Výstava s tímto názvem se konala v Praze v Tančícím domě. V poslední době jsou výstavy s tématy sedmdesátých až devadesátých let minulého století velmi oblíbeny. Bylo zde vystaveno téměř 1500 předmětů z archivu České televize, Barrandovských ateliérů i ze soukromých sbírek. Výstava byla rozdělena do tří tematických částí.

V přízemí bylo vše připraveno na Vánoce. Byl zde ozdobený stromeček s hromadou dárků, různé vánoční dekorace, žigulík – tehdy velmi oblíbené auto – plný dárků. Mne upoutala dobová kuchyň. Bylo zde vše, co si pamatuji z dětství, když jsem pomáhala mamce s pečením cukroví. I zde figuríny u stolu navozovaly tuto činnost. A do té největší práce přišel Mikuláš s Andělem a čertem. Tyto nadílky jsem jako dítě moc ráda neměla. Vesničtí čerti byli až moc přísní a občas od nich dostal symbolický výprask i ten, kdo si to nezasloužil. Přišlo mi to nespravedlivé. Když jsem si prohlédla kuchyň, tak jsem postoupila do obývacího pokoje. Zde byl stůl svátečně prostřen a vánoční výzdoba byla krásná.

V první chvíli jsem měla nutkání se posadit a čekat, jestli mi někdo přinese smaženého kapra s bramborovým salátem. Chuť jsem na něj tedy dostala. Potom jsem si ještě prohlédla dětský pokoj. Spoustu věcí, které tu byly vystaveny, jsem také měla. Nepořádek na psacím stole byl tedy pořádný. Zavzpomínala jsem na svá školní léta a pokračovala v prohlídce. Prodavač kaprů byl jako živý a Tři králové, kteří sem přicházeli určité z daleka, také. Ještě jsem zkoukla děti, které sáňkovaly a koulovaly se. Dnešní děti si toho sněhu moc neužijí.

V patře byla herna. Děti si zde mohly vytvořit masky čerta nebo Mikuláše, masopustní masky a z barevných papírů poskládat vánoční stromečky. Také si tu mohly stavět z dobových stavebnic nebo si prohlédnout tehdejší hračky a ilustrace předloh k večerníčkům.

V suterénu byly vystaveny věci každodenní potřeby i tehdy nedostatkové zboží. Což byla hlavně elektronika a různé zahraniční časopisy. Tehdy hodně ženy pletly a šily si oblečení samy. Byla zde tedy spousta pletených svetrů, také jsem je nosila. Šikovné maminky kombinovaly různé vzory tak, že to opravdu byly originály. Koupené oblečení měly všechny děti stejné. Když jsem ukazovala dceři fotky ze školy, tak se mne ptala, proč má půlka třídy stejná trička a tašky. Nepochopila, že tehdy moc velký výběr nebyl. Výstavu zakončovala fronta před obchodem s ovocem a zeleninou. Zde byl také přehled oblečení. Byly zde převážně ženy v šátcích a dlouhých kabátech. Muži byli téměř všichni v oblecích a s kloboukem na hlavě. A ty látkové a plátěné tašky si také vybavuji. Igelitky ještě moc nefrčely.

Někdy na tuto dobu ráda vzpomínám. V něčem byla lepší a v něčem horší. Ale hlavně byl takový klid. Nikdo nikam moc nespěchal, lidé si více povídali a lépe se k sobě chovali. Neexistovalo, aby soused souseda nepozdravil a neprohodil pár slov. Sice se pořád něco shánělo, všude byly fronty a cestovat se také moc nemohlo. Dnes si můžeme koupit téměř vše a jet kam chceme, ale lidé mezi sebou tolik nekomunikují. A to je velká škoda.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10