Léto - čas jahod
Bílý a červený rybíz – zdravé ovoce výrazné chuti
Rebarborový koláč - nejoblíbenější recepty
Hrajte s námi SUDOKU online !
Dušan, Ivana a Lukáš se ocitli v nové životní situaci. Plánují, jak dál a přemýšlí, co mělo a má v jejich životě opravdovou cenu. Uvádí E. Janečková. Režie M. Dvořáček
(Premiéra)
Dušan se obrátil na Poštu se zajímavým příběhem a zvláštním přáním – chtěl by se setkat s jistou paní Stáňou, které jako malé dívence, před více než čtyřiceti lety pomohl zachránit život. Na sklonku jara roku 1978 Dušan sloužil na vojně v Praze.
Jednoho dne navštívili jeho rotu lékaři – hledali dobrovolníky, dárce kožní tkáně pro osmiletou těžce popálenou holčičku Stáňu. Dušan to tehdy bral jako zajímavé dobrodružství, dlouho nepřemýšlel a k dobrovolnému dárcovství se přihlásil. Absolvoval zákrok, zdaleka ne tak jednoduchý, jak původně předpokládal. Lékařům se tehdy naštěstí podařilo Stáňu zachránit. Dušan malou pacientku nikdy neviděl.
Dnes, jako čerstvý důchodce a v nové osobní situaci, vzpomíná, hodnotí a přemýšlí, co mělo v jeho životě opravdovou cenu. Probírá se starými fotografiemi a na dávné dobrodružství s úsměvem vzpomíná. Kde je malé Stáně konec? Jak se má? Jak žije?
Paní Ivana je několikanásobnou babičkou. Kdysi dostala dárkem zápisník „Babičko, povídej o sobě“ s výzvou, aby do něj napsala vše o svých předcích. Ivana si ale uvědomila, že o části své rodiny vůbec nic neví.
Nezná příbuzné z tatínkovy strany, sourozence svého dědečka, ani jejich potomky. Chtěla by pokračovat ve šlépějích své maminky, která jí často o svých předcích vyprávěla, a Ivana příběhy ráda poslouchala.
Lukáš má zajímavé, adrenalinové povolání – pracuje jako kaskadér. Původně se ale vyučil kuchařem a kdysi v tomto oboru také pracoval. Bavilo ho to, také kvůli dobré partě a milé kamarádce a kolegyni Petře.
Seznámili se na jednom horském hotelu, kde Lukáš nastoupil jako kuchařský praktikant. Petra, tehdy už zavedená servírka, si ho vzala „pod svá křídla“ a moc mu pomohla.
Asi po roce Lukáš v hotelu skončil, a když se tam po nějaké době vrátil jako host, Petru tam už nenašel. Jen slyšel, že se odstěhovala a snad založila rodinu.
Doba strávená v horském hotelu byla pro něj významným životním intervalem a na milou, věčně rozesmátou kamarádku nezapomněl. Rád by věděl, jestli si i ona na něj občas vzpomene.
