, a porazil tak Jennifer Aniston, prince Harryho s manželkou Meghan i papeže Františka.

Celkově ho sleduje 5,5 milionu lidí. Mladý Attenborough vyrůstal na koleji Univerzity v Leicesteru, kde jeho otec Frederick pracoval jako ředitel. Je prostřední ze tří synů. Starší Richard pracoval u filmu a mladší John Michael zastával pozici ředitele automobilky Alfa Romeo. Jeho rodiče v průběhu druhé světové války také adoptovali dvě židovské dívky, transportované z Evropy. Své dětství trávil sbíráním fosilií, kamenů a jiných přírodnin.

Získal stipendium na vysoké škole Clare College v Cambridge, kde vystudoval obor geologie a zoologie. Dva roky vojenské služby strávil u Britského královského loďstva. V roce 1950 se oženil s Jane Elizabeth Ebsworth Orielovou a manželství trvalo až do její smrti v roce 1997. Mají spolu dvě děti – Roberta a Susan.

Kultovní dokumentární seriál BBC na Prima ZOOM:

Souboje mezi lovci a lovenými jsou stejně dramatické jako všechny další události v přírodě. V sázce je život lovce nebo loveného. Překvapivě to bývají lovci, kteří neuspějí. Predátoři musejí být dokonale přizpůsobeni prostředí, v němž žijí. Aby ulovili kořist, vyvinuly se u nich mimořádně strategie. Levhart, lovící především impaly, se pohybuje po volném prostoru savany a musí se připlížit neviděn co nejblíže ke kořisti, protože rychlost udrží jen krátkou dobu. Ze sedmi jeho loveckých pokusů končí šest neúspěchem. Přežití psa hyenového závisí na týmové práci smečky. Kořist pronásleduje celé kilometry, kouše do nohou a pak ji strhne k zemi. 

Tlak na predátora je vyšší, když musí krmit i svá mláďata. Gepardice se čtyřmi vzrostlými koťaty musí denně ulovit kořist tak velkou, jako je gazela. I proto se 90 % gepardů nedožije svých druhých narozenin. V zalesněném terénu je lov mnohem těžší. Chameleon Parsonův je odborníkem na „vidět a nebýt viděn“. Zrakem pozoruje kořist, při jejím pohybu vymrští jazyk delší než tělo a hmyz polapí. Kudlanka nábožná útočí rychle prvním párem nohou, vidí trojrozměrně, ale kořist musí být také v pohybu. Samička křižáka Darwinova z Madagaskaru vystřeluje přes řeku svazek vláken až na 25 metrů daleko.

Její vlákno je nejpevnější přírodní vlákno na světě. Na vlákně plete také největší kruhovou síť na světě, širokou až 2 metry, do níž chytá hmyz přelétající nad řekou. V afrických řekách číhá celý rok na svou kořist krokodýl nilský. Dorůstá až do 5 metrů a váží až 700 kilogramů. Kořisti se dočká během migrace kopytníků. Musí jen správně načasovat svůj výpad.  Predátoři i cestují, poštolka amurská ze Sibiře až do jižní Afriky. Na svém tahu zastavuje v Indii, aby si doplnila tukové zásoby vzlétajícími termity. Za 4 měsíce putuje nazpět. Pro své přežití musí každý rok urazit 25 000 kilometrů. Keporkak dlouhoploutvý migruje z Antarktidy, kde se krmí, do Austrálie, kde rodí mláďata. Ta se stávají kořistí týmového útoku inteligentních kosatek dravých. Ty oddělí mládě od matky a utopí ho pod vodou.

Arktida je v zimě velmi nehostinným místem a přežít zde jsou schopni jen tři velcí predátoři, vlk arktický, liška polární a medvěd lední. Vlk hledá potravu všude po pevnině, liška slídí na pobřeží po mršinách a lední medvěd loví na mořském ledu, na kterém je zcela závislý. Za tři měsíce, než se led rozmrazí, musí sežrat tři čtvrtiny potravy nutné na celý rok, aby si udělal zásoby tuku. Jeho hlavní kořistí jsou tuleni odpočívající na ledu. Podplavává kry, aby se k nim dostal blízko. I přesto se mu v zimě zdaří jeden pokus z pěti. Vlk arktický loví na pevnině zajíce polárního a jeho mladé. Loví ve smečce jako tým a ta musí v honbě za potravou propátrat stovky kilometrů. V červenci se sedm milionů čtverečních kilometrů ledu láme a je v pohybu.

Tání je pro medvěda ledního nevýhodou a docházejí mu zásoby. Úspěšný je jen jeden z jeho dvaceti loveckých pokusů. Příležitostí pro lišku, která má v té době mladé, jsou miliony přilétajících a hnízdících alek malých. Číhá na ně na skalách a loví je ve štěrbinách. Medvěd lední se v té době pohybuje po pobřeží a paběrkuje v hnízdech alkounů, kde žere mláďata a vejce. Je hladový a přehřátý, protože slunce svítí dvacet čtyři hodin denně. Mláďata zajíců již vyrostla a shlukují se do skupin, vlk si musí hledat větší kořist. Ve smečce se vydává za pižmoni severními. Když znovu přijde zima, lední medvěd se vrací na ledové kry.

