Pošta pro tebe 6. 4. 2016

Příběhy adoptovaných nebo odmítnutých dětí patří v Poště k nejčastějším. Trauma těchto dětí je jejich celoživotním břemenem. Mohou odpovědi na palčivé otázky zahojit raněnou duši?

Jana z pořadu Pošta pro tebe ze dne 6. 4. 2016 psala do Pošty několikrát. Konečně má štěstí a je jednou z pozvaných. Stres během čekání na setkání podmiňovaly další a další otázky a nové a nové informace, které sbírala, kde se dalo. Obava se mísila s těšením a neustálým zvažováním, zda se rozhodla správně. Přesto dospěla k rozhodnutí, že jakákoli pravda je lepší než neustálé a nepodložené domněnky. Kdo je tím, po kom touží a zároveň se ho obává?

Lucie z pořadu Pošta pro tebe ze dne 6. 4. 2016 toho ve svých dvaceti letech prožila víc než dost. Nic, co by jí mohli vrstevníci závidět, nic, čím by se pyšnila a především nic, co by si sama způsobila nebo zařídila. Invalidní důchod, omezená práceschopnost a trvalé šrámy na duši by jistě ráda vyměnila za cokoli jiného, určitě lepšího. Svou minulost chce odstřihnout, ale bez odpovědí na některé otázky to zkrátka nepůjde. Dozví se dnes to, co ji trápí nejvíce? Musela nezbytně žít tak, jak žila?

Lenka z pořadu Pošta pro tebe ze dne 6. 4. 2016 je milující maminkou dvou dcer. Sama vyrostla v náhradní rodině a ví dobře, že lásku matky dětem nenahradí nic. Ani dárky, ani tety nebo strýcové, nic a nikdo náhradní. Na rodinu, která ji svědomitě vychovala a podepřela v její těžké nemoci, si nemůže stěžovat a za jejich péči je vděčná. Přesto se nikdy nezbaví otázek, které se opakovaně vkrádají. Co tak hrozného jako miminko udělala, že ji doma nechtěli? Proč nemohla poznat mateřskou lásku?