Cena: 402 Kč

Argumentuje, že zodpovědné uvažování o dopadu AI vyžaduje, abychom se dívali daleko za hranice dnešních technologií, a naznačuje, že technologie, které ještě nebyly vynalezeny, budou mít v roce 2030 na nás mnohem větší dopad než nástroje, které máme k dispozici dnes. To vede Susskinda k diskusi o možnosti existence vědomých strojů, úžasných nových virtuálních světů založených na AI a dopadu AI na evoluci biologických lidí.

Slovy autora: Když jsem tuto knihu připravoval a intenzivně přemýšlel o nejnovějším vývoji v oblasti umělé inteligence, můj vlastní pohled se posunul. Dlouho jsem byl optimistický v názoru, že se umělá inteligence může stát ze společenského i ekonomického hlediska velkým přínosem. Nyní jsem ještě nadšenější. Ale jak jsem se ponořil do výzkumu nedávných a ohromujících vynálezů, začal jsem si také výrazněji uvědomovat rozsah a závažnost hrozeb, které umělá inteligence představuje. Nyní věřím, že nalezení rovnováhy mezi výhodami a hrozbami umělé inteligence – záchrana lidstva s ní a před ní – je hlavní výzvou naší doby.

Ukázka z knihy Jak přemýšlet o umělé inteligenci:

Mnozí z nás od začátku do poloviny 90. let umělé inteligenci nevěnovali příliš velkou pozornost. Ale v roce 1997, když jsme se dozvěděli, že byl poražen mistr světa v šachu Gary Kasparov počítačovým systémem Deep Blue od IBM, jsme byli ohromeni. V 80. letech jsme si mysleli, že se to nikdy nestane. Naším jediným způsobem, jak tehdy vytvořit praktickou umělou inteligenci, bylo sestavit obrovské rozhodovací stromy, které zachycovaly zjevné úvahové postupy lidských oborníků tak, jak jsme to dělali v právu. 

Přední odborníci, například šachisté a lékaři, však tvrdili, že ani v těch nejnáročnějších situacích, kterým jsou vystaveni, nelze jejich odborné znalosti a zkušenosti redukovat na pouhé vývojové diagramy. Jejich nejlepší postupy nebo diagnózy se zdály být závislé, jak se domnívali, na jakémsi druhu nepopsatelné, tiché znalosti – intuici nebo vnitřní reakci, kterou nelze kodifikovat v žádném počítačovém systému. To nás v 80. letech vedlo k přesvědčení, že existuje a vždy bude existovat pevná dělba práce mezi stroji a lidmi – pro rutinní práci by se nejlépe hodily stroje, ale pokud by byla zapotřebí představivost a kreativita, vždy by to byla jedinečná doména lidí.

Mnoho lidí tomu věří dodnes. Ale je to mylné. Mýlili jsme se už v roce 1997, protože jsme nepochopili dopad exponenciálního nárůstu výpočetního výkonu počítačů. Když Deep Blue porazil Kasparova, tento systém dokázal prozkoumat více než 300 milionů možných tahů během jediné sekundy. Nejlepší šachisté dokáží v daném okamžiku promyslet asi 110 tahů. Kasparova nepřekonal systém, který hrál tak, jak hrál on. Postup hráče byl z velké části překonán hrubou výpočetní silou.

Ale mýlili jsme se i z dalšího důvodu, když jsme si mysleli, že stroje budou navždy omezeny na vykonávání rutinních činností. Ukázalo se, že byl nalezen jiný způsob, jak vyvinout systémy, které by mohly dosáhnout výkonu na úrovni lidského experta. To vedlo k tomu, co nazývám systémy umělé inteligence druhé generace.

O autorovi knihy Jak přemýšlet o umělé inteligenci:

RICHARD SUSSKIND (*1961) je předním odborníkem na budoucnost práv¬ních služeb a nejcitovanějším autorem v této oblasti. V letech 1998 až 2023 působil jako technologický poradce nejvyššího soudce Anglie a Walesu a v současné době je prezidentem Society for Computers and Law (Společnosti pro počítače a právo). 

Je zvláštním vyslancem pro spravedlnost a umělou inteligenci u generálního tajemníka Commonwealthu. Specializuje se na způsoby, jakými umělá inteligence a digitální technologie mění právnickou profesi a poskytuje poradenství firmám, interním právním oddělením a vládám po celém světě. Susskind napsal a editoval 13 knih a přispěl více než 150 sloupky do deníku The Times.  V roce 2000 byl jmenován důstojníkem Řádu britského impéria a v roce 2022 byl uznán jako čestný královský poradce.

Tuto knihu Jak přemýšlet o umělé inteligenci koupíte v knihkupectví a na internetových stránkách Luxor.cz.