Jiří Lábus v komedii Milion
Školní rok a školní prázdniny v roce 2025/2026
Vánočka - nejoblíbenější recepty
Květina Vánoc - Vánoční hvězda
-Komerční sdělení-
Cornwallské pobřeží, květinová zahrada a dívka, která nikdy nepoznala své rodiče. Jenže pak Dalia v babiččiných věcech objeví dopis, jenž ji zavede na druhý konec světa. Ve slunném Mexiku, mezi pyramidami a starobylými mayskými městy, se vydává hledat svého otce – a možná i sama sebe. Autorkou příběhu je Tessa Collins, bestsellerová spisovatelka oceňovaná časopisem Spiegel, a kniha slibuje příběh plný emocí, rodinných tajemství a exotické atmosféry Mexika.
Dopis a odvážné rozhodnutí
Hlavní hrdinka Dalia vyrůstala u prarodičů v cornwallské zahradě, obklopená sestřenicemi, které každé léto doprovázely. Rodiče však nikdy nepoznala – a právě proto ji nanejvýš překvapí, když v babiččině pozůstalosti objeví dopis od svého údajně neznámého otce. Jeho slova ji přivedou k zásadnímu rozhodnutí: vydat se do slunného Mexika a zjistit vše o svých kořenech. Podaří se jí najít nejen otce, ale také samu sebe?
Dcery květin čtenáře zavedou mezi rozvaliny starobylých mayských měst, do zahrad plných barevných květů i k novému začátku, který Dalia nalézá díky pozornému Pablovi. Nejde však jen o romantiku – důležitým tématem je zde hledání vlastních kořenů a síla rodinného pouta.
Rodinná sága s pokračováním
Mexické dědictví je prvním dílem plánované série o pěti sestřenicích, které spojuje babiččina květinová zahrada v Cornwallu. Každá z knih nese vlastní příběh, vždy propojený s nějakou květinou, zemí a osobním hledáním. „Rodinná sága o pěti ženách hledajících své kořeny je pro mě srdeční záležitostí. Doufám, že vás mé nadšení strhne stejně jako mě,“ vzkazuje čtenářům Tessa Collins.
Ukázka z knihy:
Dcery květin: Mexické dědictví
Nara se zatvářila nedůvěřivě. „Dalio, víš, kolik má Mexiko obyvatel?“
„Několik milionů?“
„Víc než sto dvacet milionů,“ opravila ji váhavě Nara. „Dvakrát tolik, co Velká Británie.“ Krátce se odmlčela. „To je jako bys tady v Británii chtěla najít nějakého Jamese.“
Dalia cítila, jak v ní roste zlost. „Takže mi radíš, abych to nechala plavat?“
Nara si povzdechla. „Zlato, já nevím. Ale odjet do Mexika naslepo jen s křestním jménem, velmi běžným křestním jménem, které nosí pravděpodobně tisíce Mexičanů… To mi nepřipadá úplně… rozumné.“
„Rozumné,“ zopakovala Dalia a založila si ruce. „Někde na druhé straně oceánu žije můj otec. Myslí si, že jsem mrtvá. A já tu mám jen posedávat se založenýma rukama?“
