Hyperaktivní dítě

Kdo nemá doma hyperaktivní dítě, snadno uvěří zdání, že takové dítě je nevychované, zlé a jeho životním krédem je dělat lidem naschvály. Je to ale bohužel jinak...

Většinou nechodí, ale neustále pobíhá. Nepovídá, ale nepřetržitě vysílá nebo vykřikuje. Konflikty řeší vztekem i pěstí. I z té nejzajímavější činnosti ho vyruší bzučící moucha. O všechno mu musíte říkat stokrát. Je neklidné a neposedné, má spoustu energie, vrtí se na židli. Zvlášť ruce neudrží v klidu. Pokud je široko daleko jediná louže, určitě do ní spadne.  Je nadprůměrně inteligentní, ale se školou to jde z kopce, protože učitelky z nervů na pochodu a někdy i z neznalosti problému, často známkují místo skutečných znalostí dítka jeho nestandardní chování.

ADHD je anglickou zkratkou pro Attention Deficit Hyperactivity Disorder. Jde o poruchu pozornosti, hyperaktivitu a impulzivitu. První příznaky ADHD je možné pozorovat již v kojeneckém věku, kdy dítě může mít nepravidelný, nebo zcela převrácený spánkový režim. Děti tímto postižené trpí mimo jiné zvýšeným motorickým neklidem a zhoršenou schopností zvládat psychickou zátěž. Některé z typických projevů ( roztržitost, neposednost, hlučnost, impulzita, ztrácení věcí, vysoká dráždivost a obtížné soustředění ) lze vypozorovat i u zdravých dětí, ale nepravidelně a jen v některých situacích. Proto se při diagnostice  ADHD sledují příznaky u dětí pečlivě a dlouhodobě, nejméně půl roku. Obvykle je možné stanovit diagnózu s maximální jistotou nejdříve mezi 3.-4. rokem věku.

U různých lidí se potíže vyskytují v odlišné závažnosti. Není tedy jednoduché rozlišit lidi s mírnou poruchou ADHD od těch krajně hyperaktivních lidí a samotná diagnóza ADHD se určuje velice těžko. Jakmile rodiče začnou mít pocit, že jejich dítě se v tomto ohledu odlišuje od ostatních, měli by svůj dojem konzultovat s odborníkem. Je možné vyhledat výchovného poradce, který ve škole dítěte působí či se obrátit na speciálně pedagogické centrum.

Hyperaktivní děti  vyžadují naši zvýšenou pozornost, nadstandardní rodičovskou péči a trvale bdělého ducha. Dále důvtip a umění diplomacie, a to nejen ve vztahu k dětem, ale i ke všem dalším lidem v okolí.
Potvrzení diagnózy a samotný papír v praxi pomůže jen částečně. Povzbudí Vás do dalšího sebevzdělávání v oboru dětské psychologie, do získávání praktických návodů, jak s dítkem jednat a do vyměňování zkušeností s podobně utrápenými rodiči. Ale možná Vás zaskočí, že ve školce nebo ve škole nebude dítku moc platný.

Většina příznaků je zjevná už v předškolním věku, ale výrazněji se projeví po nástupu do školy, kdy se dítě musí podřídit určitému režimu a pravidlům.
Neklidné nebo nesoustředěné dítě ve třídě často představuje zátěž pro celý kolektiv třídy a reakce pedagogů závisí hodně na tom, jak si „zlobení“ dítěte vysvětlí. Proto je vhodné učitele o diagnóze dítěte informovat a současně se s ním domluvit na určitých pravidlech, která budete ve výchově dodržovat.
Dítě s ADHD by mělo sedět v předních lavicích, aby na něj působilo co nejméně podnětů a aby bylo v dosahu učitele, který je tak může častěji jemně usměrnit k požadované činnosti.

Ostatní děti dokážou ihned po zvonění přestat běhat po třídě a křičet, to dítě s ADHD nedokáže. Neumí okamžitě přestat s aktivitou a v klidu si sednout do lavice.

Výchova hyperaktivního dítka má mnohá specifika a od rodičů vyžaduje zejména notnou dávku trpělivosti. Takovéto děti potřebují mít v životě především daný pevný řád, který je pomáhá udržet v relativním klidu.

Hyperaktivita jako součást určitých poruch se vyléčit  nedá. Pro všechny zúčastněné je třeba se naučit s ní žít a přijmout ji. Je třeba dítěti  naslouchat a vycházet z toho, co si skutečně přeje. Je důležité nalézt hyperaktivnímu dítěti vhodné hry, činnosti,  zájmy  a vycházet vstříc jeho potřebám. Povzbuzovat ho a chválit. Dávat mu hranice a mantinely, které jsou pro dítě přijatelné. Mít realistické očekávání k dítěti.

ADHD trpí zhruba každé třinácté dítě. Není třeba cítit se zahanbeně, že zrovna vaše dítě dochází k psychiatrovi, stejně jako není třeba podlehnout panice a strachu o jeho budoucnost. Pokud se diagnóza včas odhalí a přistoupí se ke komplexní terapii, čeká vaše dítě zcela normální a šťastný život.