U mě pořád dobrý

Formát: 145 × 205 mm

Hmotnost: 561 g

Cena: 319 Kč

Jaké bylo jeho dětství a dospívání? Točí raději komedie, nebo dramata? Jak se mu pracuje s Petrem Jarchovským? Rozhovor plný historek z natáčení odhaluje osobnost známého umělce a ukazuje, jak jeho filmová estetika odráží proměny české společnosti.

V rozhovoru nás Jan Hřebejk nechá nahlédnout nejen za stříbrné plátno. Dozvíme se o jeho dětství, poznamenaném tatínkovým pobytem v komunistickém lágru. O pokusech dostat se na FAMU, a to na scenáristiku, nikoli na režii. O filmových tvůrcích jeho generace, Chaunovi, Trojanovi, Marhoulovi, Renčovi, Zelenkovi… 

Odpoví na nepříjemné otázky, které jeho filmy se nepovedly, jaké má jako režisér nedostatky nebo proč nerad píše scénáře. Přizná veliké úspěchy své kariéry, světové ohlasy na jeho české filmy včetně nominace na Oscara. Dozvíme se o původních verzích scénářů, kterých nebylo málo a ve filmu nakonec dopadly jinak, i o metodách i nešvarech jeho hereckých hvězd.

Ukázka z knihy U mě pořád dobrý:

Takže to nevypadalo, že Petr píše něco mimořádného?

Asi ne. Ovšem několik let před Pelíšky jsem pocítil obrovskou radost, to jo… Když jsem prvně slyšel vyprávět Petra Šabacha historky z jeho připravované knížky Hovno hoří. Pokud se vám něco takového stane, je dobré tomu hlasu naslouchat.

Kdy to přesně bylo?

Petr Šabach od počátku naší spolupráce na natáčení skoro nikdy nechodil, byl zdrženlivý, dával nám úplně volnou ruku. Jednou ale přijel. Byly to poslední tři dny ve Vraném nad Vltavou v sokolovně – velká taneční scéna, docela složitá choreografie. Písničky nazpíval Pepa Pilař z Classic Rock’n’Roll Bandu. Byl konec června roku 1993, krásně teplo, a protože máme chatu kousek od Vraného, vzal jsem tam kus štábu včetně tanečnic a tanečníků Šakalích let na malou dotočnou.

A Petr Šabach začal vyprávět?

Než ty knížky psal – protože byly z velké části buď autobiografické, nebo odposlouchané –, vyprávěl vždycky ve společnosti historky a tím si psaní trénoval. Už měl v hlavě to, co dal do sbírky Hovno hoří, která pak vyšla v roce 1994. Prostě jen si to chtěl na nás vyzkoušet, a my se strašně smáli. Bylo zajímavé, že herci i tanečníci, kteří ho vůbec neznali, byli o generaci mladší a byl to pro ně čtyřicetiletý „strejda“, se jeho historkám řehtali jak pominutí. Což Petra Šabacha povzbudilo. Spousta těch fórů, co tam tehdy zazněla z rodiny majora Šebka, kterého následně hrál Miroslav Donutil, se do Pelíšků nakonec fakt dostala – tatínek má nástěnku, učitelka a „prcat“, boty-koně…

I kolik měří medvěd kodiak?

I ten. Zásadní bylo, že Petr Jarchovský měl některé historky s Petrem Šabachem „společné“, znal je totiž z vyprávění své tety Jindry. Ve filmu ji hraje Kristýna Nováková, její rodiče – prarodiče Petra Jarchovského – Jiří Kodet a Emília Vášáryová.

Jak to, že měli společné historky? A ty jsi Jarchovského tetu Jindru, ve filmu Jindřišku, znal?

Jasně! Byla bezvadná a měla neuvěřitelné hlášky. Šabach a Jarchovský měli společné historky z dětství, protože starší Šabachův bratr Michal – který bohužel krátce před natáčením Pelíšků zemřel – chodil do třídy na gympl právě s Jarchovského tetou Jindrou. A v domě, kde bydlel Jarchovského děda, o patro níž opravdu žila rodina funkcionáře komunistické strany, což mezi těmi dvěma nájemníky vytvářelo třecí plochy.

O autorovi knihy U mě pořád dobrý:

Jan Hřebejk (nar. 27.6.1967 v Praze) je filmový a divadelní režisér. Vystudoval Akademické gymnázium ve Štěpánské ulici a scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Patří mezi nejvýraznější české filmové režiséry od počátku 90. let do současnosti, na svém kontě má tři České lvy a nominaci na Oscara za film Musíme si pomáhat. Natočil více než 20 celovečerních filmů, podílel se na televizních i filmových seriálech. Věnuje se rovněž dokumentárním a krátkometrážním filmům a režijně se podílí na divadelních inscenacích v divadle Pod Palmovkou.