Tradice Dušiček a anglosaský Halloween

O Dušičkách lidé častěji navštěvují hřbitovy a hroby blízkých zesnulých, zdobí je květy, věnci a svíčkami, které jsou symbolem života, a modlí se za mrtvé. Tradiční a hlubší vnímání připomínky zesnulých mají hlavně věřící lidé. Zajít s kyticí či věncem na hřbitov, zapálit tam svíčku a připomenout si ty, kteří opustili svět. Proto na přelomu října a listopadu míří k hrobům svých blízkých drtivá většina lidí.

Na adresu tohoto smutného svátku je nutné uvést, že se jedná vlastně o svátky dva: 1. listopadu je to Svátek všech svatých a 2. listopadu Památka zesnulých neboli Dušičky. Anglosaský Halloween se pak slaví už 31. října v předvečer Všech svatých.

Noc z 31. října na 1. listopadu byla pro Kelty nejen „silvestrem,“ ale také časem, kdy mizela hranice mezi světem mrtvých a živých, kdy se duše zemřelých vracely z podsvětí zpátky na svět. Aby duše našly správnou cestu, bylo potřeba zapalovat svíčky ukazující správnou cestu. Velké vatry pak sloužily jako ochrana živých před mrtvými. Při večeři se prostíralo i pro zesnulé příbuzné. Když na začátku 1. století obsadili keltská území Římané, začaly se prolínat keltské a římské zvyky a na přelomu října a listopadu se začal slavit i konec úrody.

K symbolům Samhainu tak přibylo obilí a ovoce. A aby toho nebylo málo, tak ještě později se keltské tradice spojily s pohanskými zvyky a rituály starých Slovanů. Ti věřili, že oheň očišťuje a světlo pomáhá chránit před zlými a potměšilými duchy, k uctění svých zemřelých předků pořádali oslavy a hostiny, často přímo na nekropolích, tedy v místech, kde se pohřbívalo.

Dušičky jsou svátkem výhradně římskokatolickým, východní křesťané si je nepřipomínají. Je to den, kdy se věřící modlí za své zemřelé. Dnes už se ale náboženská náplň tohoto svátku poněkud vytrácí. Slaví se od roku 998, kdy je do křesťanského kalendáře zavedl opat Odilo, jenž se tak snažil čelit pohanským obřadům. Výrazněji se však tento svátek prosadil až ve 12. a 13. století. Kromě modliteb a mší bylo zvykem pořádat průvody na hřbitov, zdobit hroby a zapalovat svíčky. Bohoslužba a mše svaté se 2. listopadu konají dodnes, stejně tak zapalujeme svíčky na hrobech, které zdobíme věnci a květy. Živé květiny jsou symbolem víry ve věčný život a výrazem přesvědčení, že smrtí život nekončí. Kněz spolu s věřícími prochází hřbitov a kropí svěcenou vodou hroby.

S Dušičkami se v minulosti pojila celá řada lidových zvyků. Hospodyně například pekly „dušičky“ neboli „kosti svatých“. Bylo to pečivo ve tvaru kostí, kterým obdarovávaly pocestné, žebráky a své děvečky a čeledíny. Lidé také věřili, že v předvečer Svátku všech svatých vystupují duše zemřelých z očistce a na jednu noc se osvobodí od útrap, kterými tam procházejí. Proto rodiny hříšníků plnily lampy místo olejem máslem, kterým si duše mohly potřít spáleniny. Ze stejného důvodu jim chystaly do misek studené mléko.

Ať patříte mezi věřící, či ateisty, měli byste si v nadcházejících svátcích vzpomenout na blízké, kteří už mezi námi nejsou. Člověk by měl být veden k úctě k předkům a krásně nazdobené hřbitovy osvícené svíčkami jistě ozvláštní běžný den člověka.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10