Historický román Hra králů

Cena: 799 Kč

Ukázka z knihy Hra králů:

St. Albans, květen 1455

„Edmunde, to je šílenost!“ křikl Jan z Waringhamu co nejhlasitěji, aby přehlušil řinčení zbraní. „Musíme krále dopravit do bezpečí!“

Edmund Beaufort, vévoda ze Somersetu, zvednutím levačky naznačil, že ho slyšel. Bezradně se rozhlížel po náměstí ospalého městečka, které se zcela nečekaně proměnilo v bitevní pole. Panoval tu nepřehledný zmatek. Kam oko dohlédlo, neúprosně spolu zápolili rytíři a prostí vojáci a klopýtali přes nehybná těla prvních padlých. Bylo krátce před polednem a bitva zuřila už dobrou půlhodinu.

Muži tělesné gardy vytvořili kolem krále ochranný kruh, ale v jejich obranné hradbě postupně vznikaly mezery. Čtyři šípy, které k nim téměř zároveň přiletěly zdánlivě odnikud, si našly svůj cíl. Tři smrtelně zasažení muži padli k zemi, čtvrtý šíp minul Jana tak těsně, že ucítil, jak ho na uchu zašimralo opeření, a pak škrábl krále na krku. Jindřich vykřikl.

Jan se prudce otočil. „Veličenstvo! Ach, kristepane…“ Zapomněl na bitvu a vrhl se ke králi.

Král Jindřich si tiskl pravačku na místo nad levou klíční kostí a mezi prsty mu prýštila krev. Avšak zavrtěl hlavou. „Nic to není, Janku.“

„Můj králi, proč…“ jste netasil meč? chtěl dokončit Jan, ale v té chvíli ucítil v zádech podivný náraz. Tělem mu projela palčivá bolest a nechápavě zíral, jak mu z prsního plátu čouhá zakrvácená špička meče. Sotva na šířku dlaně pod srdcem. „Veličenstvo… vaše zbraně. Musíte…“

Nedokončil. Bolest se vrátila a špička meče zmizela. Z trhliny v jeho zbroji crčela světlá krev a najednou se mu podlomila kolena. Jak padal, slyšel, jak král volá jeho jméno. Znělo to vystrašeně, skoro zoufale, ale hlas se vzdaloval.

Jan padl na pravý bok a pohřbil pod sebou svůj vlastní meč. S námahou zvedl hlavu a s úlevou zjistil, že jeho muži nyní vytvořili kolem krále těsnější kruh a odvedli ho z bitevní vřavy do jednoho z prostých dřevěných domků na náměstí.

Jan se pomalu převalil na záda. Zíral do bezmračné květnové oblohy. Copak se takové počasí hodí k umírání? pomyslel si a pak v duchu dodal: Kéž bych tě mohl ještě jednou spatřit, Juliano. Ale tak nějak jsme oba věděli, že to jednou přijde, viď?

S námahou zvedl hlavu v očekávání, že uvidí tvář muže, který ho zranil. Ale namísto toho padl jeho pohled na nejstaršího přítele klečícího v prachu vedle něj.

„Owene.“ Bylo to jen zašeptání. V koutcích úst se mu tvořily rudé bubliny. Nedostávalo se mu vzduchu.

„Odnesu tě odtud,“ promluvil Owen Tudor a položil mu ruku na rameno.

„Ušetři si námahu.“

Ale jako tolikrát v minulosti ani tentokrát ho Tudor neposlechl. Ne zrovna jemně ho zvedl a přehodil si ho přes rameno. Jan by byl zařval, kdyby měl ještě dost vzduchu...

Tudor nevěnoval bitvě kolem sebe více pozornosti než stromům u cesty. Bez velké námahy odnesl přítele z bitevní vřavy do klášterní zahrady a tam ho uložil ve stínu buku na trávu. Obličej zraněného modral. Po čele mu na spánky kanul pot a vsakoval se do stále ještě černých kadeří.

„Byl to Arthur Scrope?“ zeptal se Jan.

„Kdo jiný by zbaběle vpadl do zad kapitánu královy tělesné stráže?“ odvětil jeho velšský přítel.

„Kdysi jsem si přísahal, že se k němu nikdy neotočím zády… Škoda že jsem se toho nedržel...“

O autorce knihy Hra králů:

Vystudovala literární vědu, jazykovou historii a mediální vědy v Düsseldorfu, kde následně působila jako docentka pro středověkou anglickou literaturu. Dnes je spisovatelkou na volné noze a vysloužila si přezdívku Královna historických románů. Její díla se stala bestsellery a byla přeložena do mnoha jazyků. Zvlášť její knihy o osudu rodiny Waringhamů z období anglického středověku mají dnes u fanoušků historie přímo kultovní status. Patří k nejúspěšnějším autorům současnosti nejen v Německu, ale i ve světě. V roce 2006 byla vyznamenaná cenou sira Waltera Scotta. Žije s manželem střídavě v německém Niederrheinu a na Mallorce.

Tuto knihu Hra králů koupíte v knihkupectví a na internetových stránkách Luxor.cz