Lesy pokrývají třetinu zemské pevniny a žije v nich polovina všech živočišných druhů naší planety. Les je složitým místem pro lov, protože predátor nemá nikdy přímou linii pohledu na kořist. Prosazuje se zde umění lovu ze zálohy. Tygr, který je největším z lesních predátorů, se musí umět ukrýt ve vegetaci, neslyšně našlapovat a dostat se co nejblíže kořisti. Při plížení se pohybuje proti větru a dokáže využít například i hluk způsobený bouřkou. Tajga, severský les, je v zimě protkána labyrintem tunelů vybudovaných pod sněhem hlodavci. Sobol americký, který chytá myši, jde po pachu a prohledává tunely. Dále na jih jsou listnaté lesy. 

Krahujec obecný je přizpůsobený lovu v hustém letním lese. Ještě složitější je to s lovem v deštném pralese. Malý predátor, pavouk skákavka, loví pavouky i větší, než je sám. Překvapí je skokem nebo se spustí ke kořisti po pavučinovém vlákně. V deštném pralese žijí i nártouni, malí vyšší primáti, kteří mají mezi savci největší oči v poměru k velikosti těla a velké uši. Loví v noci a jejich kořistí je hmyz. Vřešťany a lenochody loví ve dne harpyje pralesní, která má drápy jako medvěd a rozpětí křídel dva metry. V týmu pracují při lovu šimpanzi lovící menší opice. Nastraží své kořisti léčku a uzavřou jí v korunách stromů únikové cesty. Šimpanzi jsou v základě vegetariáni a maso je pro ně vzácnou lahůdkou. Je jen jeden tvor, který ovládl umění lesního lovu tak, že vítězí pokaždé. Je to mravenec legionář. Jejich kolonie jedná jako celek, může jít celou džunglí a smést všechno živé. Přes milion lovců je na stopě stovek lovených.

Oceány pokrývají více než polovinu naší planety, ale většinou jde o vodní poušť bez života. Lovci musejí po těžko polapitelné kořisti pátrat. Oceán je domovem největšího lovce ze všech, plejtváka obrovského, který váží až 200 tun a měří 30 metrů. Živí se krillem, spořádá ho denně až 4 tuny. Potravy je pro něj nedostatek, proto cestuje napříč oceány a denně uplave až 200 kilometrů. Fregatka je pirát moří, plachtí nad vodou a ve vzduchu chytá ryby letouny. Pomáhá jí v tom jeden z nejrychlejších a nejlačnějších predátorů, zlak nachový, před kterým letouni unikají nad vodu. V živých vorech chaluhy hroznovice plovoucích po vodě se skrývá rozedranec sargasový a čeká, až se jeho kořist, mladé ryby, přiblíží na minimální vzdálenost. Po kořisti pátrají jako tým delfíni, kteří využívají echolokace. 

Ryby čeledi lampovníkovitých krmící se u hladiny ochromí svými zvuky a donutí je, aby se shromáždily. V hlubinách žijí bizarní lovci, mezi nimi i jeden druh olihní. Loví pomocí dvou lepkavých ramen, na nichž svítí vnadidla lákající kořist. V oceánech jsou i oázy, tisíce malých ostrůvků, vrcholů podmořských pohoří. U hladiny se tu drží nutričně bohaté vody. Mezi podmořskými horami cestuje stovky kilometrů žralok hedvábný. Shromažďuje se tu spolu s kladivouny k lovu sardelí. V divokých vodách Antarktidy loví drobné hlavonožce nebo korýše albatros černobrvý, který má mezi ptáky největší rozpětí křídel. Plachtí nad vodou. Planktonový ráj láká hejna sardinek, jejichž obranou je koordinace hejna. Lachtani na jejich rychlé reakce nestačí, musejí hejno rozdělit na malé skupiny. Tuňáci na hejno útočí zespodu a uzavřou jim únikové cesty do hloubky. K tuňákům se přidává i žralok měděný, v lovu spolupracují, aby se všichni nasytili.

Téměř polovina naší planety je pokryta pouští nebo savanou, nejméně bezpečným prostředím pro lovce i kořist. Mezi predátory a kořistí zde panuje očividné napětí. Gepard, nejrychlejší suchozemské zvíře, je díky své rychlosti a mrštnosti uzpůsoben k lovu v otevřené krajině. Přesto 60 % jeho loveckých pokusů končí neúspěchem. Tam, kde roste vyšší tráva, se skrývá nejlepší lovec ptactva na planinách – karakal. Dokáže vyskočit do výšky až tři metry, ale uspěje pouze v jednom z deseti pokusů. Medojed kapský se neskrývá, za denního světla loví pod zemí kořist, především hlodavce. Loví však i jiné druhy a je imunní i vůči jedu štíra.  

