Finále 45. ročníku legendárního hudebního festivalu Porta 2011

Poslední víkend před prázdninami se již po čtvrté v Lesním divadle v Řevnicích uskuteční Finále  45. ročníku legendárního hudebního festivalu Porta 2011. Jubilejní ročník oslaví na Portě v Řevnicích hvězdy jako jsou Vladimír Mišík, Věra Martinová, Jan a František Nedvědovi s hostem Petrem Kocmanem, Tomáš Klus, Wabi Daněk, Petr Bende, Allan Mikušek, Reliéf, Irish Dew, K.T.O., Schovanky a mnoho dalších vynikajících skupin a hudebníků.

Patronem řevnické Porty 2011 je Roman Horký, který v tomto poslání  střídá Jaroslava Samsona Lenka. Ten naopak vystoupí jako již dlouholetý tradiční host vedle Wabiho Daňka, jenž posledních dvacet let na Portách nikdy nechyběl. K tradicím dramaturgie Porty patří i umělci, kteří tvoří výjimku v žánrovém zaměření festivalu. Letos bude takovým osvěžením například Tomáš Klus, skupina Irish Dew, Sluníčko a také světoznámý italský kytarový virtuóz Peppino D´Agostino.

Vítězové ze čtrnácti oblastních kol postoupí do soutěžní finálové části festivalu v Řevnicích, aby se pokusili získat onu pověstnou keramickou trofej – Portu. Další dva finalisté postoupí ze semifinále, kam postupují  z druhých míst oblastních kol.

Rozhovor s dosavadním patronem Porty -  
Jaroslav Samson

1. Umíš vařit? A co nejlíp?

Abych pravdu řekl, říkají o mně ostatní, že vařím opravdu dobře. Možná to bude i tím, že když jsem byl malý, a rozhodoval jsem se, co budu v životě dělat, toužil jsem být kuchařem. Pak mi ale někdo řekl, že kuchaři dělají přes víkendy, a že tedy nebudu mít čas jezdit trampovat. Tak jsem se tedy šel učit truhlářem, ale vařit jsem nepřestal. No a každý, kdo skládá hudbu, ví, že se skládáním a aranžováním je to podobné jako s vařením. Děláte tím radost i jiným, nežli jen sami sobě. Chcete-li jídlo osladit, přidáte cibuli, i když vám přijde ostrá, osladí ho spolehlivě. Tak to bývá i s některými zdánlivě ošklivými zvuky v hudbě. Použijete zvuk ošklivý, ale v celku  zazní libě. A nevím, jestli umím uvařit něco nejlépe. Ale umím uvařit od steaku po knedlík či omáčky cokoli. A je to vlastně můj koníček.

2. Připravuješ se na vystoupení hladový, nebo je ti to jedno?

Na pódium úplně hladový nechodím. Dělá se mi totiž z hladu mdlo. No a zkuste lidi bavit a těšit je, když je vám samotnému ouvej. Na druhou stranu, přejedený člověk toho také moc nezazpívá. Chce to být tak akorát plný.

3. Máš někdy před nějakým koncertem, nebo akcí ještě trému ?

Trémy jsem míval hrozné. Ale tréma sama pochází z nějaké nejistoty. A protože dnes už vím, co umím, a vím i co chci na pódiu dělat, tak trému jako takovou nemívám. Spíše obavu, jestli je vše připraveno tak, jak to má být. To se týká hlavně festivalů. Někdy se pořadatelé snaží ušetřit náklady na zvuku či světlech, a to pak nemívám trému, ale vztek.

4. Máš někoho, komu věříš, že když ti řekne Samsone, změň to, tak o tom opravdu vážně začneš přemýšlet? Myslím závažná rozhodnutí…

Pochopitelně, že takovou zpětnou vazbu mám. U muziky jsou to blízcí kolegové, kteří mi řeknou, že tohle už je trochu přes čáru, nebo, proč to neuděláš třeba takhle. U podnikání je to horší. Tam musíte velmi pečlivě každý krok zvažovat. Ale i tam mám kamarády, na které se mohu obrátit pro konzultaci problému. U psaní textů vám ale nikdo neporadí. Tam je to jako s láskou. To je věc intimní.

5. Dělá ti tvůj festival Muzika vrásky na čele, nebo už je to ve stavu, že to nepotřebuje tolik energie?

Festival Muzika v Hrádku u Rokycan, který pořádám už dvacátým rokem, mi pochopitelně vrásky dělá. Člověku pochopitelně s věkem trochu stárne vkus, a tak se bojí, aby třeba zrovna ta dramaturgie festivalu nebyla, tak zvaně, mimo mísu. No a rostoucí náklady spolu s nepřízní počasí, mohou mít na prosperitu celé akce zničující dopad. No a nejtěžší je pochopitelně odmítnutí vystoupení na festivalu kolegům z branže. Jsou to vesměs známí, či kamarádi, a tam se velmi těžko říká, heleď se, já tě tu letos nepotřebuji, já na tebe nemám peníze. Už se mi totiž stalo, že jsem prodělal coby pořadatel. Ale závazky člověk zaplatit musí. A je to kruté, když člověk musí pak sám po koncertech vydělat na mzdu za vystoupení, kterou zaplatil kamarádům. Takže, vrásky z festivalu mám každý rok. A euforické stavy když se podaří.

6. Umíš si představit život, že chodíš pravidelně do práce, domů, a pak se zavřeš se svým koníčkem v dílně?

Pravidelné chození do práce si představit dovedu. Za prvé, jsem dost dlouho pravidelně do práce chodil. A za druhé. Při svých činnostech, sedím, tak zvaně, na vícero židlích. Vlastně chodím nepravidelně do práce, ovšem na daleko delší dobu, než se obvykle do práce chodí.

7. Na co se teď hodně těšíš?

To je otázka na tělo. Těším se na volno a výlet někam daleko, kde jsem ještě nebyl. Ale neprozradím kdy a kam, abych to nezakřikl.

8. Připravuješ CD, knížku, nebo cokoli, co už má nějaké jasnější kontury?

CD připravuji. Bude to takový výběr z díla, plus nové věci. Teď jsme zrovna s Ivanem Hlasem nazpívali takový malý duet, který by tam měl rovněž zaznít. No a Vlastík Redlů vydal první díl dlouho připravované knižní trilogie s názvem My tři a já. Druhý díl píše Slávek Janoušek a třetí je na mně. Dotočili jsme tři nové věci s Hop tropem a snad na podzim vyjde DVD z koncertu Hop tropu v Hudebním divadle Karlín. A když k tomu přičtete práci s Rádiem Samson a práci v radě města Starý Plzenec, a přípravu festivalu Muzika, a koncertování s Radimem Zenklem, a mojí Partou, a Hop tropem, a Redlem a Janouškem, a koncerty pro děti, a starosti s dětmi, a rodinou, tak asi tušíte, že se nenudím. :-D

9. Začali jsme jídlem, tak které máš nejraději?

Nejraději mám každé jídlo, které je dobré a je k mání, když mám hlad. Nejsem vybíravý. Kromě mlékové polévky sním s chutí všechno.

Autor rozhovoru: Jiří Vondráček
Zdroj: Porta festival.cz

Vendi V.
ChytráŽena.cz