Ukrajinské umění jako akt odporu i svědectví

Publikace Umění Ukrajiny, jejíž autorkou je uznávaná historička umění a kurátorka Alisa Ložkina, je první ucelenou knihou, která nabízí českému čtenáři dějiny ukrajinského vizuálního umění posledních 130 let – od konce 19. století až po současnost, kdy ukrajinské výtvarné umění znovu nabývá na mezinárodní rezonanci. 

„Kniha je příběhem kulturní emancipace. Ukrajinské umění se v ní nejeví jako pouhá periferní odnož ruského nebo sovětského dědictví – jak bývalo v západních i domácích interpretacích dlouho zvykem – ale jako svébytný, hluboce zakořeněný a politicky i společensky angažovaný fenomén,“ uvádí František Zachoval, ředitel Galerie moderního umění v Hradci Králové. Ložkina se prostřednictvím odborného výkladu i osobní angažovanosti pokouší zviditelnit tvůrce, tendence a kulturní kontexty, které byly dlouhodobě potlačovány nebo zcela opomíjeny – nejen v době stalinských represí, ale i v důsledku pozdějších rusifikačních narativů.

Autorka podrobně mapuje přerod ukrajinského umění od avantgardy dvacátých let přes trauma totalitního násilí, tzv. rozstřílené renesance, až po výboje postsovětského období a silně politizované umění současnosti. Do ukrajinského kontextu zasazuje tvorbu Kazimira Maleviče či El Lisického jako tvůrců, kteří měli značný vliv na podoby světového umění, ale i regionálního kontextu. Kniha přináší kritickou reflexi ideologických zásahů do kulturního prostoru, přičemž akcentuje zásadní rozdíl mezi ukrajinským a ruským prostředím. Zatímco v Rusku byla disidentská kultura častěji vnímána jako marginální, v Ukrajině se politický a umělecký disent stal nedílnou součástí kulturního vědomí – od aktivit Ally Horské a Vasyle Symonenka v šedesátých letech až po dnešní díla Nikity Kadana nebo Žanny Kadyrové.

Zvláštní důraz je kladen na období po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991, kdy se ukrajinská umělecká scéna dynamicky proměnila v důsledku revolucí, válek i postupného sbližování se západními uměleckými institucemi. Autorka výmluvně líčí kulturní energii země, která čelí vnějšímu ohrožení a vnitřní nejistotě s tvůrčí vytrvalostí, již sama označuje za „stav permanentní revoluce“. Reflektuje jak politicky radikální výboje avantgardy, sklony k mysticismu, tak i loajální umění v období Sovětského svazu. Neopomíjí ani fotografii, performance (například známé akce skupiny Femen, dokumentace Skupiny SOSka) nebo průniky umění směrem k digitálnímu umění. 

Kniha vychází v aktualizované verzi oproti původnímu ukrajinskému vydání z roku 2019, a to v překladu Karolíny Kučerové. Významným rysem publikace je propojení akademické erudice s publicistickým jazykem, který z ní činí přístupnou a čtivou příručku nejen pro odborníky, ale i pro širokou veřejnost se zájmem o umění, kulturu a současné dějiny východní Evropy. České vydání je vybaveno předmluvou slavisty a překladatele Tomáše Glance, v níž poukazuje na složitý úkol psaní dějin ukrajinského umění, ovlivněných výraznými geopolitickými změnami. Jednotlivé kapitoly doplňuje bohatý obrazový materiál. 

Publikace bude uvedena 17. září 2025 v Knihovně Václava Havla v Praze v 19 hodin. Křtu a diskuze se zúčastní slavista a překladatel Tomáš Glanc, umělkyně a pedagožka Alice Nikitinová a historička umění Milena Bartlová zabývající se metodologií dějin umění. Debatu povede František Zachoval, ředitel Galerie moderního umění v Hradci Králové. 

České vydání připravila Galerie moderního umění v Hradci Králové s finanční podporou Ministerstva kultury České republiky, Státního fondu kultury České republiky.

Zdroj, foto: Galerie Moderního Umění