Vánoce mám ráda, ale na tyto... II.

     Vážené čtenářky a vážení čtenáři,  jako první můj vložený příběh na tyto stránky byl  - Vánoce mám ráda, ale na tyto vůbec ráda nevzpomínám. Sama v sobě jsem ještě posbírala trošku sil, abych se dokázala přenést zpátky o pár let, k těmto vánočním svátkům a napsat další střípky z tohoto roku, z období, o kterém se říká, že je nejkrásnější v roce, na dny, ve kterých jsem cítila jen bolest a bezmocnost.
     Nebudu se nijak opakovat, smysluplně psát o tom, jak můj manžel skončil na JIP v době, kdy jiní tatínkové posedávají u televize, nebo si jinak, dle libosti užívají vánočních svátků. To opravdu ani nechci.
     Každodenní návštěva v nemocnici, počínaje Štědrým dnem,  byla samozřejmá. Buď sama se synem, nebo s mými rodiči, či se sestrou, prostě každý den...  Štědrý den jsme měli jednoznačně "odložený", - až bude manžel - tatínek doma. Takže bez vyjímky i na Silvestra jsme jej jeli do nemocnice navštívit, jak bylo také v plánu. Jenže, když prostě něco nevychází, prostě něco nejde, tak to prostě nejde! Syn za mnou na Silvestra ráno přišel, v rukou držící dalšího člena rodiny...  Křečka. No, polil mě normálně pot po celém těle. Již den předtím mi syn říkal, že je nějaký divný..., že nechce jeho oblíbená slunečnicová semínka...  Myslím, že není třeba psát, jak to dopadlo. Syn křečka obrečel, to je jasné, ale musela jsem být statečná alespoň já, i když toho bylo na mne taky až až..
     Cestou do nemocnice, na Silvestra, jsme se stavěli v jednom menším nákupním centru, kde je prodejna - něco jako zverimex. Synovi jsem koupila morčátko. Štastný jej ukazoval v nemocnici tátovi,- že jen maličko pootevřel krabici.
     Z nemocnice cesta byla ovšem zcela jiná. Zůstali jsme se synem, držícím krabici s morčátkem na nějaké konečné autobusu, a to ještě v osm hodin večer. Vůbec nevím dodnes, jak nás tam mohl autobus vysadit, s tím, že jsme na konečné. Neustálé reorganizace městských spojů..., nic jiného. Domů jsme dorazili skoro v deset večer, sice nebyl nějak velký mráz, ale stačilo to...
     Když k tomuto článku přidám ještě to, že jsem se 26. 12. probudila s nějakou virózou, - byl to jediný den, kdy jsme manžela v nemocnici za těch deset dnů nenavštívili, a já šla druhý den do práce...

   
    
    

Autor:Vikitorie