V množství bývá bezpečí, husy sněžné vytvářejí při tahu až milionová hejna a pro orly bělohlavé jsou těžko ulovitelnou kořistí. Bezpečí stáda také využívá agresivní buvol africký, který váží až 800 kilogramů. Dokáže ho ulovit jen lev, největší africký predátor. Vlček etiopský žije odříznutě na vysočině v nadmořské výšce 3000 metrů. Smečka spolupracuje při hlídání hranic svého teritoria, ale při lovu se rozděluje. Vlček loví hlodavce, především myši nilské a slepce velké. K nejextrémnějším otevřeným krajinám patří i solná pánev Etosha v Jižní Africe. Zvířata setkávající se u napajedel se stávají kořistí lvů. Lví smečka, i když se nemá kam schovat, se naučila využít okamžité výhody, jakou je blížící se bouřka. V krajině se zvedá prach, zvířata mají zastřené smysly a tehdy smečka vyráží na lov.

Pobřeží je nejnáročnějším lovištěm na naší planetě. Je tak nebezpečné, že celoročně zde pobývá jen několik predátorů. Lovcům na pobřeží vládne příliv a odliv, neustále se mění hranice mezi mořem a souší. Lovec na pobřeží musí být na správném místě ve správný čas. Díky inteligenci a načasování zdokonalil delfín skákavý svou loveckou strategii v přílivových řekách. Delfíni pracující v týmu obklíčí při odlivu ryby a naženou je na bahnitý břeh. Musejí dávat pozor, aby na břehu neuvázli. Australská chobotnice je přizpůsobena pohybu na souši a při odlivu chytá kraby ve skalních jezírcích. 

Thajský vegetarián, makak dlouhoocasý, si dietu obohacuje o plody moře. Při odlivu hledá uvízlé mořské živočichy a jejich schránky se naučil rozbíjet kamenem. V divokých a chladných vlnách u pobřeží Chile loví kraby a ryby vzácná vydra pobřežní. Je to závod s časem, protože se do chladné vody může ponořit jen na minutu. Predátoři Aljašky se každoročně těší na červencovou hostinu, kdy lososi táhnou do řek. V té době medvědi hnědí scházejí z hor, vlci přicházejí z lesů, ve vodě se shromažďují tuleni a ve vzduchu číhají ptáci. Medvědi z lososů čerpají 90 % své roční spotřeby potravy.

V ústí řek se také zastavuje ptactvo migrující do Afriky, jako jsou třeba jespáci. Na jespáky čeká sokol stěhovavý, který je nejrychlejším létajícím lovcem na Zemi. Na pobřeží vyvádějí své mladé lachtani hřivnatí. Mláďata, která se teprve učí plavat, se stávají kořistí kosatek dravých, které se, podobně jako delfíni, vrhají při přílivu až na pobřeží. Úspěšná je však méně než polovina jejich loveckých útoků. Kanadský ostrov Newfoundland je místem největšího líhnutí ryb u pobřeží. Loví tu keporkaci a tresky. Ryby u útesů zpanikaří při zvucích, které keporkak vydává.

Predátoři jsou vrcholem potravinového řetězce. Potřebují hojnost zvěře a rozsáhlá území k lovu. Ale s rostoucí a expandující lidskou populací přibývá konfliktů mezi lidmi a přírodou. Počty více než 75 % největších predátorů na světě klesají. Pokud mají lidé přežít a být v souladu s jinými druhy, musejí najít vhodnější způsob života a chránit zvířata před pytláky a ztrátou prostředí – chránit je pro budoucnost. V indické džungli je vrcholovým predátorem tygr. 

Ztratil polovinu lesa a jeho populace byla na vyhynutí. Lidé s tygry soupeří o prostor. Vláda nyní platí vesničanům kompenzaci, když se odstěhují. Už bylo přesídleno na 30 tisíc lidí a poprvé za 50 let počty tygrů stoupají. Na území ve střední a Jižní Americe, kde žije dravec harpyje pralesní, je každoročně vykácena oblast velikosti Švýcarska a ubývají opice a lenochodi, jimiž se harpyje živí. Ochránci zjistili, že harpyje se přizpůsobuje a loví kořist na vykácených místech na zemi.

V Tanzanii je lví populace ve válce s Masaji, kteří chrání svá stáda dobytka a lvy zabíjejí i rituálně. Byly zorganizovány masajské hlídky, které pastevce odrazují od zabíjení. Nejvíce ohrožený je pes hyenový, který přišel o 90 % svého území a často se chytí do pastí nastražených pytláky pro jiná zvířata. Největší současný predátor světa, plejtvák obrovský, se v Kalifornii živí krillem na rušné dopravní trase do přístavu v Los Angeles. Decimují ho srážky s tankery a obchodními loděmi. Ochranáři se snaží odklonit dopravní trasy a zpomalit rychlost lodí. Globální klimatické změny negativně ovlivňují populaci ledních medvědů v Arktidě.  Led, na kterém loví, je slabý a období jeho lovu se zkracuje. Medvědi jsou menší kvůli nedostatku potravy a rodí méně mláďat.