Břišní tanec – z historie závoje

Lehounký vlající závoj je asi nejčastější rekvizitou používanou při vystoupení břišního orientálního tance. Může být obdélníkový nebo půlkruhový, saténový, šifonový nebo hedvábný, popř. se zdobenými okraji či bez. V poslední době se také velké oblibě těší tzv. křídla Isis – dva velké kusy naskládané látky, připevněné k obojku na krku a ovládané pomocí dvou tenkých dřevěných tyček, které se drží v ruce.

I když závoj je jako taneční rekvizita v myslích Evropanů zapsán velmi hluboko, skutečnost je docela jiná. V zemích orientu se závoj nosí jako běžná součást oděvu, nepoužívá se k tanci. První průkopnicí tance se závojem byla až ve 20. století známá egyptská tanečnice Samia Gamal. Její novátorství v tanci spočívalo především v přejímání toho nejlepšího od jejích tanečních mistrů. K používání závoje ji vlastně „popostrčila“ ruská primabalerína, u které se tehdy učila. Řekla jí, že pokud bude při tanci držet nějaký kus látky, budou její ruce ladnější a krásnější. Netrvalo dlouho a tanec se závojem se mezi egyptskými tanečnicemi rozšířil jako povodeň.

Typy závojů

Jak už jsem psala v úvodu, druhů závojů je opravdu hodně. Hodně záleží na tom, pro jaký styl orientálního tance je závoj určen. Např. egyptské tanečnice stylu Raks Sharqi používají závoj jen v úvodu tance (často je při několika taktech skladby), aby se takříkajíc představily. Poté závoj odhodí a pokračují v tanci. Pro tento způsob použití jsou vhodné závoje všech tvarů a velikostí, od půlkruhu po obdélník se zubatými cípy. Lem takového závoje bývá zdoben flitry, korálky, výšivkou apod. Jde tu hlavně o efekt, nikoli o funkčnost.

Při tureckém stylu tance budete potřebovat nejlépe velký obdélník z co nejlehčího materiálu. Turecké tanečnice závoj neodhazují, ale ponechávají si ho po celou dobu tance, i když po jistý čas ho mohou mít omotný okolo těla, zastrčený za lemem sukně apod. Pro tento styl je charakteristické, že závoj víří – neustále se pohybuje. Musí být proto lehký a dobře ovladatelný. Nevyužijeme tedy závoje obšité těžkými korálky. Lem závoje může zdobit jemná výšivka, zkušenější tanečnice si mohou troufnout i na závoj olemovaný flitry.

Mezi závoje počítám i tzv. Isidina křídla, která se v mnohém používají velmi podobně jako klasický závoj. Na scénu přišla opravdu teprve nedávno, jsou typická pro Fantasy bellydance (bellydance = břišní tanec) a správně použitá vytvářejí opravdu velkolepý dojem.

Tanec sedmi závojů

Na závěr jsem si nechala krátký odstavec o původu Tance sedmi závojů. Tanec sedmi závojů se stal symbolem východního orientálního tance a to i přesto, že původně nemá s touto oblastí nic společného. Byl vymyšlen v roce 1905 pro operu Richarda Strausse Salomé. Jaho tvůrci nejspíše vycházeli z příběhu starých Summerů o bohyni Ištar, která musela cestou do podsvětí projít sedmi bránami a v každé z nich musela zanechat část svého oděvu, v pozdější verzi jeden ze svých závojů. Tanec sedmi závojů je nejčastěji spojován se směrem Romantic bellydance. Tančí se obvykle na pomalou hudbu. Tanečnice ze svého těla postupně odmotává závoje, přičemž s každým trochu zatančí a poté ho odhodí. Neodolatelný námět pro tanec svůdné Salomé, co říkáte?

Notburga – čtenářka

Chytrážena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10