Pošta pro tebe 24.1. 2021

Nikola i Martin vyrostli bez rodičů. V jejich vzpomínkách chybí ty klíčové, kdy je matka objímá nebo uspává, kdy se cítí milováni. Proč takové vzpomínky nemají? Uvádí E. Janečková Režie M. Dvořáček

(Premiéra)

Nikola je vzorná maminka čtyř malých chlapců. Když o nich mluví, svírá se jí hrdlo dojetím. Často přemýšlela o tom, proč ona sama nebyla nenahraditelným dítětem? Ale bohužel nebyla. Nikola to ví. Je velmi těžké přijmout takovou realitu. I když se racionálně snaží svůj těžký dětský život pochopit, stále v koutku duše doufá, že někomu chybí. Třeba své biologické matce, či snad otci nebo sourozencům? Věří, že alespoň vysvětlení, proč nežila ve své biologické rodině, jí pomůže se s minulostí vyrovnat. K rozhodnutí přijít do Pošty dlouho hledala odvahu.

Martin je klient sociálního zařízení. Nikdy nežil ve své rodině a od dětství vyrůstal v náhradních institucích pro osoby s menším či větším mentálním postižením. Navzdory prostředí a možnostem, kterých se Martinovi při výchově dostalo, vyrostl v dospělého muže, který se o sebe dokáže postarat. Je schopen pracovat, a dokonce pomáhat ostatním. Nabízí tak svému okolí víc, než se kdy dostalo jemu, a to je obdivuhodné. Přesto i Martin měl nějakou dobu v blízkosti ženu, které říkal "maminko" a možná, že právě ona v něm probudila empatii k ostatním. Uplynulo několik desítek let, kdy Martin "svou Milušku" neviděl, a je zřejmé, že na ni ani nikdy nezapomene.