Vánoční ztráty a nálezy

Každý rok si říkám, jaký to bude veget u telky s pohádkami, v jedné ruce miska se salátem a ve druhé na dosah tácek s cukrovím. Žádné spory, jen úsměvy, lenošení. Jo, opět tuuudle!!!!

Začalo to nadějně, i při práci jsem stíhala úklid, pečení i nákupy. Jelikož dárky křečkuji po celý rok, tam se zádrhel nevyskytl. Chyběla jen „kuča“ pro vnuččiny osmačice, jelikož tu svou těsně před Vánoci rozkousaly a nehezky po... ničily. A také maxikost pro psího mazlíčka border teriérku Broňu.

Když jsem zbytku rodiny oznámila, že se chystám s mladším synem opět pokořit Kmínek, ani moc neprotestovali. Loni mě nesežral medvěd, ani jsem si nezlomila žádnou končetinu, tudíž proč nezariskovat znovu. Tentokrát byl synem zajištěn nocleh přímo v „jámě lvové“. Noc před výšlapem jsem nemohla usnout a přemýšlela, zda jsou vlci a medvědi v Beskydech dostatečně nafutrováni na zimu a nebudou „snoriť“ po turistických stezkách. I když jsme vyjížděli ráno, i nezúčastnění členové rodiny byli již vzhůru a pomáhali dobalovat...Pochopila jsem záhy proč. Od garáží jsem se musela vrátit zpět, zapomněla jsem občanku. Už na schodech mě šokoval kravál jako na diskotéce. V bytě začala ranní dýza. Starší syn u šu-šu bedny rozjížděl světelnou šou, dcera tančila lambádu a „odpadlice Sárinka“ křepčila v kostýmu školkový hit Zajiček tam ve své jamce. Inu, rozlučkové veselí jak se patří. Mamina pryč, myši mají pré, no néééé!!!

vánoce Výšlap na kopec nás mile překvapil, slunečno, místy „vraždy“ /kecám/, pevná půda pod nohama, bezvětří. Zvládli jsme to o polovinu rychleji než loni. Halušky, gulášek, pivíčko. Jen ten repák jsme si asi neměli dávat. Prošli jsme se po okolí a večer usedli ve vytopeném výčepu. Společnost nám dělal maxi kocour a parta ovíněných kamarádů. Ti ovšem byli výživní. Kdyby jejich ženské tušily, o čem se baví, asi by se dost divily. Nešlo je přeslechnout. Jejich opilecké žvásty nás dostihly v každém rohu. Ředitelé, vedoucí pracovníci, manažeři si byli v ten večer rovni. Myslím, že „nejchytřejší“ z té skupinky byl podnikový řidič, který se tam nachomejtl zcela náhodou. Nakonec jsme našli způsob, jak jim uniknout, a to venku v sudu s horkou lázní. Kolem sníh, mráz, nebe plné hvězd a my v horké vodě, ze které nám čouhala jen hlava...

Krásný výlet a Vánoce mohly „vypuknout“. Na losy jsme opět nic velkého netrhli. Všechny jsem je hodila do papírové tašky, že je, až bude volněji, ještě projedu. S přítelem jsme si dárky dali předem, s tím, že je rozbalíme o Štědrém večeru.

Spolu jsme se sešli o 1. svátku vánočním. Když nenápadně vyzvídal, zda jsem si odložila vstupenku na koncert, vyrazilo ze mě: „Jakou, v obálce byl jen los, pořádně jsem se podívala. Fakt tam nic nebylo.“ Každý z nás tvrdil opak. A nakonec tomu dal přítel korunu, když se mě zeptal, zda umím používat světlo na mobilu. Věděla jsem přesně, co tím sleduje. Prohlédnout tašky s odpadem z dárků v „pudlicích“, a to ještě v noci. Tak to ani náhodou, vyletělo ze mě. Naštvaně jsem odjela domů. Samozřejmě všechny tašky s odpadky již byly venku.

Naštěstí jsem obálku s losem nevyhodila, ale nechala založenou v knížce „Vánoce naruby“. Ano, vstupenka tam byla a na losu, který jsem chtěla vyhodit, byly nakonec 3 stovky. S velkým sebezapřením jsem se omluvila.

A tak jsem si bahnila, jak budou ty Vánoce poklidné. Zase jsem se utvrdila v tom, že bez humoru, tolerance a nadsázky nelze lehce proplouvat životem. Tam, kde vše vypadá urovnaně a bezproblémově, většinou doutná pod povrchem nějaká kalamita. Jistě, týká se to i mírumilovných Vánoc. Stačilo chvíli pozorovat vnučky. Starší Sárinka v roli chůvičky, mladší Ellinka přisátá na ní jako pan Kaiser, když ve scénce představoval klíště. Obě nakonec skončily v lavoru, kde si v klidu pluly svíčičky ve skořápkách. Zvláštní je, že se ani jedna z nich nepotopila a nezhasla.

Čekají nás během roku mnohá dobrodružství, abychom se zase o tom krásném čase sešli u stromečku... aspoň na chviličku. Ta kouzelná zastavení dodávají našim životům lekce vzájemnosti, žhavé grády komunikační přestřelky i nevšední zážitky. Važme si jich, vychutnávejme plnými doušky a s laskavou nadsázkou si je „ukládejme“... do zásoby...

bertice - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete