13. komnata Jana Kalouska

Zpěvák, skladatel, kytarista a politik se v útlém dětství trápil odchodem maminky od rodiny. Pořad 13. komnata Jana Kalouska připravili: J. Horská, J. Nekvasil a Z. Zemanová.
 
Zpěvák, kytarista a skladatel Jan Kalousek se narodil 11. prosince 1961 do rodiny pražského architekta a rumunské židovky. Jeho rodiče se seznámili v Rumunsku, odkud se zanedlouho otec vrátil do Prahy s pohlednou manželkou Selmou. Bohužel ta se s československou kulturou nikdy nesžila, byť v naší zemi porodila dvě děti. Se znalostí čtyř cizích jazyků matka pracovala v Air India a hodně cestovala. Zamilovala se však do svého šéfa a zůstala s ním v Tokiu. Nechala doma dvě děti, sedmiletého Jana a jeho o tři roky mladší sestru.

V pořadu 13. komnata Jana Kalouska se dozvíte, že otec tušil, že matka odešla navždy, ale děti ubezpečoval, že se brzy vrátí. Až v létě toho roku na cestě za rumunskou babičkou dětem řekl celou pravdu, kterou jel sdělit i své tchyni. Sám byl v těžké situaci – zůstal v Praze se dvěma dětmi a v té době nezáviděníhodným puncem, že manželka odešla na západ. Po návratu z Tokia žila dlouhou dobu ve Francii, poté v severní Africe a v Kanadě, kde žije dodnes. Babička z otcovy strany maminku zastoupila, pečovala o děti a nahrazovala jim odepřenou mateřskou lásku. Rodiče se na začátku sedmdesátých let na dálku rozvedli. Díky Červenému kříži děti mohly matku navštěvovat. Sestra ve svých čtrnácti letech emigrovala a zakotvila v kanadském Montrealu jako matka.

Otec se podruhé oženil a rodina se přestěhovala z Letné na Hanspaulku. Tato čtvrť se stala osudovou pro Janovu hudební kariéru. Za nejdůležitější považuje setkání s Ivanem Hlasem, se kterým v roce 1982 založil skupinu Navi Papaya. Vystudoval stavební průmyslovku a zahájil studium architektury, kde předtím studoval i jeho děda a otec. Z prázdnin po druhém ročníku se však z návštěvy matky v Kanadě nevrátil. 13. komnata Jana Kalouska - V Montrealu vystudoval vysokou hudební školu McGill, založil kapelu a věnoval se muzice.

V roce 1989 odjel s kamarády do Berlína, kde zažil pád berlínské zdi, a po listopadu 1989 se vrátil do Prahy, kde vládla neopakovatelná atmosféra a kde navázal na své muzikantské období. Stal se členem skupiny ZOO, se kterou natočil píseň Čas sluhů (1991), jež částečně vychází z titulní melodie stejnojmenného filmu režisérky Ireny Pavláskové. Pak se vydal na sólovou dráhu a vyšla jeho Řeka v plamenech. Na pozvání Ivana Hlase nazpíval několik písní k filmu Jana Hřebejka Šakalí léta. Až ve svých čtyřiceti vystudoval vysokou školu se zaměřením na mezinárodní vztahy a v roce 2010 se krátce stal aktivním členem politického dění. Ale opět se vrátil k hudbě. Oženil se, má tři děti a rodina je pro něj velmi důležitá. Jeho otec už nežije, ale s maminkou je stále v kontaktu. Sám by od svých dětí neodešel, ale nikoho za jeho rozhodnutí a činy neodsuzuje.