Přišel čas na krmení divé zvěře

Starostlivá matka se již nějakou dobu psychicky připravovala na onen hrůzně děsivý okamžik, kdy bude muset nic netušícímu dítěti nabídnout první příkrm. Studovala návody, studovala doporučení, meditovala, pokoušela se o proniknutí do černé magie, prosila o pomoc všechny svaté. Stanovila si den D. Hodina H, doba oběda, se nebezpečně přiblížila, roztřesená rodička se pustila do práce a zanedlouho již v misce čekala rozmačkaná uvařená pečlivě vybraná brambora. Matka popadla hlady kvílící mládě, vložila ho do autosedačky, vyzbrojila jej ochranným oděvem, zhluboka se nadechla, s potravou v rukách poklekla k zemi a započala tropit šaškárny, které měly navodit uvolněnější atmosféru. Mládě se chytlo a jalo se tlemit. Matka využila této příležitosti a lupla kousek bramborového pyré smíškovi do pusinky.

Dobrá nálada byla ta tam. Nad úsměvem se stáhla temná mračna. Mládě převaluje vetřelce na jazýčku a nakonec ho vypouští ven. Matka se nevzdává, povzbuzuje, mlaská, mele pantem, vydává různé podivné zvuky, mládě však již tuší, že se děje něco nekalého a matčino potrhlé jednání přechází s nevěřícím výrazem ve tváři.

Matka se přesto dobývá lžičkou do pevně uzamčených rtíků, vyhrožuje, že jestli to nepůjde tudy, zkusí to oušky, mládě jí však výhrůžky nebaští a nadále zachovává kamennou tvář.

Matčino cirkusové představení trvá zhruba půl hodiny, pak se naprosto vyčerpána klátí k zemi. Dítě se netají nadšením ze svého triumfu. A to je teprve začátek. Koukej navalit mlíčko, mámo!

Liv - čtenářka
ChytráŽena.cz