Pampeliškový med - nejoblíbenější recepty
Vyrob si sama: léčivý olejíček z květů šeříku
Bezová šťáva a bezový sirup - nejoblíbenější recepty
Hrajte s námi SUDOKU online !
Podtitul: Tajný život vyhozených věcí
Autorka: Alexander Clapp
Překlad: František Tymr
Nakladatelství: Mimochodem
Rok vydání: 4 / 2026
Formát: 226 x 146 mm
Hmotnost: 480 g
Vazba: Brožovaná
Počet stran: 400
Cena: 447 Kč
Skládky po celém světě jsou přeplněné a spory o to, jak naložit s miliony tun odpadu vedou k válkám, o nichž málokdo ví. Některé z nich mají charakter pohraničních potyček, v jiných se odpadky přesouvají tisíce kilometrů.
Kniha Války s odpadem je strhujícím expozé toho, jak a proč se za posledních čtyřicet let z našich odpadků zrodila obrovská, globální ekonomika v hodnotě mnoha miliard dolarů.
O autorovi knihy Války s odpadem
Alexander Clapp je novinář a spisovatel. Jeho reportáže se objevují v The New York Times, The Economist, London Review of Books a The Guardian Long Read. Za svou kariéru získal řadu novinářských ocenění a grantů, mezi nimi i Whiting Creative Nonfiction Grant, Matthew Power Literary Reporting Award, Robert B. Silvers Foundation Grant a Pulitzer Center Breakthrough Journalism Award.
Kniha Války s odpadem jsou jeho první knihou. Žije v řeckých Athénách.
Ukázka z knihy Války s odpadem
Aktuální údaje o odpadech v celosvětovém měřítku jsou astronomické. Lidé v současnosti každý týden vyrobí tolik nových věcí, jejichž hmotnost odpovídá hmotnosti celého lidstva. A odhaduje se, že jen asi jedno procento výrobků se používá déle než šest měsíců po svém zakoupeni.20 Naše spotřebitelské návyky navazující na výrobu a užívání tohoto zboží a služeb jsou nyní zodpovědné za vice než polovinu všech emisi uhlíku. Každý den se ve světě vyhodí 1,5 miliardy plastových kelímků, 125 milionů kilogramů oblečení, 220 milionů hliníkových plechovek nebo 3 miliony pneumatik. Na každého žijícího člověka v současnosti připadá vice než jedna tuna vyhozeného plastového odpadu, který je roztroušený někde po souši, uložený v zemi nebo unášený mořem. Není pochyb o tom, že nás na této planetě přežije o tisíce, možná i stovky tisíc let. Jen v oceánu připadá na každého člověka 21 000 kusů plastu. Čistá hmotnost těchto nákupních tašek, držáků plechovek a víček od lahví do roku 2050 překročí hmotnost všech ryb v oceánech a očekává se, že se v nejbližší budoucnosti každých šest let zdvojnásobí. Jen za minutu, kdy jste četli tento odstavec, byl vyhozen další milion plastových láhvi a do moří se dostal další popelářský vůz plný plastu.
•
Zahrajeme si hru. Vy pocházíte z chudé země. Já pocházím z bohaté. Stát, ve kterém jste se narodili, má málo kapitálu, a ještě méně příležitostí. Ale oplývá skutečným bohatstvím. Jsou tam lesy, doly, bavlníkové plantáže, olejné palmy, miliony hektarů úrodné půdy. Vašim jediným problémem je, že je složité z toho všeho získat užitek. Kdysi dávno, že si to vy ani já nemůžeme pamatovat, velkou část z tohoto vašeho bohatství získali moji předci. A o mnoho generací později, i poté, co moji lidé souhlasili s tím, že odejdou, je vaše ekonomika stále založená na vývozu vašich zdrojů ke mně. Uznávám, že to není spravedlivé. A tak mi dovolte, abych vám za to něco nabídl. Nemůžu vám nechat vaše vlastní stromy, ale co kdybych vám prodal… všechen ten starý papír, který jsem z nich vyrobil? Nemůžu vám dovolit vlastnit zlato, které se u vás vytěží. Ale co kdybych vám prodal… použité mobilní telefony, které obsahuji nepatrné stopy zlata, které mohlo pocházet z vaší země? Nemůžu vám vrátit vaše bavlníkové plantáže. Ale co byste řekli na… obnošené oblečeni?
Po staletí evropské říše bohatly z toho, že si v zemích jižní polokoule braly, co potřebovaly. Od těch dob se mnohé změnilo, ale následkem americké politiky růstu se tato praxe vrátila do hry v nové, ještě zvrhlejší podobě. Od 80. letech 20. století se ze zemi tzv. globálního Jihu komodity stále častěji nejen braly, ale také se tam odkládaly. A to to proto, že byly příliš nákladné na likvidaci, příliš nebezpečné, příliš nevzhledné nebo jich bylo příliš mnoho, než abychom se s nimi vypořádali doma. Chudé země už jsme nevyužívali jen k zvýšeni vlastni životni úrovně, ale také k zachování vlastního čistého životního prostředí. Současný obchod s odpady občas vypadá tak, že se pobřeží i vnitrozemí států Afriky, Asie či Latinské Ameriky nelegálně zaveze hromadami našeho domácího odpadu. Častěji má ale podobu výše popsaného pokusu přesvědčit chudší země světa, že věci, které vyhazujeme, pro ně představují neocenitelnou ekonomickou příležitost, za niž by měly platit. Skrytý zůstává fakt, že tyto věci byly často vyrobeny z materiálů, které mají původ v jejich zemi.
•
Odpadky, které cestují po celém světě a často způsobují nevratné škody na životním prostředí, paradoxně nejsou směsný odpad, jenž končí v popelnici a poté na místní skládce. Jsou to ty, které separujeme do třídicích nádob v přesvědčení, že tím pomáháme planetě. Recyklovatelnost není lež. Ale v 90. letech jste byli povzbuzováni ke sběru nejrůznějších předmětů k „recyklaci“– elektroniky, baterií, polystyrenu, tetrapaku, plastu – i když šance, že je budeme moct účinně či donekonečna znovu používat, byla malá, nebo přímo nulová. V systematické nadprodukci se problém zjednodušil na úroveň osobní zodpovědnosti: pokud jste odpad vyhodili do správné třídící nádoby, je všechno v pořádku. Přesto, že byli příslušníci poslední generace často vedeni k přesvědčení, že „recyklují“, nikdy planetě příliš nepomohli. Toto snažení mělo zcela opačný efekt. Je to takový trojský kůň plný toxických odpadků, kterého dostávají země v chudších částech světa a který zároveň umožňuje bohatším národům být morálně na výši. Všechny ty barevné koše, zelené šipky a úderné slogany nás zbavují viny za přemíru konzumu a odvádějí nás od zamyšlení, jestli musíme všeho vyrábět tolik.
Tuto knihu Války s odpadem koupíte v knihkupectví a na internetových stránkách Luxor.cz.
ZUZI
Chytrá Žena
