Hrajte s námi SUDOKU online !
Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024
8 rad, než se rozhodnete vyběhnout
Pampeliškový med - nejoblíbenější recepty
Judy Garland je fenomenální zpěvačka a úspěšná herečka, která se již od útlého věku stává miláčkem celé Ameriky. Její talent si podmaňuje miliony diváků na celém světě. Její kariéra je doslova splněným snem.
Ale všechno má svou cenu. Úspěch a sláva si vybírají vysokou daň. Její život provází osamělost, jejím démonem je alkohol a závislost na lécích.
V zimě roku 1968 přijíždí Judy do Londýna, aby vystoupila na turné beznadějně vyprodaných koncertů. Docházejí jí peníze a její manželství se hroutí. Od počátku jejího celosvětového úspěchu v muzikálu Čaroděj ze země Oz uplynulo 30 let.
Neodolatelným smyslem pro humor a vřelostí okouzluje všechny kolem, ať už se setkává s hudebníky, fanoušky či přáteli. Její sny o romantické lásce se zhmotňují, když potkává Mickeyho Deanse.
Ale pod maskou šťastné hvězdy se skrývá křehká žena. Poté, co v záři reflektorů strávila tvrdou prací uplynulých 40 let, je vyčerpaná. Vracejí se jí vzpomínky na zracené dětství a ze všeho nejvíc touží být doma se svými dětmi. Najde v sobě sílu pokračovat? Renée Zellweger (Deník Bridget Jonesové) se svým strhujícím hereckým výkonem doslova převtělila v jednu z nejslavnějších žen stříbrného plátna. V životopisném romantickém dramatu Judy ji bravurně sekundují Rufus Sewell (Iluzionista), Michael Gambon (sága Harry Potter) či Finn Wittrock (La La Land).
O filmu Judy
Judy Garland: londýnský klub The Talk of the TownV roce 1969 zdobila Judy Garland jeviště a stříbrné plátno již čtyřicet let. Srdce diváků na celém světě si získala díky svému vtipu, vřelosti a hlavě kvůli svým neuvěřitelným hlasovým schopnostem.
„Jsem jedna z miliónů lidí napříč generacemi, která se do ní zamilovala,“ říká Renée Zellweger o své postavě ve filmu Judy. „Je milovaná a mezinárodně ctěná jako asi největší jevištní a filmový umělec, který kdy žil.“
A přesto v roce 1969 vidíme velmi odlišnou Garland, než jakou byla jako dětská hvězda ve 30. letech a jako hollywoodská celebrita ve 40. a 50. letech. Tvrdý život z ní učinil nespolehlivého člověka a když postupně vyschly pracovní nabídky, spadla do dluhů a přišla o svůj domov.
Ve snaze vydělat peníze na péči o své malé děti, Judy přijala lukrativní nabídku na pětitýdenní sérii koncertů v The Talk of the Town, módním kabaretním klubu Bernarda Delfonta. Londýn byl pro Judy v mnoha ohledech posledním řešením, říká scenárista Tom Edge: „Londýn byl jedním z posledních míst, na které Judy ráda vzpomínala. Pro Judy byla ta nabídka příležitostí dokázat sobě i ostatním, že je stále schopná vystupovat, že na to pořád má.“
O Judy se během jejího pobytu starala Rosalyn Wilder, zaměstnankyně klubu Talk of the Town. Wilder s tvůrci filmu Judy spolupracovala a vzpomíná na obrovskou změnu, kterou Londýn v tehdejší době prošel. Postupem času se z něj stala kulturní meka: „Během šedesátých let došlo v Londýně k rozkvětu, lidé najednou měli peníze, chtěli se bavit, chodit ven a být vidět.“
Toto období prozkoumal dramatik Peter Quilter ve své úspěšné divadelní hře „End of the Rainbow“ (Na konci duhy), kterou viděl producent filmu David Livingstone. To ho inspirovalo k hlubšímu zkoumání charakteru této globální ikony.
Poté, co Livingstone získal práva na Quilterovu hru, navrhnul scenáristovi Tomovi Edgeovi, aby ji upravil pro velké plátno: „David Livingstone mě požádal, abych se na hru podíval, protože cítil, že je v ní skvělý příběh o Judy Garland z jejího působení v Londýně, který by stálo za to vyprávět. O životě Garland jsem toho moc nevěděl. Ale když jsem sledoval její televizní rozhovory z konce šedesátých let, viděl jsem, že byla opravdu vřelá, vtipná, pohotová a sebevědová. Svým způsobem hrála roli, takovou, jakou lidé očekávali, že je. Psaní této postavy pro mě bylo velkou výzvou. Snažil jsem se najít svou vlastní verzi Garland.“
Edge rozšířil příběh tak, aby zahrnoval pohledy do Judyiny minulosti, a pomohl tak publiku lépe pochopit dnešní Judy, kterou vidí. Ale byl také rozhodnutý nedovolit, aby se Judy cítila jako oběť své minulosti – byla přeživší, nikdy se nevzdala – a právě tahle její stránka inspirovala legie jejích fanoušků. To chtěl Edge oslavit na konci svého scenáře.
Hudba ve filmu Judy
Udělat ve filmu Judy hudbu správě bylo pro autentičnost filmu životně důležité. Od Renée a jejího hlasového týmu to vyžadovalo dlouhou přípravu, nácvik a spoustu vášně. „Ještě nikdy jsem nemusela zpívat tolik písní v řadě, natož abych někde dělala živé vystoupení,“ vzpomíná Zellweger. „Myslela jsem si, že jen začneme o rok dříve pravidelně pracovat, abych posílila hlasivky. Bylo pro mě důležité si pamatovat, že nechci předstírat nebo se snažit napodobovat tuhle pěveckou ikonu.“„Mohli jsme si najmou imitátorku Judyina hlasu, ale nechtěl jsem být při tvorbě filmu posedlý identitou hlasu,“ dodává Rupert Goold. „Renée je krásná zpěvačka a skvělá muzikantka, ale Judy byla profesionálka, která trávila večer co večer na pódiu. Stále jsem říkal Renée: Nechci imitátorku, chci tam vidět i Tebe. Ohledně svého výkonu trpěla Renée úzkostí, což paradoxně pomohlo k lepšímu výkonu při pódiových scénách.“
